Prokletí básníci
Prokletí básníci je označení francouzských nekonformních básníků poslední třetiny 19. století, poprvé užité Paulem Verlainem ve stejnojmenném eseji roku 1883 (knižně 1884) – viz níže.
Často s nimi bývá spojena představa o užívání drog a alkoholu, zločinnosti, násilí a obecně dekadentním životním stylu spojeném s neúctou k většinové společnosti a jejím pravidlům.
Hlavním znakem tohoto stylu poezie bylo hledat krásu v ošklivosti, psát i o dosud tabuizovaných tématech (příkladem je známá báseň Zdechlina Ch. Baudelaira).
Za prvního prokletého básníka a jeho prototyp je obvykle považován Charles Baudelaire (1821–1867). Charles Baudelaire, Paul Verlaine, Walt Whitman a Arthur Rimbaud jsou označováni za typické příklady.
Pojem se ale vžil do širšího povědomí až vydáním sbírky Paula Verlaina (1884). Původně se používal pouze jako označení spisovatelů zmíněných v jeho knize (viz níže), ale později se stal jménem pro spisovatele (a umělce obecně), jejichž život a umění byl mimo společnost nebo proti společnosti. Například, básník a vydavatel Pierre Seghers vydal sbírku Poètes maudits d'aujourd'hui: 1946–1970 (Prokletí básníci dneška) v Paříži roku 1972, obsahující díla autorů jako Antonin Artaud, Jean-Pierre Duprey a 10 dalších, z nichž někteří (např. Artaud) se stali posmrtně uznávanými.
Mezi předchůdce prokletých básníků bývá někdy řazen i francouzský renesanční básník François Villon či praotec literárního horroru Edgar Allan Poe.
Prokletí básníci[editovat | editovat zdroj]
Prokletí básníci je sbírka Paula Verlaina vydaná roku 1884. (viz výše)
Tato práce je pocta těmto autorům:
- Tristan Corbière
- Arthur Rimbaud
- Stéphane Mallarmé – v 1. vydání sbírky pouze tito tři
- Marceline Desbordes-Valmorová
- Adam Auguste Villiers de l'Isle
- a sám Paul Verlaine – pod pseudonymem Pauvre Lélian
Mezi prokleté básníky se také řadí:
- Charles Cros
- Charles Pierre Baudelaire
- Gérard de Nerval
- Jules Laforgue
- Comte de Lautréamont
- Antonin Artaud
- François Villon
-
Dřevoryt reprezentující Françoise Villona ve vydání jeho Velkého testamentu v roce 1489. -
-
Étienne Carjat: Arthur Rimbaud v 17 letech. -
Autor eseje Prokletí básníci Paul Verlaine. -
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Poète maudit na anglické Wikipedii.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Charles Baudelaire: Víno samotářovo
- Charles Baudelaire: Květy zla (Les Fleurs du mal)
- Francouzská poezie nové doby, přeložil a vybral K. Čapek
