Otylky
 Otylky | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | obojživelníci (Amphibia) |
| Řád | žáby (Anura) |
| Podřád | Neobatrachia |
| Nadčeleď | Microhyloidea |
| Čeleď | otylky (Brevicipitidae) Bonaparte, 1850 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Otylky (Brevicipitidae) je malá čeleď žab žijících ve východní a jižní Africe. Jsou to žáby většinou jen několik centimetrů dlouhé, s kulovitým tělem, zploštělou obličejovou části a s adaptací k déletrvajícímu pobytu v suchém klimatu. Žijí v různých biotopech, v suchých savanách, lesích i v rozdílných nadmořských výškách. Všechny druhy jsou výhradně terestrické a dobře adaptované k hrabavému způsobu života. Jejich původ je ve fosiliích vystopován do středních třetihor, do epochy eocénu.
Netypické české jméno čeledě, otylky, bylo převzato z Biolibu, který používá názvosloví podle knihy: Moravec J. (2001): "České názvy živočichů IV. Obojživelníci (Amphibia)" ISBN 80-7036-126-3 vydané Národním muzem, (zoologické odd.), Praha.[1]
V poslední době došlo, na základě fylogenetických studií, k důležitým změnám v taxonomii této skupiny žab. Po mnoho let byla uznávána jejich příslušnost k podčeledi Brevicipitinae, která byla součásti čeledě parosničkovití (Microhylidae). Z té doby také pochází taxonomie ve výše uvedené knize. Teprve v posledních létech se ale většina odborníků přiklonila k názoru, že tato skupina žab náleží do samostatné čeledě Brevicipitidae a je sesterskou skupinou parosničkovitých.
Tyto drobné nenápadné žáby jsou řazeny do vývojově moderní skupiny obojživelníků, do podřádu Neobatrachia, neboť se vyznačují řadou zajímavých adaptací a zvláštní specializací na prostředí, ve kterém není trvalý dostatek vody. Jedním z nejpodstatnějších přizpůsobení je rozmnožování přímé, s vynecháním vývojového stadia pulce.[2][3][4]
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Žijí skrytým způsobem, převážnou dobu života tráví ve vyhrabaných norách v půdě, případně v listnaté podestýlce či ukrytí v hromadách kamenů. Jejich areál se rozkládá na východě a jihu subsaharské Afriky, na území zhruba od Etiopie po Namibii a dále na jihu afrického kontinentu, kde žijí převážně v Jihoafrické republice. Pro nenápadný způsob života v málo obydlených oblastech pravděpodobně nejsou podrobně známa všechna zákoutí jejich rozšíření. Vyskytují se hlavně v polopouštních až pouštních prostředích.
Některé druhy přežívají období sucha ve stavu podobném částečné hibernaci. Ven z úkrytů vylézají většinou jen navečer a v noci, pouze v období dešťů je lze spatřit i ve dne. Jsou to potravní specialisté, masožravci, jejich hlavní stravou jsou mravenci, ale lapají i různé housenky a drobný hmyz, který polykají celý.[2][3][5]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Otylky jsou výhradně pozemní živočichové, mají zaoblené tělo, poměrně malou hlavu, horizontální zorničky, zploštělou obličejovou část a v porovnání s tělem extrémně krátké nohy. K činnosti pro žáby zcela netypickou, pro hrabání podzemních úkrytů, mají dobře uzpůsobené zadní nohy s velkými patními mozoly, přední nohy k hrabání nepoužívají. Krátké nohy jsou důvodem, že tyto žáby neskáčou, nýbrž po zemi netypicky lezou a pouze krátce uskakují v případě náhlého nebezpečí.
Na povrch vylézají, vyjma dešťů, jen zřídka. Jsou schopné přežít zahrabané v zemi i několik měsíců. Samice je u většiny druhů větší než samec, což jim společně s krátkýma nohama způsobuje obtíže při kopulaci. Mají na těle párové hrudní vaky, které dokážou stejně jako tělo pomoci velkých plic nafouknout natolik, že je ukryté nemohou predátoři z podzemního úkrytu vytáhnout. Mezi typické znaky odlišující celou čeleď dále patří u těchto žab extrémně krátká hlava, chybějící střední ucho a jen slabě zkostnatělé nosní přepážky. Mají osm presakrálních obratlů. [2][3][6]
Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]
Doba rozmnožování přichází s obdobím dešťů, její příchod předem ohlašují svým voláním samci. Ozývají se z vyhrabaných skrýší, z pod vegetace a někteří pro hlasitejší akustiku šplhají na vyvýšený terén. Volají nejčastěji při soumraku a v noci, za deště také i za denního světla.
Samec je proti samici výrazně menší a nemůže ji při páření v tradičním amplexu krátkýma nohama obejmout, proto si otylky vyvinuly zvláštní inovaci. Samec vypustí z hrudních kožních žláz lepivý sekret, kterým se na dobu páření přilepí na hřbet samice. Samice snese třináct až padesát vajíček o průměru 4 až 8 mm, které samec mimotělně oplodní a samice je následně odnese do připraveného zemního hnízda. Z vajíček se vylíhnou přímo již malé žabky, etapa larvy, pulce, je přitom zcela přeskočena.[2][3]
Taxonomie[editovat | editovat zdroj]
Čeleď je tvořena pěti rody, jež všechny mají české jméno otylka.
- rod (Balebreviceps) (otylka)
- rod (Breviceps) (otylka)
- rod (Callulina) (otylka)
- rod (Probreviceps) (otylka)
- rod (Spelaeophryne) (otylka)[5][7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ ZICHA, Ondřej. Otylky (Brevicipitidae) [online]. BioLib.cz, 2023-12-19 [cit. 2024-05-22]. Dostupné online.
- ↑ a b c d BRŮNA, Jiří. Morfologie a myologie pouštních forem žab rodu Breviceps. Brno, 2007 [cit. 2024-05-22]. Rigorózní práce. Masaryková univerzita. . Dostupné online.
- ↑ a b c d Brevicipitidae [online]. AmphibiaWeb, University of California, Berkeley, CA, USA, rev. 2000-2024 [cit. 2024-05-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ LATSKY, Lulu. Die geldigheid van die Brevicipitidae as autonome familie van die Anura [online]. Stellenbosch University, Stellenbosch, ZA [cit. 2024-05-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b FROST, Darrel. Amphibian Species of the World 6.2, online reference [online]. American Museum of Natural History, New York, USA, rev. 2024 [cit. 2024-05-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Brevicipitinae [online]. Britannica - The Online Encyclopedia [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FROST, Darrel R.; GRANT, Taran; FAIVOVICH, Julián at al. The amphibian tree of life. S. 1–291. Bulletin of the American Museum of Natural History [online]. American Museum of Natural History, New York, N. Y., USA, 2006-03-01 [cit. 2011-00-00]. Roč. 2006, čís. 297, s. 1–291. [0001:TATOL2.0.CO;2.full Dostupné online]. ISSN 003-0090. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Otylky na Wikimedia Commons 
Taxon Brevicipitidae ve Wikidruzích
