Othenio Abel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Othenio Lothar Franz Anton Louis Abel
Rodné jménoOthenio Lothar Franz Anton Louis Abel
Narození20. června 1875
Vídeň, Rakousko-Uhersko, dnes Rakousko
Úmrtí4. července 1946 (ve věku 71 let)
Mondsee, Rakousko
Alma materVídeňská univerzita
Povolánípaleontolog, zoolog, profesor, spisovatel literatury faktu, botanik a editor
ZaměstnavateléVídeňská univerzita
Univerzita v Göttingenu
Znám jakorakouský geolog a paleontolog
OceněníBigsby Medal (1911)
medaile Daniela Girauda Elliota (1920)
Erzherzog Rainer-Medaille (1921)
Politická stranaNárodně socialistická německá dělnická strana (od 1938)
DětiWolfgang Abel
Elfriede Ehrenberg-Abel
RodičeLothar Abel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Othenio Abel (20. června 1875, Vídeň – 4. července 1946, Mondsee) byl rakouský geolog a paleontolog a evoluční biolog. Společně s belgickým paleontologem Louisem Dollo byl spoluzakladatelem nauky o životě vyhynulého tvorstva a jeho přizpůsobení se okolí tzv. paleobiologie, kterou on sám v roce 1912 definoval jako „výzkum přizpůsobení se fosilních zvířat prostředí a zjišťování způsobu jejich života“.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

V letech 1917–1934 působil jako profesor na Univerzitě ve Vídni a později v ústavu paleontologie na univerzitě v Göttingenu. Podílel se na průzkumu jeskyně Drachenhöhle u Mixnitz ve Štýrsku, kde bylo objeveno velké množství holocénních a pleistocénních kosterních pozůstatků, hlavně jeskynních medvědů.[2] Věnoval se paleontologii obratlovců, rekonstrukcím fosilních zvířat a regionální geologií třetihor Vídeňské pánve.[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Mezi jeho nejvýznamnější díla patří monografie:[2]

  • Les dauphins longirostres du boldérien (miocène supérieur) des environs d'Anvers. Brüssel 1901–1931, DOI:10.5962/bhl.title.16053
  • Les odontocètes du Boldérien (miocène supérieur) d'Anvers. Brüssel 1905, DOI:10.5962/bhl.title.15923
  • Fossile Flugfische. Jahrbuch K. K. Geol. Reichsanstalt 56, Heft 1, Wien 1906, DOI:10.5962/bhl.title.61007
  • Die Morphologie der Hüftbeinrudimente der Cetaceen. Wien 1907, DOI:10.5962/bhl.title.16064
  • Grundzüge der Paläobiologie der Wirbeltiere. 470 Abb., 708 S., E. Schweizerbart´sche Verlagsbuchhandlung (Erwin Nägele), Stuttgart 1911, DOI:10.5962/bhl.title.61833
  • Vorzeitliche Säugetiere. Jena 1914
  • Die Paläontologie in Forschung und Lehre. In: Naturwissenschaften 3, 1915, S. 413–419
  • Paläobiologie der Cephalopoden aus der Gruppe der Dibranchiaten. 100 Fig., 281 S., Verlag Gustav Fischer, Jena 1916, DOI:10.5962/bhl.title.46089, DOI:10.5962/bhl.title.82313
  • Die Stämme der Wirbeltiere. 669 Fig., 914 S., Walter de Gruyter, Berlin und Leipzig, 1919, DOI:10.5962/bhl.title.2114
  • Lehrbuch der Paläozoologie. 700 Abb., 500 S., Verlag Gustav Fischer, Jena 1920
  • Lebensbilder aus der Tierwelt der Vorzeit. 507 Abb., 643 S., Verlag Gustav Fischer, Jena 1922, DOI:10.5962/bhl.title.61701
  • Geschichte und Methode der Rekonstruktion vorzeitlicher Wirbeltiere. Jena 1925
  • Paläobiologie und Stammesgeschichte". Jena 1929
  • Die Stellung des Menschen im Rahmen der Wirbeltiere. 1931
  • Die Drachenhöhle bei Mixnitz, 1931
  • Vorzeitliche Lebensspuren. Jena 1935
  • Die Tiere der Vorzeit in ihrem Lebensraum. Jena 1939
  • Das Reich der Tiere, 1939.
  • Vorzeitliche Tierreste im Deutschen Mythus, Brauchtum und Volksglauben. Jena 1939

Od roku 1928 byl Abel vydavatelem odborného časopisu Paläobiologica.

Politika[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1985 udělovala Rakouská akademie věd, každé dva roky, Cenu Othenia Abela, dotovanou částkou 3700 Euro, autorům významných děl v oblasti paleobiologie nebo za celoživotní dílo v oblasti paleontologie.

V roce 2012 v deníku Der Standard zveřejnil publicista Klaus Taschwer informace, že Abel se podílel na činnosti a založení tajné skupiny 18 profesorů („Medvědí jeskyně“) na Vídeňské univerzitě, která se snažila zmařit výzkum a kariéru levicových a židovských vědců na Vídeňské univerzitě v období mezi světovými válkami. Poté, i na základě už dříve známých Abelových antisemitských postojů, se univerzita rozhodla cenu přejmenovat.[3][4][5]

Existují ale i důkazy, že Abel nebyl bezvýhradným podporovatelem nacistické ideologie. Constantin, hrabě Stamati, pracující pro Říšské ministerstvo pro okupovaná východní území, vzpomínal, že Abel na pracovním zasedání RMfdbO v roce 1944 ve svém příspěvku otevřeně pochyboval o nacistické rasové teorii „Untermensch“ na východě. Tyto proklamace Abelovi „zajistily“ místo na „černé listině“ SS.[6]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kurt Ehrenberg: Abel, Othenio Lothar Franz Anton Louis. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 1, Duncker & Humblot, Berlin 1953, ISBN 3-428-00182-6, S. 13 (Digitalisat).
  • Abel Othenio. In: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Band 1, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1957, S. 1.
  • Stefan Khittel: Von der „Paläobiologie“ zum „biologischen Trägheitsgesetz“. Herausbildung und Festigung eines neuen paläontologischen Denkstils bei Othenio Abel, 1907–1934. Lang, Frankfurt am Main 2005, ISBN 3-631-52539-7.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Othenio Abel na slovenské Wikipedii a Othenio Abel na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b Encyklopedický ústav SAV. Encyclopaedia Beliana (A-Belk). I.. vyd. Banská Bystrica: Veda, vydavateľstvo SAV a Stredoslovenské vydavateľstvo, a. s., 1999. 696 s. ISBN 80-224-0554-X. číslo publikace 3259. Kapitola A, s. 21. (slovensky) 
  2. ↑ a b Online-Lexikon AEIOU - Abel, Othenio [online]. austria-forum.at [cit. 2015-04-01]. Dostupné online. (německy) 
  3. ↑ Der Standard: Hochburg des Antisemitismus, 12. Juni 2012
  4. ↑ Der Standard: Othenio Abel, Kämpfer gegen die "Verjudung" der Universität, 9. Oktober 2012
  5. ↑ Klaus Taschwer: Geheimsache Bärenhöhle. Wie ein antisemitisches Professorenkartell der Universität Wien nach 1918 jüdische und linke Forscherinnen und Forscher vertrieb. 2013 (online).
  6. ↑ Constantin Graf Stamati: "Zur Kulturpolitik des Ostministeriums". In: Vierteljahrshefte für Zeitgeschichte, Miszelle (1958), Heft 1, 78-85.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Othenio_Abel&oldid=23071102“