Otakar Černín starší

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Otakar (st.) Evžen hrabě Czernin z Chudenic
Původní erb rodu
Původní erb rodu
2. hlava vinořské větve Czerninů
Ve funkci:
21. prosince 1813 – 29. června 1886
PředchůdceWolfgang Maria Czernin z Chudenic
NástupceDěpold Czernin z Chudenic
Doživotní člen rakouské Panské sněmovny
Ve funkci:
16. listopadu 1881 – 29. června 1886
PanovníkFrantišek Josef I.
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1871 – 1872[pozn. 1]
PanovníkFrantišek Josef I.
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1870 – 1872
PanovníkFrantišek Josef I.
Ve funkci:
1861 – 1867
PanovníkFrantišek Josef I.
Stranická příslušnost
ČlenstvíStrana konz. velkostatku
Narození2. nebo 12. října 1809
Vinoř
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí29. června 1886
Vinoř
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníhrobka Černínů
Choť(1833) Rosina Colloredo-Wallsee (1815–1874)
RodičeWolfgang Maria Czernin z Chudenic (1766–1813) a Marie Antonie ze Salm-Neuburgu (1766–1840)
Děti1. Oktávie (1834–1857)
2. Děpold (1836–1893)
3. Rosina Josefa, provd. Westphalen-Fürstenbergová (1837–1904)
4. Marie Antonie, provd. Fünfkirchenová (1841–1874)
5. Josef (1842–1923)
6. Marie, provd. Peccaduc-Herzogenbergová (1844–1935)
7. Evžen (1851–1907)
Příbuznívnuk: Otakar (ml.) Czernin z Chudenic (1872–1932)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otakar Eugen hrabě Černín z Chudenic, uváděn též jako Czernin z Chudenic (2.[1] nebo 12. října[2] 1809 Vinoř[2] – 29. června 1886 Vinoř[3]), byl rakouský a český šlechtic z rodu Černínů z Chudenic a politik, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Působil jako velkostatkář ve Vinoři u Prahy. V roce 1834 se stal komořím. Byl dvorním radou u všeobecné dvorské komory a prvním viceprezidentem Vlastenecko-hospodářské společnosti. Zastával funkci prezidenta zemědělského krajského spolku v okrese Karlín a do roku 1882 působil i jako okresní starosta v Karlíně.[2] Po jistou dobu rovněž zastával funkci obecního starosty spojených obcí Vinoř, Kbely, Satalice.[1]

V zemských volbách v roce 1861 byl zvolen na Český zemský sněm za kurii velkostatkářskou, nesvěřenecké velkostatky.[4] Mandát obhájil v zemských volbách v lednu 1867.[5] Do sněmu se vrátil v zemských volbách roku 1870.[6] Od roku 1861 do roku 1866 byl náhradníkem zemského výboru a potom v letech 1866–1867 členem zemského výboru.[2] Zastupoval Stranu konzervativního velkostatku, která podporovala český národní a federalistický program.[1]

Zemský sněm ho roku 1871 zvolil i do Říšské rady (celostátní parlament, volený nepřímo zemskými sněmy). Na práci parlamentu se ovšem nepodílel a jeho mandát byl 23. února 1872 prohlášen pro absenci za zaniklý.[7] Později byl doživotním členem Panské sněmovny (jmenovaná horní komora Říšské rady).[1]

Patřilo mu panství Vinoř společně se statky Kbely, Radonice, Corcoviče, Letňany a Satalice. Působil ve funkci předsedy správní rady cukrovaru ve Vinoři. Byl též předsedou správní rady Českomoravské strojírny.[1]

Zemřel v červnu 1886 na vinořském zámku a pochován byl na hřbitově ve Vinoři.[1]

V politice byl aktivní i jeho syn Děpold Černín.[1]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Oženil se 1. srpna 1833 s Rosinou z Colloredo-Walsee (1. 8. 1815 Praha – 12. 2. 1874 Praha), palácovou dámou, která v průběhu let porodila 9 dětí:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Fakticky se na činnosti Říšské rady nepodílel.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f g Hrabě Otakar Černín z Chudenic. Světozor. Červenec 1886, roč. 20, čís. 32, s. 510. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d LIŠKOVÁ, Marie. Slovník představitelů zemské samosprávy v Čechách 1861-1913. Praha: SÚA, 1994. 379 s. Dostupné online. ISBN 8085475138. S. 43. 
  3. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  4. ↑ Národní listy 27. 3. 1861, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=6086937&picp=&it=&s=djvu
  5. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1867skc/1/stenprot/001schuz/s001001.htm
  6. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1870skc/1/stenprot/001schuz/s001002.htm
  7. ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOBLASA, Pavel. Czerninové z Chudenic. Stručné dějiny rodu a schematismus rodových panství. České Budějovice: Historicko-vlastivědný spolek České Budějovice, 2000. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Otakar_Černín_starší&oldid=23522876“