Ota IV. Braniborský
| Ota IV. Braniborský | |
|---|---|
| markrabě braniborský | |
 | |
| Narození | 1238? |
| Úmrtí | 27. listopadu 1309 |
| Pohřben | klášter Chorin |
| Manželky | Heilwiga Holštýnská Jitka z Henneberka |
| Dynastie | Askánci |
| Otec | Jan I. Braniborský |
| Matka | Žofie Dánská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ota IV. Braniborský zvaný „se Šípem“ (německy Otto IV. mit dem Pfeil, 1238? – 27. listopadu 1309) byl markrabě braniborský v letech 1266–1308 z jánské větve rodu Askánců.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se kolem roku 1238 jako druhorozený syn braniborského markraběte Jana I. a dánské princezny Žofie. Po smrti svého otce se Ota spolu se svými bratry (starším Janem II. a mladším Konrádem I.) a bratranci (mladšími Otou V., Albrechtem III. a Otou VI.) v roce 1267 v Braniborsku chopil vlády. Ještě za života své staršího bratra Jana II. získal Ota IV. mezi ostatními braniborskými Askánci vedoucí postavení.[1] Stal se spojencem českého krále Přemysla Otakara II., jemuž pomáhal ve válkách proti Uhrům i římskoněmeckému králi Rudolfovi I. Habsburskému. V roce 1277 se neúspěšně pokoušel dosadit svého mladšího bratra Erika na magdeburský arcibiskupský stolec, což vedlo k dlouhé válce mezi magdeburskou kapitulou a Askánci. Roku 1277 Ota od magdeburské kapituly utrpěl zdrcující porážku v bitvě u Frohse, v níž dokonce padl do zajetí. Propuštěn byl až po vyplacení tučného výkupného. Vzápětí však zahájil další etapu válek mezi Magdeburkem a Branibory. Při obléhání pevnosti roku 1280 ve Staßfurtu byl zraněn šípem do hlavy a podle pověsti ho uvízlý v hlavě nosil po celý rok, čímž si vysloužil přízvisko „se Šípem“. Povznést Erika na magdeburský stolec se mu nakonec podařilo až roku 1283.[2]
Mezi lety 1278 a 1283 se Ota IV. spolupodílel na „české vládě“ bratrance Oty V. Dlouhého.[1] V roce 1291 získal Landsberské markrabství. Počátkem 90. let gradovaly Otovy spory s Otou Dlouhým, které v roce 1294 vedly i k ozbrojeným střetům. Oba Otové se mimo jiné přeli o kurfiřtský hlas. Roku 1295 římskoněmecký král Adolf Nasavský Otovi IV. „svěřil mír“ v saské oblasti. Ota IV. dlouho usiloval rovněž o Pomořansko, čímž si znepřátelil polského krále Přemysla II. Velkopolského, jenž se ho snažil ovládnout také. Toto nepřátelství vyvrcholilo roku 1296 v otevřenou válku. Téhož roku byl však Přemysl zavražděn, což mohla mít na svědomí právě braniborská markrabata. Ani poté Pomořansko Askánci ale nezískali.[2]
Sklonek Otova života s odehrával ve znamení všemožných sporů. Konflikty měl s braniborskými biskupy i pomořanskými knížaty. Roku 1298 se podílel na sesazení Adolfa Nasavského a zvolení Albrechta I. Habsburského římskoněmeckým králem. Následující kampaně proti nasavskému hraběti se ale nezúčastnil. Zemřel v roce 1309[2] a je pohřben v klášteře Chorin,[3] jehož byl významným donátorem.
Ota IV. se Šípem je počítán mezi minnesängry a velké válečníky své doby. Byl dvakrát ženatý s Heilwigou Holštýnskou a Jitkou z Hennebergu, ale ani jedna z manželek mu nedala dědice.[2]
Vývod z předků
[editovat | editovat zdroj]| Albrecht I. Medvěd | ||||||||||||
| Oto I. Braniborský | ||||||||||||
| Žofie z Winzenburgu | ||||||||||||
| Albrecht II. Braniborský | ||||||||||||
| ? | ||||||||||||
| Adelheid | ||||||||||||
| ? | ||||||||||||
| Jan I. Braniborský | ||||||||||||
| Dedo III. Lužický | ||||||||||||
| Konrád II. Lužický | ||||||||||||
| Matylda z Heinsbergu | ||||||||||||
| Matylda Lužická | ||||||||||||
| Měšek III. Starý | ||||||||||||
| Eliška Polská | ||||||||||||
| Alžběta Uherská | ||||||||||||
| Ota IV. Braniborský | ||||||||||||
| Knut Lavard | ||||||||||||
| Valdemar I. Veliký | ||||||||||||
| Ingeborg Kyjevská | ||||||||||||
| Valdemar II. Vítězný | ||||||||||||
| Volodar Minský | ||||||||||||
| Sofie z Novgorodu | ||||||||||||
| Richenza Polská | ||||||||||||
| Žofie Dánská | ||||||||||||
| Alfons I. Portugalský | ||||||||||||
| Sancho I. Portugalský | ||||||||||||
| Matylda Savojská | ||||||||||||
| Berengarie Portugalská | ||||||||||||
| Ramon Berenguer IV. Barcelonský | ||||||||||||
| Dulce Aragonská | ||||||||||||
| Petronila Aragonská | ||||||||||||
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b ESCHER, Felix. Otto IV. In: Neue Deutsche Biographie. Berlin: Duncker & Humblot, 1999. Dostupné online. ISBN 3-428-00200-8. Svazek 19. S. 677. (německy)
- ↑ a b c d HEINEMANN, Otto von. Otto IV. In: Allgemeine Deutsche Biographie. Leipzig: Duncker & Humblot, 1887. Dostupné online. Svazek 24. S. 659–661. (německy)
- ↑ www.genealogie-mittelalter.de. www.genealogie-mittelalter.de [online]. [cit. 2009-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-01.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ota IV. Braniborský na Wikimedia Commons - (německy) Genealogie
| Předchůdce: Ota III. |
|
Braniborský markrabě 1266–1308 |
|
Nástupce: Valdemar |
