Oswald Mannl

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Oswald Mannl
Narození25. prosince 1841
Políkno
Úmrtí29. ledna 1915 (ve věku 73 let)
Klášter
Povoláníkatolický kněz
Nábož. vyznáníkatolická církev
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Oswald Ludwig Mannl (25. prosince 1841 Políkno u Toužimi[1] – 29. ledna 1915 Klášter Teplá[2]) byl sudetoněmecký katolický kněz z premonstrátského řádu, středoškolský profesor a historik. Přes čtyřicet let vyučoval dějepis a zeměpis na německém gymnáziu v Plzni, v letech 1895–1911 tam zastával funkci ředitele. Napsal několik německých pojednání o dějinách Plzně a premonstrátů.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako Ludwig Mannl 25. prosince 1841 ve vsi Políkno (část města Toužim).[1] Studoval na gymnáziu v Praze a Chebu.[3] Roku 1861 vstoupil do řádu premonstrátů, 8. října 1865 složil řeholní sliby a 15. července 1866 (někde uvádějí 15. června)[3] byl vysvěcen na kněze.[4] Poté vystudoval historii na pražské univerzitě.[3] V roce 1870[3] (podle jiných zdrojů 1871)[4] získal místo jako profesor dějepisu a zeměpisu na německém gymnáziu v Plzni.[3] V září 1895 tam byl jmenován ředitelem.[5] Gymnázium navštěvovalo např. v roce 1897/98 279 studentů, z toho 226 německých, 52 českých a jeden Maďar; podle náboženského vyznání 150 katolíků, 3 evangelíci a 126 židů.[6] Předposlední rok Mannlova působení, 1909/10, už byl celkový počet studentů 297 a škola zaměstnávala 22 pedagogů.[7]

Byl činný a známý i mimo školu. Nejpozději roku 1875 se stal členem Jednoty pro dostavění katedrály sv. Víta.[8] Roku 1881 dostal spolu s ředitelem a dvěma kolegy pochvalné uznání od zemské školní rady za učitelské výkony.[9] Roku 1900 byl jmenován arcibiskupským notářem,[10] o rok později mu byl udělen rytířský kříž Řádu Františka Josefa[4][11] v roce 1908 se stal konzistorním radou,[12] o roku 1909 komisařem pro náboženskou výchovu na německé reálce v Plzni.[13]

Zasedal jako předseda maturitních komisí v jiných městech,[3] např. ve Stříbře,[14] Chomutově, Žatci,[15] Českém Krumlově,[16] Českých Budějovicích a Prachaticích.[3] Roku 1897 předsedal slavnostnímu sjezdu absolventů z let 1870–1885.[17] V říjnu 1901 daroval opat Gilbert Helmer u příležitosti udělení rytířského kříže Mannlovi částku 1801,52 korun ve prospěch plzeňského gymnázia.[18]

V září 1911 odešel do výslužby (nástupcem byl jmenován kněz Ernst Schneider)[19] a 2. října téhož roku se přestěhoval do kláštera Teplá.[20] Němečtí obyvatelé Plzeňska při té příležitosti oceňovali jeho lásku k povolání, pedagogické schopnosti, aktivitu i zásluhy o zvelebení svěřené školy.[21] Plzeňská městská rada mu poněkud opožděně (až v druhé polovině října) vyslovila poděkování za jeho působení.[22] Roku 1912 byl jmenován vládním radou.[23]

Na sklonku života trpěl žaludečním onemocněním, se kterým se neúspěšně léčil v Karlových Varech.[3] Zemřel 29. ledna 1915[3] v obci Teplá-Klášter čp. 1 (tj. budova premonstrátského kláštera) na aterosklerózu. Pohřben byl v Teplé.[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Byl autorem německojazyčných historických studií, vydávaných v rámci výročních zpráv gymnázia i samostatně. Knižně vyšly:

  • Die Sprache der ehemaligen Herrschaft Theusing : als Beitrag zu einem Wörterbuchde der fränkischen Mundart in Böhmen (1886, o jazyce obyvatel bývalého toužimského panství)
  • Die Occupation der königlichen Stadt Pilsen durch den Grafen Ernst von Mansfeld 1618-1621 (1887; viz Obléhání Plzně (1618) a Petr Arnošt II. Mansfeld)
  • Die Prämonstratenser der Prager Erzdiözese nach den Bestätigungsbüchern (1354-1436) (1903)
  • Der hl. Norbert : Stifter des Prämonstratenser-Ordens und Erzbischof von Magdeburg (1914, hlavní autor: Bartholomaeus Wozasek; viz též Svatý Norbert)

Ve výročních zprávách gymnázia publikoval, vedle některých prací uvedených výše, také např.:

  • Aus der ersten dreißig Jahren des k. k. deutschen Staatsgymnasiums (1776–1805) (1906)[24]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b SOA Plzeň, Matrika narozených Toužim 11, s. 258
  2. ↑ a b SOA Plzeň, Matrika zemřelých Teplá – klášter 21, s. 31
  3. ↑ a b c d e f g h i Regierungsrat Mannl †. Pilsner Tagblatt. 1915-01-30, roč. 16, čís. 30, s. 6. Dostupné online [cit. 2020-05-10]. 
  4. ↑ a b c Kaiserliche Auszeichnungen. Pilsner Tagblatt. 1901-09-21, roč. 2, čís. 226, s. 2. Dostupné online [cit. 2020-05-10]. 
  5. ↑ Pilsen. Prager Tagblatt. 1895-09-13, roč. 19, čís. 253, s. 6. Dostupné online [cit. 2020-05-10]. 
  6. ↑ 45. Jahresbericht des k. k. deutschen Staatsgymnasiums in Pilsen. Prager Tagblatt. 1898-07-19, roč. 22, čís. 197, s. 3. Dostupné online [cit. 2020-05-10]. 
  7. ↑ Schulberichte. Bohemia. 1910-07-24, roč. 83, čís. 202, s. 10. Dostupné online [cit. 2020-05-10]. 
  8. ↑ Beitragende Mitglieder außerhalb Prag. Jahrbuch des Prager Dombau-Vereins. 1874, roč. 1874, čís. 1, s. 127. Dostupné online [cit. 2020-05-10]. 
  9. ↑ Zemská školní rada. Pražský denník. 1883-01-08, roč. 16, čís. 5, s. 1. Dostupné online [cit. 2020-05-10]. 
  10. ↑ Osobní věstník duchovenský z arcidiecése pražské. Národní politika. 1900-12-22, roč. 18, čís. 353, s. 5. Dostupné online [cit. 2020-05-10]. 
  11. ↑ Osobní věstník duchovenský z arcidiecése pražské. Národní politika. 1901-09-20, roč. 19, čís. 260, s. 2. Dostupné online [cit. 2020-05-10]. 
  12. ↑ Geistliche Personalnachrichten. Bohemia. 1908-11-25, roč. 81, čís. 325, s. 6. Dostupné online [cit. 2020-05-10]. 
  13. ↑ Věstník duchovenský. Plzeňské listy. 1909-06-15, roč. 45, čís. 133, s. 3. Dostupné online [cit. 2020-05-10]. 
  14. ↑ Schulnachrichten. Am k. k. Staatsgymnasium in Mies. Prager Abendblatt. 1906-07-11, roč. 1906, čís. 156, s. 4. Dostupné online [cit. 2020-05-10]. 
  15. ↑ Ein glänzendes Maturitätsprüfungsergebnis. Prager Tagblatt. 1908-07-16, roč. 32, čís. 194, s. 8. Dostupné online [cit. 2020-05-10]. 
  16. ↑ K. k. Staatsgymnasium in Krummau. Bohemia. 1910-07-10, roč. 83, čís. 188, s. 8. Dostupné online [cit. 2020-05-10]. 
  17. ↑ Collegentag der Abiturienten des deutschen Staatsgymnasiums in Pilsen 1870–1885. Prager Tagblatt. 1897-06-09, roč. 21, čís. 159, s. 4. Dostupné online [cit. 2020-05-10]. 
  18. ↑ Studentské nadání P. Stanislava Zaupera. Studijní nadání v Království českém. 1912, roč. 1912, čís. 16, s. 69. Dostupné online [cit. 2020-05-10]. 
  19. ↑ Zum Direktor des deutschen Staatsgymnasiums in Pilsen. Bohemia. 1911-09-25, roč. 84, čís. 265, s. 2. Dostupné online [cit. 2020-05-10]. 
  20. ↑ Direktor Oswald Mannl. Pilsner Tagblatt. 1911-10-03, roč. 12, čís. 273, s. 2. Dostupné online [cit. 2020-05-10]. 
  21. ↑ Übertritt des Gymnasialdirektors Oswald Mannl in in den Ruhestand. Pilsner Tagblatt. 1911-09-23, roč. 12, čís. 263, s. 3. Dostupné online [cit. 2020-05-10]. 
  22. ↑ Na odchodnou. Plzeňské listy. 1911-10-25, roč. 47, čís. 242, s. 4. Dostupné online [cit. 2020-05-10]. 
  23. ↑ Direktor i. R. Oswald Mannl – Regierungsrat. Pilsner Tagblatt. 1912-03-04, roč. 13, čís. 63, s. 2. Dostupné online [cit. 2020-05-10]. 
  24. ↑ K. k. deutsches Staatsgymnasium. Pilsner Tagblatt. 1906-07-15, roč. 7, čís. 193, s. 4. Dostupné online [cit. 2020-05-10]. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Oswald_Mannl&oldid=22804832“