Oskar von Wittmann

Oskar von Wittmann
Velitel 6. divize jezdectva v Jarosławi
Ve funkci: 1. dubna 1911 – 8. listopadu 1914
Předchůdce	Richard Henike von Temsburg
Nástupce	Otto Schwer von Schwertenegg
Velitel 1. brigády jezdectva v Praze
Ve funkci: 12. srpna 1906 – 1. dubna 1911
Předchůdce	Otto Potten
Nástupce	Julius Thomann
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generál jezdectva (1914), polní podmaršál (1911), generálmajor (1906)
Ocenění	Řád železné koruny, Leopoldův řád

Oskar von Wittmann (25. července 1854 Louka – 24. února 1920 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské akademie vstoupil do c. k. armády v roce 1873, sloužil převážně u jezdectva. Jako velitel vyšších jednotek strávil několik let v Olomouci a Praze. V hodnosti polního podmaršála byl jako divizní velitel na začátku první světové války povolán na východní frontu, ale kvůli neúspěchům byl již v roce 1914 odvolán. Obdržel hodnost generála jezdectva a v roce 1915 odeslán do penze.

Životopis

Byl synem c. k. podplukovníka Eduarda Wittmanna. Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě (1869–1873) a do armády vstoupil v roce 1873 jako poručík k 5. dragounskému pluku v Klagenfurtu. V letech 1877–1879 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegssschule) ve Vídni a v hodnosti nadporučíka byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Jako štábní důstojník poté sloužil u různých jednotek ve Lvově a Košicích, v roce 1883 byl povýšen na kapitána se zařazením k 15. armádnímu sboru v Sarajevu (1884–1886). Následně vystřídal službu u jednotek jezdectva i pěchoty v Záhřebu, Mariboru a Štýrském Hradci. V roce 1894 získal hodnost majora a do roku 1900 sloužil u 7. hulánského pluku, zároveň byl přidělen ke štábu 11. armádního sboru ve Lvově. Mezitím byl v roce 1897 povýšen na podplukovníka. V roce 1900 dosáhl hodnosti plukovníka a v letech 1900–1906 byl velitelem 10. dragounského pluku v Olomouci.

V roce 1906 byl povýšen do hodnosti generálmajora a převzal velení 1. jezdecké brigády v Praze složené ze 7. a 13. dragounského pluku. V této funkci setrval pět let (1906–1911) a následovalo povýšení na polního podmaršála (1911). Stal se velitelem 6. jezdecké divize v Jarosławi a s touto jednotkou byl na začátku první světové války povolán na východní frontu. Selhal ale hned v počátečních bojích v Haliči a v říjnu 1914 byl z fronty odeslán na dovolenou. K datu 31. října 1914 obdržel titulární hodnost generála jezdectva a půl roku ještě zůstal ve stavu disponobility, ale 1. dubna 1915 byl penzionován. Dožil v soukromí ve Vídni.

Řády a vyznamenání

V roce 1911 byl povýšen do šlechtického stavu a během vojenské služby obdržel několik vyznamenání.

• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1898)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Vojenský záslužný kříž III. třídy (1898)
• komandér Řádu rumunské hvězdy (1902, Rumunsko)
• Řád železné koruny III. třídy (1904)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1912)
• Mobilizační kříž (1913)
• Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1913)
• Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1914)

Odkazy

Literatura

• BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 321–322 (heslo Oskar von Wittmann) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)