V tomto článku je použita zastaralá šablona.

Ojíř z Lomnice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ojíř z Lomnice
Úmrtí 1306
Děti Smil z Nových Hradů
Rodiče Vítek z Klokot
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Příbuzenstvo
otec Vítek z Klokot
bratr Vítek ze Skalice
bratr Pelhřim z Třeboně
sestra Lidmila z Hrádku
sestra Kateřina z Pohledu
sestra Gertruda ze Žinkov
sestra Jutta z Kováně
syn Smil z Nových Hradů
syn Vítek z Landštejna

Ojíř z Lomnice či také z Klokot, ze Svin nebo z Třeboně († 1306) byl český šlechtic z rodu Vítkovců.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se zřejmě někdy před rokem 1238, neboť prvním písemným dokladem o něm je listina z roku 1253 a právo podpisovat listiny bylo v tom období akceptované okolo patnáctého roku života.[1] Byl synem Vítka z Klokot. V roce 1257 se spolu s Vokem z Rožmberka zúčastnil devítidenní obrany Mühldorfu na Innu, čímž české vojsko krylo ústup Přemysla Otakara II.[2] při jeho neuspěšném vpádu do Bavorska proti Jindřichu Bavorskému.[3] V červenci 1260 byl v Lávě nad Dyjí, kde se shromažďovalo české vojsko na tažení proti uherskému králi Bélovi IV. a jeho synovi Štěpánovi, svědkem udělení Raabského hrabství Přemyslem Otakarem II. Vokovi z Rožmberka v léno. V následné bitvě u Kressenbrunnu velel Ojíř jedné z jednotek těžké jízdy, které bitvu rozhodly ve prospěch českého krále. Po smrti Voka z Rožmberka v roce 1262 se Ojíř stal spolu s Oldřichem z Hradce hlavním představitelem Vítkovců, kteří se snažili udržet si své významné postavení na dvoře českého krále. Ovšem po roce 1265 Vítkovci toto postavení postupně ztráceli kvůli Přemyslově změně politiky vůči šlechtě, kterou se snažil oslabit a být na ní nezávislý. V oblasti zájmu Vítkovců na jihu Čech se to projevilo založením kláštera Zlatá Koruna (1263), založením města České Budějovice (1265), vybudováním hradu Hluboká a založením města Bechyně (1268). Což se dotklo i majetku Ojíře, který tak byl rozdělen vznikajícím řetězem královských opěrných bodů.

Během odboje Vítkovců proti Přemyslu Otakarovi II. se od jara 1277 přidal na stranu Záviše z Falkenštejna a téhož roku zaútočil na České Budějovice. Po vítězství krále se pravděpodobně uchýlil spolu se Závišem na hrad Falkenstein. Odtud také oba příbuzní vpadli do Čech po bitvě na Moravském poli v roce 1278.

Následujícího roku se již podílel na správě Čech. Když se mladý král Václav II. po pobytu v Braniborsku navrátil do Čech a navázal vztahy se svojí matkou Kunhutou a otčímem Závišem z Falkenštejna, získal Ojíř prestižní úřad nejvyššího zemského komorníka.[4] Od roku 1281 již také trvale užíval predikát z Lomnice[2] Jakožto zástupce Václava se spolu s Vítkem z Hluboké, Jindřichem z Rožmberka a Tasem z Lomnice účastnil mírových jednání s rakouským vévodou Albrechtem Habsburským, jež měla ukončit vzájemné boje mezi oběma panovníky probíhající na Moravě. Po roce 1289 v souvislosti se zásahy proti Závišovým příbuzným byl z funkce nejvyššího komorníka odvolán.[5]

Měl dva syny, Smila a Vítka.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Mildi. Zlatá doba Striebornej ruže [online]. e-stredovek.cz, 2008-10-26 [cit. 2012-05-30]. Dostupné online. 
  2. a b Hrad Lomnice nad Lužnicí, Historie objektu [online]. Castles.cz, rev. 2007-10-09 [cit. 2011-02-22]. Dostupné online. 
  3. VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250–1310. Praha: Paseka, 2002. ISBN 80-7185-433-6. S. 79. Dále jen [Velké dějiny]. 
  4. Velké dějiny, s. 390
  5. CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Václav II. Král český a polský. Praha: Vyšehrad, 2007. ISBN 978-80-7021-841-9. S. 104. Dále jen [Václav II.]. 

Související články[editovat | editovat zdroj]