Bazalka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Ocimum)
Jak číst taxoboxBazalka
alternativní popis obrázku chybí
Bazalka Ocimum americanum
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleďhluchavkovité (Lamiaceae)
PodčeleďNepetoideae
Rodbazalka (Ocimum)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Bazalka Ocimum tenuiflorum

Bazalka (Ocimum) je rod jednoletých až víceletých rostlin z čeledi hluchavkovitých. Zahrnuje přibližně 60 druhů. Většina je rozšířena v Africe a Jižní Americe. Několik druhů se však pěstuje po celém světě. Lidé využívají pro různé účely nejméně 7 druhů.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Bazalky jsou stálezelené rostliny nebo keře s aromatickou vůní. Listy jsou obvykle jednoduché, vejčité nebo kopinaté. Květy oboupohlavné, s trubkovitým osově souměrným kalichem a výrazně dvoupyskatou korunou obvykle bílé nebo růžové barvy.[1]

Většina druhů obsahuje ve svých listech 0,3 až 1,5 procent oleje. Druhy O. gratissimum a O. kilimandscharicum obsahují přes 3 procenta. Získávaný bazalkový olej obsahuje hlavně linalool, estragol a kafr. Olej se získává také ze semen lisovaných za studena.

Rozšíření a ekologie[editovat | editovat zdroj]

Rod je rozšířen především v tropech všech kontinentů, nejvíce zástupců roste v Africe. Vyhledává sušší polohy především v otevřených travnatých nebo lesostepních biotopech.[1]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Lidstvo využívá hlavně druhy O. americanum, O. basilicum, O. × citriodorum, O. gratissimum, O. kilimandscharicum, O. minimum a O. tenuiflorum na olej, jako zeleninu a velmi aromatické koření v gastronomii, pro okrasné účely i v náboženství[2]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Basilikum (Gattung) na německé Wikipedii.

  1. a b Ocimum L. | Plants of the World Online | Kew Science. Plants of the World Online [online]. [cit. 2019-12-14]. Dostupné online. 
  2. https://books.google.cz/books?id=KEUAbrBoeBAC&pg=PA14&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]