Nábřeží Ludvíka Svobody
| |||
|---|---|---|---|
 Pohled od Štefánikova mostu | |||
| Umístění | |||
| Stát |  Česko | ||
| Město | Praha | ||
| Městská část | Praha 1 | ||
| Část obce | Nové Město | ||
| Poloha | 50°5′36,67″ s. š., 14°26′4,07″ v. d. | ||
| Začíná na | Štefánikův most | ||
| Končí na | Hlávkův most | ||
| Historie | |||
| Pojmenováno po | Ludvík Svoboda | ||
| Starší názvy | Petrské nábřeží | ||
| Další údaje | |||
| PSČ | 110 00 | ||
| Kód ulice | 480525 | ||
 | |||
 multimediální obsah na Commons | |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Nábřeží Ludvíka Svobody na Novém Městě v Praze vede podél pravého břehu Vltavy od Štefánikova mostu k Hlávkovu mostu. Nazváno je podle českého státníka Ludvíka Svobody, který byl v letech 1968–1975 československým prezidentem. Nábřeží je součást protipovodňové ochrany Prahy, v etapě 0003 do roku 2006 tu bylo instalováno mobilní hrazení. Na nábřeží je park s moderním dětským hřištěm, který byl v roce 2008 rekonstruován.[1][2] V síti pozemních komunikací v Praze je nábřeží součást tzv. Poděbradské radiály. V roce 1980 byl dokončen Těšnovský tunel, který u ministerských budov (v budově dnešního ministerstva dopravy sídlil tehdy Ústřední výbor KSČ) na nábřeží odvedl dopravu do podzemí a ústí na Rohanském nábřeží. U nábřeží je trvale zakotven botel Albatros s restaurací.[3]
Historie a názvy
[editovat | editovat zdroj]Nábřeží se nachází severně od bývalé osady Poříč či Poříčí a Petrské čtvrti, kde se ve středověku soustřeďovali kupci německého původu. Na pobřeží až do 19. století sídlili rybáři a řemeslníci, byly tu lázně, mlýny a soukenické rámy.
V těchto místech při Petrské čtvrti a poblíž dnešního Štefánikova (dříve Švermova) mostu se ve Vltavě nacházel Novomlýnský ostrov, později přejmenovaný na Primátorský, a četné náhony, přivádějící vodu k Novým mlýnům a později k vodárně, jež ukončila svou činnost 4. srpna 1910 (Novomlýnská ulice čp. 1239/II),[4] a k Lodním mlýnům (Lodecká ulice). Ostrov byl kolem roku 1900 pomocí hrází a náspů připojen k nábřeží. Nábřeží bylo postaveno v letech 1910–1919 jako součást projektu na protipovodňovou ochranu Prahy. V letech 1919–1934 se nazývalo „Petrské nábřeží“. Svou definitivní podobu získalo po zboření Helmových mlýnů v roce 1929 a následné realizaci budov ministerstev, z jejichž projektů třetí na ministerstvo veřejných prací zůstal nerealizován.[5] V letech 1934–1948 bylo pojmenováno „Švehlovo“ po politikovi Antonínu Švehlovi.[6] Za první Československé republiky urbanistický plán vymezil plochu nábřeží pro veřejný park a ministerské budovy.[7] Brzy po nástupu komunistického režimu v roce 1948 bylo nazváno „nábřeží První čs. kyjevské brigády“ (od roku 1961 jen „nábřeží Kyjevské brigády“).[6] V roce 1973 byla v parku osazena socha Klementa Gottwalda z bílého kamene, dílo sochaře Viktora Dobrovolného,[8] podle ducha z tehdy populárního britského televizního seriálu Randall a Hopkirk lidově nazývaná „Hopkirk“. Socha byla po roce 1989 odstraněna. Po smrti prezidenta ČSSR a generála Ludvíka Svobody v roce 1979 nábřeží dostalo současný název.[9]
Budovy, firmy a instituce
[editovat | editovat zdroj]- Čp. 1235/II bývalý Sociální ústav pro nemocenskou pokladnu – Nábřeží Ludvíka Svobody 2/ U nemocenské pojišťovny 1–3; novoklasicistní budova, návrh Bohumil Hübschmann a František Roith (1924–1926), původně se dvěma bazény, zrušenými již roku 1930.[10]
- Čp. 1229/II Nájemní dům – Nábřeží Ludvíka Svobody 4/ U nemocenské pojišťovny 4; stejně jako sousední dům č.o.2 jej navrhl architekt Fritz Lehmann (1936), stojí na místě kartounky Lazara Epsteina,[11] souboru jejích továrních hal s vnitřní litinovou konstrukcí a letopočtem 1869.[12]
- Čp. 1540/II Nájemní dům – Nábřeží Ludvíka Svobody 6; stejně jako sousední domy č.o. 2 a 4 navrhl architekt Fritz Lehmann (1937); uvnitř zajímavě řešená dvouetážová hala se schodištěm.
- Čp. 1222/II Ministerstvo dopravy České republiky (původně Ministerstvo železnic) – Nábřeží Ludvíka Svobody 12/ Klimentská 27.[13]
- Čp. 65/II Ministerstvo zemědělství České republiky – Nábřeží Ludvíka Svobody 14 (jen postranní vchod, tato adresa se neužívá), úřední adresy: Těšnov 17, Klimentská 29, Stárkova 6.[14]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Archivovaná kopie. www.prahazelena.cz [online]. [cit. 2018-02-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-26.
- ↑ Lannova ulice - nábřeží Ludvíka Svobody (Portál hlavního města Prahy). www.praha.eu [online]. [cit. 2023-05-04]. Dostupné online.
- ↑ Archivovaná kopie. www.botelalbatros.cz [online]. [cit. 2018-02-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-02-26.
- ↑ Umělecké památky Prahy 2, 1998, s. 180, 605
- ↑ Umělecké památky Prahy 2, 1998, s. 211
- ↑ a b Lašťovka, Ledvinka (1997), s. 547, 548
- ↑ Oficiální web Pražských náplavek. Pražské náplavky [online]. [cit. 2023-05-04]. Dostupné online.
- ↑ ŠINDELÁŘ, Jan. Pražský pomník Klementa Gottwalda. Paměť a dějiny [online]. Ústav pro studium totalitních režimů [cit. 2020-11-15]. Roč. 2019, čís. 02. Dostupné online.
- ↑ Lašťovka 1997, s. 548 datuje přejmenování do roku 1968, což je vyloučeno, stejně chybné je vročení 1990 v Uměleckých památkách Prahy, 1998, s. 812.
- ↑ Umělecké památky Prahy 2, 1998, s. 601
- ↑ Emanuel Poche, Prahou krok za krokem, 3. vyd. Praha 1985, s. 203
- ↑ Umělecké památky Prahy 2, 1998, s. 600, 601
- ↑ Kontakt. www.mdcr.cz [online]. [cit. 2023-05-04]. Dostupné online.
- ↑ Portál eAGRI - resortní portál Ministerstva zemědělství. eagri.cz [online]. [cit. 2023-05-04]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- LAŠŤOVKA, Marek; LEDVINKA, Václav, et al. Pražský uličník – 1. díl (A-N). 1. vyd. Praha: Libri, 1997. 604 s. ISBN 80-85983-24-9. S. 547, 548.
- BAŤKOVÁ, Růžena a kolektiv: Umělecké památky Prahy 2, Nové Město a Vyšehrad. Academia Praha 1998, s. 180, 211, 600–601, 812.
- POCHE, Emanuel: Prahou krok za krokem. 3. upravené a rozšířené vydání. Panorama 1985, s. 203.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu nábřeží Ludvíka Svobody na Wikimedia Commons
