Novi Bečej
| Novi Bečej | |
|---|---|
 | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 45°36′ s. š., 20°7′ v. d. |
| Nadmořská výška | 80 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+01:00 |
| Stát |  Srbsko |
  Novi Bečej | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 609 km² |
| Počet obyvatel | 13 133 (2011)[1] |
| Hustota zalidnění | 21,6 obyv./km² |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | 023 |
| PSČ | 23272 |
| Označení vozidel | ZR |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Novi Bečej (v srbské cyrilici Нови Бечеј) je město na severu Srbska, ve Vojvodině, na rozhraní Banátu a Bačky. Administrativně spadá pod Středobanátský okruh. V roce 2011 zde žilo dle sčítání lidu 13 133 obyvatel.
Město se nachází na řece Tise, v blízkosti ústí kanálu DTD do řeky, v rovinaté krajině Panonské nížiny. Je vzdáleno 42 km severovýchodně od Nového Sadu a 93 km severně od Bělehradu.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Poprvé bylo připomínáno v roce 1332 a svůj název má, stejně jako nedaleký Bečej, podle maďarské šlechtické rodiny. V roce 1551 jej obsadil Mehmed Paša Sokolović během pronikání Turků směrem na sever. Po podepsání Karlovického míru v roce 1699 připadlo celé území spolu s Novým Bečejem Uhersku. Místní pravoslavný kostel byl dokončen roku 1742. V roce 1883 byla do města zavedena železnice v podobě trati, směřující do měst Pančevo (u Bělehradu) a Kikinda. Na mapách třetího vojenského mapování se objevuje pod maďarským názvem Török(Új) Becse, tedy Turecký/Nový Bečej. Město již mělo víceméně současnou podobu, nicméně koryto řeky Tisy ještě nebylo regulováno a řeka Begej ústila ve svém původním korytu severně od města do Tisy, nikolivěk jižně jako je tomu v současnosti. Prostor při železniční stanici ještě nebyl zastavěn současnými průmyslovými areály. Místní část Vranjevo se objevovala pod pomaďarštěným názvem Frányova.
Po roce 1918 se město stalo součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, později Jugoslávie. V roce 1937 zde byl odhalen památník prvnímu jugoslávskému králi Aleksandru Petrovićovi. Od roku 2006 je součástí nezávislého Srbska. Obyvatelstvo města je dodnes ze značné části (cca 25 %) maďarské národnosti.
Kultura a kulturní památky
[editovat | editovat zdroj]Ve městě se nachází římskokatolický kostel a pravoslavný kostel sv. Mikuláše (srbsky Crkva svetog Nikole). Na promenádě při řece Tise se nachází z dob Jugoslávie zbudovaný brutalistní dům kultury.
Přírodní památky
[editovat | editovat zdroj]Východně od města leží Zvláštní přírodní rezervace Slano kopovo, která přestavuje slepé rameno řeky Begeje.
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Kromě zmíněné železniční trati vede do Nového Bečeje rovněž silnice, vedená v západo-východním směru z Vrbasu (od dálnice A1) do Kikindy a dále na území Rumunska.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Novi Bečej na Wikimedia Commons
