Norská královská rodina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Král Harald V.

Norská královská rodina (norsky det Norske kungehuset) vznikla roku 1905, kdy Norsko získalo nezávislost, a Haakon VII. se stal norským králem.

Současná rodina patří k rodu Glücksburků[1] a nastoupili na trůn po zvolení prince Karla (jméno při vládnutí Haakon VII.) během rozpuštění švédsko-norského svazu v roce 1905. Za nacistické okupace Norska v letech 19401945 žila norská královská rodina v exilu ve Spojeném království. Haakon VII. zemřel roku 1957 a na jeho místo nastoupil jeho syn Olav V. Ten byl po své smrti 1991 vystřídán Haraldem V., jenž je současným králem Norska.

V Norsku se rozlišuje mezi královským domem (kongehuset) a královskou rodinou (kongelige familie). Královský dům zahrnuje pouze panovníka a jeho manželku nebo manžela, následníka trůnu a jejich manžela nebo manželku a nejstarší dítě následníka trůnu. Královská rodina zahrnuje všechny panovníkovy děti a jejich manžele nebo manželky, vnuky a vnučky a sourozence.[2] Současná královská rodina a královský dům si udržuje mezi Nory velmi kladné hodnocení.[3][4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Norská královská rodina - král Haakon VII., královna Maud a korunní princ Olaf v roce 1913

Norská monarchie a její královská rodina sleduje svojí historii a původ až k sjednocení a založení Norska. Se zavedením norského dědického práva v roce 1163 našeho letopočtu právní rámec stanovil, že pouze jeden monarcha a jedna královská rodina můžou prostřednictvím dědění koruny vládnout.[5]

Norsko, Švédsko a Dánsko měly během Kalmarské unie v pozdním středověku společné monarchy. Norsko zůstalo sjednocené s Dánskem poté, co Švédsko v roce 1523 unii opustilo. V návaznosti na reformaci byl vytvořen společný dánsko-norský stát, který trval v letech 1536 - 1537. Vládl mu z Kodaně rod Oldenburgů, dokud Norsko nebylo postoupeno Švédsku na základě Kielské smlouvy v roce 1814 po porážce Dánska a Norska v napoleonských válkách. Norsko bylo krátce nezávislé se svým vlastním králem v roce 1814, ale pod vládou rodu Bernadotte bylo nuceno vstoupit do nové unie se Švédskem.

Po získání nezávislosti v roce 1905 se Norsko v referendu rozhodlo zůstat jako monarchie, přičemž jeho prvním panovníkem byl dánský král Haakon VII., jehož rodinu tvořila britská princezna Maud a jejich syn Olaf. Právě potomci krále Haakona dnes tvoří současnou norskou královskou rodinu.

Královská rodina s králem Haakonem VII., korunní princeznou Martou, korunním princem Olafem, princeznou Astrid, princeznou Ragnhild a princem Haraldem na balkoně královského paláce v roce 1946

Prostřednictvím manželství a historických spojenectví je norská královská rodina úzce spjata se švédskou a dánskou královskou rodinou a je vzdáleněji spřízněna s královskými rodinami z Řecka a Spojeného království.[6]

Současný král Harald V. je spřízněn se všemi čtyřmi králi patřícími do rodu Bernadotte (1818-1905), kteří předcházeli rodu Glücksburgů na trůnu, a je prvním norským panovníkem, který je od roku 1818 potomkem všech předchozích norských panovníků.

Norští panovníci (od roku 1905)[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam norských panovníků.

Členové[editovat | editovat zdroj]

Členy královského domu jsou:

Norský korunní pár

Členové královské rodiny (lidé, kteří jsou v královské pokrevní linii, ale ne v královském domě), jsou:

Zesnulí členové královské rodiny jsou:

Královská rodina dnes[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1991 je Harald V. králem. Narodil se 21. ledna 1937, jako syn krále Olava V. a korunní princezny Märthy. Harald V. se stal králem norským roku 1991, kdy mu bylo 54 let. Jeho žena, královna Sonja, se narodila 14. července 1937. Jejich sňatek, kdy si Harald ještě jako korunní princ, vzal Sonju 29. srpna 1968 v katedrále v Oslu.

Královskému páru se narodil syn, korunní princ Haakon Magnus, 20. července 1973. Haakon je jako prvorozený potomek krále současným následníkem trůnu po svém otci. Ten se oženil s korunní princeznou Mette-Marit, narozenou 19. srpna 1973. Svatba se konala v Oslo v katedrále 25. srpna 2001.

Jejich děti jsou princezna Ingrid Alexandra (nar. 21. ledna 2004, druhá v pořadí následnictví trůnu po svém otci), princ Sverre Magnus (nar. 3. prosince 2005, třetí v následnictví trůnu). Mette-Marit má ještě syna z předchozího vztahu s Mortenem Borgem jménem Marius Borg Høiby (nar. 13. ledna 1997), který je tak nejstarším dítětem ze členů v královské rodiny.

Haakon má sestru, princeznu Martu Louise (22. září 1971), která je čtvrtou osobou v pořadí následnictví. Ta se vdala za Ari Mikaela Behna, (30. září 1972) 24. Května 2002 v katedrále v Nidaros. Mají tři děti: Maud Angelica Behn (29. dubna 2003), Leah Isadora Behn (8. dubna 2005) a Emma Tallulah Behn (29. září 2008).

Královský znak[editovat | editovat zdroj]

Státní znak Norska je jedním z nejstarších v Evropě a slouží jako státní znak národa i královského domu. Sloužil jako erb norských králů během středověku.[7]

Haakon IV. Norský (1217–1263) používal štít se lvem. Nejstarší dochovanou zmínkou o barvě erbu je Královská sága zapsaná v roce 1220.[7]

V roce 1280 přidal král Erik Magnusson lvu korunu a stříbrnou sekeru.[7] Sekera představuje mučednickou sekeru svatého Olafa, zbraň použitou k jeho zabití v bitvě u Stiklestadu v roce 1030.

Specifické ztvárnění norských zbraní se v průběhu let měnilo v návaznosti na změnu módy v heraldice. V pozdním středověku se rukojeť sekery postupně prodlužovala a připomínala halapartnu. Rukojeť byla obvykle zakřivená, aby odpovídala tvaru štítu preferovaného v té době, a také aby odpovídala tvaru mincí. Halapartna byla oficiálně vyřazena a královským výnosem v roce 1844 byla znovu zavedena kratší sekera. V roce 1905 byl oficiální návrh královského a vládního erbu opět změněn, tentokrát se vrátil ke středověkému vzoru, s trojúhelníkovým štítem a vzpřímenějším lvem.[7]

Erb královského domu i královská standarda používají design lva z roku 1905. Nejstarší dochované vyobrazení královské standardy je na pečeti vévodkyně Ingebjørgové z roku 1318.[8] Interpretace erbu použitého jako oficiální erb Norska se mírně liší a byla naposledy schválena králem 20. května 1992.[9]

Když je štít používán jako královský erb, má kolem sebe insignie královského norského řádu sv. Olafa a je orámován královským hermelínovým rouchem, převyšujícím norskou korunou.

Královský znak se nepoužívá často. Místo toho se hojně používá královský monogram, například ve vojenských insigniích a na mincích.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. History. www.royalcourt.no [online]. [cit. 2021-04-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. The Royal Family. www.royalcourt.no [online]. [cit. 2021-04-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Royal Central [online]. 2014-06-26 [cit. 2021-04-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Royal romance raised a ruckus. www.newsinenglish.no [online]. [cit. 2021-04-23]. Dostupné online. 
  5. Rikssamling. www.kongehuset.no [online]. [cit. 2021-04-23]. Dostupné online. (norsky) 
  6. The Family tree. www.royalcourt.no [online]. [cit. 2021-04-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b c d Norway - Heraldry of the World, Crest, Coat of arms, Heraldry. web.archive.org [online]. 2015-03-19 [cit. 2021-04-23]. Dostupné online. 
  8. Månedens dokument Juli 2002: "Gillas" skrev Karl Johan. web.archive.org [online]. 2006-02-14 [cit. 2021-04-23]. Dostupné online. 
  9. Bruk av riksvåpenet. web.archive.org [online]. 2013-11-18 [cit. 2021-04-23]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]