Nikolaj Gavrilovič Spafarij
| Nikolaj Gavrilovič Spafarij | |
|---|---|
 bysta Nikolaje Spafarije v Kišiněvě | |
| Narození | 1636 Vaslui (Moldávie, dnes Rumunsko) |
| Úmrtí | 1708 Moskva |
| Národnost | moldavská |
| Země | Moldavské knížectví, Ruské carství |
| Povolání | objevitel, diplomat, filolog, geograf, historik, překladatel, teolog, humanista, cestovatel a vědec |
| Děti |  Q113507503 |
| Příbuzní | Vasily Spafaryev (vnuk) |
| Funkce | velvyslanec Ruského carství v Číně |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nikolaj Gavrilovič Spafarij (rusky Николай Гаврилович Спафарий, moldavsky Nicolae Milescu Spătaru/Николае Милеску-Спэтару; 1636–1708) byl moldavský šlechtic a diplomat, od začátku 70. let 17. století v ruských službách. Autor mnoha vědeckých prací a zejména popisu jeho mise do čchingské Číny.
Život[editovat | editovat zdroj]
Nikolaj Spafarij pocházel z bojarské rodiny moldavského knížectví, narodil se roku 1636. Získal kvalitní vzdělání v patriarší škole v Konstantinopoli:[1] ovládal řečtinu, arabštinu, latinu, turečtinu. Studoval i v italské Padově.[2]
Sloužil moldavskému knížectví jako diplomat, byl vyslancem v Turecku (1660–1664), Švédsku (1666), Francii (1667–1668). Roku 1671 přešel do služeb ruského carství jako překladatel v Posolském prikazu.[2]
Roku 1675 byl pověřen vedením mise do říše Čching. Rozhovory v Pekingu v květnu–srpnu 1676 neměly konkrétní výsledky. Stejně jako u dalších ruských vyslanců (Fjodora Bajkova) se střetl ruský požadavek na formální rovnoprávnost jednajících států s čchingskou koncepcí diplomatických vztahů chápající všechny okolní státy jako vazaly. A ani jedna strana nechtěla ustoupit.[3][4]
Po návratu do Moskvy roku 1678 se účastnil jednání s Moldavskem a Valašskem, roku 1695 se účastnil azovského pochodu Petra I.[2]
Napsal kolem třicítky vědeckých prací, největší význam mají jeho zápisky z cesty do Číny, které obsahují cenné informace o tehdejších poměrech na Sibiři i v Číně.[2]
Zemřel roku 1707[1] či 1708,[2] snad v Moskvě[1].
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2020-01-14]. Heslo СПАФА́РИЙ. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-01-14. (rusky)
- ↑ a b c d e Энциклопедия Забайкалья [online]. [cit. 2017-06-25]. Heslo Спафарий Н. Г.. Autor hesla Куренная И.Г.. Dostupné online. (rusky)
- ↑ АЛЕКСАНДРОВ, Вадим Александровин. Россия на дальневосточных рубежах (вторая половина XVII в.). 1. vyd. Москва: Наука, 1969. S. 59–62. (rusky)
- ↑ Энциклопедия Забайкалья [online]. [cit. 2017-06-25]. Heslo Посольство Спафария 1675-77. Podle Рус.-кит. отношения в XVII в.: материалы и документы. – М., 1969. – Т. 1.; autor hesla Куренная И.Г.. Dostupné online. (rusky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikolaj Gavrilovič Spafarij na Wikimedia Commons
