Niels Dánský
| Niels Dánský | |
|---|---|
| král Dánska | |
 Mince Nielse Dánského | |
| Doba vlády | 1104–1134 |
| Narození | asi 1065 |
| Úmrtí | 25. červen 1134 |
| Předchůdce | Erik I. Dánský |
| Nástupce | Erik II. Dánský |
| Manželky | Markéta Fredkulla Ulvhild Håkansdotter |
| Potomci | Magnus Nilsson |
| Otec | Sven II. Dánský |
| Matka | neznámá |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Niels Dánský (asi 1065 – 25. června 1134) byl králem Dánska v letech 1104 až 1134. Zřejmě byl nejmladším synem Svena II. Aktivně podporoval kanonizaci Knuta IV. a jeho vládu podporovalo duchovenstvo.
Život
[editovat | editovat zdroj]Niels se narodil okolo roku 1065,[1] jako syn krále Svena II. Estridsona a jeho konkubíny. Čtyři z jeho bratrů před ním seděli na dánském trůně. Poprvé je zmiňován v roce 1086, kdy byl poslán jako rukojmí do Flander výměnou za svého bratra Olafa.[2] Když v červenci 1103 zemřel jeho bratr Erik I., Niels byl posledním z bratrů, který byl naživu, a byl následujícího roku zvolen králem.[3] V roce 1105 se oženil s Markétou, dcerou švédského krále Inge I., která zřejmě měla na jeho vládu značný vliv.[2]
Niels po většinu doby nemusel řešit vnitřní problémy země. Soudobý Chronicon Roskildense ho popisuje jako mírného a vstřícného, ale nekompetentního vladaře.[1] Členy rodiny jmenoval jarly, včetně svých synovců Erika a Knuta.[1] Podporoval proces kanonizace svého bratra Knuta IV. – věnoval dary duchovenstvu v Odense. Chtěl zvětšit moc monarchie díky pomoci církve.
V roce 1125 se Nielsův syn Magnus Nilsson stal švédským králem.[4] Jeho manželka Markéta zemřela v roce 1128 nebo 1129,[1] o rok později Magnus přišel o svůj vliv ve Švédsku.[4]
Po 26 letech vnitřního míru vznikl spor mezi Magnusem a jeho bratrancem Knutem Lavardem. Knut byl šlesvickým vévodu a bylo s ním počítáno jako s potenciálním Nielsovým nástupcem.[2] 7. ledna 1131 byl Knut zabit, pravděpodobně Magnusem. Niels ho sice odsoudil, ale nakonec mu projevil podporu. Rozpoutala se občanská válka mezi Nielsem a podporovateli budoucího Erika II. Niels měl podporu církve[3] a zajistil si podporu římské říše, když souhlasil s podřízením arcidiecéze v Lundu hambursko-brémské arcidiecézi. Arcibiskup Asser z Lundu se tak přidal na stranu Erika.
Niels a Magnus se vylodili u Foteviku v červnu 1134, 4. června se strhla bitva, kterou nakonec s pomocí německých žoldáků vyhrál Erik.[5] Niels unikl, ale Magnus byl zabit.[2] Niels se vydal k císaři Lotharovi III., ale nedostal se přes město Schleswig ve Šlesvicku. 25. června 1134 i přes varování vstoupil do tohoto města[2], byl pozdraven duchovenstvem, ale měšťané se obrátili proti němu. Niels i jeho předvoj byli zabiti, než mohli dojet do královského paláce.[2] S Nielsem skončila šedesátiletá vláda synů Svena II.
Manželství a potomci
[editovat | editovat zdroj]Nielsovou první ženou byla švédská princezna Markéta Fredkulla. PO její smrti v roce 1128 nebo 1129,[1] se oženil s Ulvhild Håkansdotter, dřívější manželkou švédského krále Inge II. a potřetí provdanou za dalšího švédského krále, Sverkera I. S Markétou měl dvě děti:
- Inge Nielsen, zemřel v dětství;[2]
- Magnus Nilsson.
Měl také nemanželskou dceru Ingerd.[2]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Niels, King of Denmark na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e Stefan Pajung, Niels 1065-1134 Archivováno 19. 7. 2011 na Wayback Machine., Aarhus University, January 22, 2010
- ↑ a b c d e f g h Bricka, Carl Frederik, Dansk Biografisk Lexikon, vol. XII [Münch - Peirup], 1898, pp. 199-201. Available online
- ↑ a b Kongerækken Archivováno 18. 11. 2009 na Wayback Machine. at The Danish Monarchy
- ↑ a b Kings and Queens of Sweden — A thousand year succession Archivováno 17. 5. 2011 na Wayback Machine. at Monarchy of Sweden
- ↑ Krig og krigsteknologi i middelalderen[nedostupný zdroj] at "Museer i København - og omegn"
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Niels Dánský na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Erik I. Dánský |
|
Dánský král 1104–1134 |
|
Nástupce: Erik II. Dánský |
