Nekázanka
| |||
|---|---|---|---|
.jpg) Pohled od ulice Na příkopě | |||
| Umístění | |||
| Stát |  Česko | ||
| Město | Praha | ||
| Městská část | Praha 1 | ||
| Čtvrť | Nové Město | ||
| Poloha | 50°5′6,87″ s. š., 14°25′39,93″ v. d. | ||
| Začíná na | Na příkopě | ||
| Končí na | Jindřišská | ||
| Další údaje | |||
| Délka | asi 300 m | ||
| PSČ | 110 00 | ||
| Kód ulice | 462128 | ||
 | |||
 multimediální obsah na Commons | |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Ulice Nekázanka na Novém Městě v Praze začíná v ulici Na příkopě a končí v Jindřišské ulici. Je známá i z pověsti, podle které její jméno určil už Karel IV.: byla stavěna, ačkoliv to nepřikázal.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Ulice vznikla již v době založení Nového Města, tedy po roce 1348. Její název byl někdy uváděn i ve tvaru Nekázalka. Podle pověsti vznikl název tak, že Karel IV., který sám vyměřoval ulice Nového Města, si jednou po návratu z cest všiml nové ulice vzniklé za jeho nepřítomnosti, která vedla ke kostelu sv. Jindřicha a už v ní stavěli domy. Nakonec rozhodl, aby ulice zůstala zachována: „ale ať se jmenuje na věčné časy Nekázanka, poněvadž jsem nekázal, by byla založena.“[1]
Podle jiných výkladů ale název měl naznačovat, že šlo o ulici hanebnou a špinavou, "neukázněnou".[2]
Jméno ulice se vyskytuje i v názvu 1. českého klubu fotografů amatérů Nekázanka, který je pokračovatelem nejstaršího fotoklubu v České republice (ten vznikl už v roce 1889 a v letech 1930–1989 tu měl své sídlo, ateliér, výstavní síň, několik temných komor i klubovnu).
Významné budovy a místa[editovat | editovat zdroj]
- ústí Nekázanky do ulice Na Příkopě je rámováno dvěma bankovními paláci (Na Příkopě 858/20 – budovu využívá UniCredit Bank, a Na Příkopě 857/18 – budovu využívá Československá obchodní banka), které byly postaveny v letech 1894–1896 resp. 1909–1911, obě podle projektu Osvalda Polívky pro tehdejší Zemskou banku království Českého. Obě budovy jsou v úrovni prvního patra přes Nekázanku propojeny mostky (jeden je secesní, druhý neorenesanční)
- bytový dům U Tesařů (Nekázanka 885/12), památkově chráněný[3]
- bytový dům U Šťastných (Nekázanka 886/14), památkově chráněný[4]
- Wittmanovský dům (Nekázanka 887/16) je nejstarší dochovanou stavbou v ulici. Byl součástí zástavby Kounického paláce; původně zahradní domek v roce 1798 klasicistně přestavěl Matyáš Hummel, využívá ho Institut umění – Divadelní ústav
- administrativní budova Omnipolu (Nekázanka 880/11), postavená v letech 1976–1979 v pozdním internacionálním slohu s výraznými rysy brutalismu[5]
- nárožní dům u Jindřišské (Nekázanka 876/19) postavený ve 20. letech 20. století ve stylu konstruktivismu firmou Lampl und Fuchs
V kultuře[editovat | editovat zdroj]
Ladislav Fuks zmínil ulici v novele Spalovač mrtvol (1967).
„...Nuže, cestou z pošty,“ řekl pan Kopfrkingl a rozvazoval provázek, „jsem zašel do Nekázanky k rámaři panu Holému, ty ho asi neznáš, i já jsem ho viděl dnes poprvé v životě ... je to starší opuštěný člověk, vdovec, žena mu umřela, sdělil mi, před osmi léty u Panen, má dceru, když jsem vešel do krámu, měřila u pultu lišty, moc jí to slušelo, je to taková hezká mladá růžolící dívka v hezkých černých šatech...“[6]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ JIRÁSEK, Alois. Staré pověsti české. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1959. S. 126–137.
- ↑ DUDÁK, Vladislav. Pražský poutník aneb Prahou ze všech stran. 1. vyd. Praha: Nakladatelský dům OP, 1994. 192 s. ISBN 80-85841-09-6. S. 146.
- ↑ dům U Tesařů - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-04-08]. Dostupné online.
- ↑ dům U Šťastných - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-04-08]. Dostupné online.
- ↑ Archiweb - Budova PZO Omnipol. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2021-04-08]. Dostupné online.
- ↑ FUKS, Ladislav. Spalovač mrtvol. Praha: Euromedia Group - Odeon, 2017. ISBN 978-80-207-1778-8. S. 26.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Díl II. 1. vyd. Praha: Pavel Körber, 1904. Dostupné online. S. 776–777.
- POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 472 s. S. 160–161.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nekázanka na Wikimedia Commons 
Dílo Staré pověsti české ve Wikizdrojích
