Nathalie Loiseauová
| Nathalie Loiseauová | |
|---|---|
.jpg) Nathalie Loiseauová v roce 2016 | |
| Poslankyně Evropského parlamentu | |
| Úřadující | |
| Ve funkci od: 2. července 2019 | |
| Volební obvod | Francie |
| Ministryně pro evropské záležitosti | |
| Ve funkci: 21. června 2017 – 27. března 2019 | |
| Prezident | Emmanuel Macron |
| Předseda vlády | Édouard Philippe |
| Předchůdce | Marielle de Sarnez |
| Nástupce | Amélie de Montchalin |
| Ředitelka École nationale d'administration | |
| Ve funkci: 3. října 2012 – 21. června 2017 | |
| Předchůdce | Bernard Boucault |
| Nástupce | Patrick Gérard |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | La République En Marche! |
| Rodné jméno | Nathalie Ducoulombier |
| Narození | 1. června 1964 (59 let) Neuilly-sur-Seine,  Francie |
| Děti | 4 |
| Alma mater | Sciences Po INALCO |
| Profese | politička |
| Ocenění | důstojník Národního řádu za zásluhy (2014) rytíř Řádu čestné legie komandér Řádu Dannebrog |
| Webová stránka | www |
| Commons | Nathalie Loiseau |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nathalie Loiseauová (* 1. června 1964, Neuilly-sur-Seine) je francouzská politička, diplomatka a akademická administrátorka, která od roku 2019 působí jako poslankyně Evropského parlamentu. Od roku 2012 do roku 2017 byla ředitelkou École nationale d'administration (ENA) a od 21. června 2017 do 27. března 2019 byla francouzskou ministryní pro evropské záležitosti. Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2019 vedla volební kandidátku strany La République En Marche!.[1]
Mládí[editovat | editovat zdroj]
Nathalie Loiseauová se narodila 1. června 1964 v Neuilly-sur-Seine ve Francii.[2][3][4] Její otec byl firemním konzultantem v oblasti fúzí a akvizic.[2]
Loiseauová v roce 1983 absolvovala Sciences Po.[2][4] V roce 1984 se objevila na kandidátní listině studentského svazu napojeného na krajně pravicovou Groupe Union Défense.[5] Studovala také čínštinu na Institut national des langues et civilisations orientales.
Kariéra v diplomacii[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Loiseauová se poprvé dostala do kontaktu s francouzskou zahraniční službou v roce 1986.[2][3] Od roku 1990 do roku 1992 působila jako diplomatka v Indonésii.[3] V letech 1993 až 1995 byla poradkyní ministra zahraničí Alaina Juppého.[2][3] Později působila na diplomatických misích v Dakaru v Senegalu a v Rabatu v Maroku.[4] V letech 2002 až 2007 působila jako ředitelka komunikace na francouzském velvyslanectví ve Washingtonu, DC.[2][4] V letech 2009 až 2012 pracovala na ministerstvu zahraničních věcí.[2][3] V letech 2012 až 2017 byla ředitelkou École nationale d'administration (ENA).
Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]
Dne 21. června 2017 Loiseauová nahradila Marielle de Sarnez na pozici francouzské ministryně pro evropské záležitosti.[6]
Louiseauová je od voleb do Evropského parlamentu v roce 2019 poslankyní Evropského parlamentu. Od té doby je členkou Výboru pro zahraniční věci a předsedkyní jeho podvýboru pro bezpečnost a obranu.
Kromě úkolů ve výborech je Loiseauová členkou parlamentních delegací pro vztahy se zeměmi Maghrebu a Svazem arabského Maghrebu a pro vztahy s Parlamentním shromážděním NATO.[7] Je také členkou meziskupiny Evropského parlamentu pro práva dětí, meziskupiny Evropského parlamentu pro práva LGBT[8] a skupiny Europoslanci proti rakovině. Od roku 2021 předsedá parlamentní delegaci v Parlamentním shromáždění EU-Spojené království, které zajišťuje parlamentní dohled nad prováděním dohody mezi EU a Spojeným královstvím o obchodu a spolupráci.[9][10]
Politické pozice[editovat | editovat zdroj]
V dopise z roku 2022 evropskému komisaři pro životní prostředí, oceány a rybolov Virginijusu Sinkevičiusovi Loiseauová – spolu s Pierrem Karleskindem a Stéphanie Yonovou-Courtinovou – naléhala na EU, aby přijala opatření k ukončení vypouštění surových odpadních vod z britských zařízení na úpravu vody do společných vod.[11]
Osobní život[editovat | editovat zdroj]
Loiseauová je vdaná a má čtyři děti.[2][4] Je katoličkou a feministkou.[2]
Práce[editovat | editovat zdroj]
- LOISEAUOVÁ, Nathalie. Choisissez tout. Paris: JC Lattès, 2014. Dostupné online. ISBN 9782709644846. (francouzsky)
- LOISEAUOVÁ, Nathalie. La démocratie en BD. Paris: Casterman, 2017. ISBN 9782203132337. (francouzsky)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nathalie Loiseauová na Wikimedia Commons
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nathalie Loiseau na anglické Wikipedii.
- ↑ PF, Par M.; À 20H06, P. R. Le 27 mars 2019; À 20H52, Modifié Le 27 Mars 2019. Remaniement : Loiseau, Mahjoubi et Griveaux quittent le gouvernement. leparisien.fr [online]. 2019-03-27 [cit. 2023-08-21]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ a b c d e f g h i Nathalie Loiseau. Femme d’Etat. Libération [online]. [cit. 2023-08-21]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ a b c d e Nathalie Loiseau, de l’ENA aux affaires européennes. La Croix. 2015-03-13. Dostupné online [cit. 2023-08-21]. ISSN 0242-6056. (francouzsky)
- ↑ a b c d e Nathalie Loiseau, directrice de l’ENA, choisit carrière et vie privée. Le Monde.fr. 2015-09-11. Dostupné online [cit. 2023-08-21]. (francouzsky)
- ↑ Étudiante, Nathalie Loiseau a figuré sur une liste d’un syndicat d’extrême droite. LEFIGARO [online]. 2019-04-23 [cit. 2023-08-21]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Nathalie Loiseau, de l'ENA aux Affaires européennes. LEFIGARO [online]. 2017-06-21 [cit. 2023-08-21]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Úvodní stránka | Nathalie LOISEAU | Poslanci EP | Evropský parlament. www.europarl.europa.eu [online]. 1964-06-01 [cit. 2023-08-21]. Dostupné online.
- ↑ Members – The European Parliament's LGBTI Intergroup [online]. [cit. 2023-08-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ European Parliament approves new joint EU-UK Brexit assembly [online]. 2021-10-05 [cit. 2023-08-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Movers and Shakers | 10 December 2021. The Parliament Magazine [online]. 2021-12-09 [cit. 2023-08-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The scum also rises - French lawmakers urge crackdown on UK sea sewage. Reuters. 2022-08-26. Dostupné online [cit. 2023-08-21]. (anglicky)
