Natalovití
 Natalovití | |
|---|---|
 netopýrek štíhlý (Natalus stramineus) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | letouni (Chiroptera) |
| Podřád | netopýrotvaří (Yangochiroptera) |
| Nadčeleď | netopýrovci (Vespertilionoidea) |
| Čeleď | natalovití (Natalidae) Gray, 1866 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Natalovití (Natalidae) představují čeleď amerických netopýrů.
Systematika
[editovat | editovat zdroj]Moderní systematika letounů klasifikuje čeleď natalovitých v rámci podřádu netopýrotvaří (Yangochiroptera) a nadčeledi netopýrovci (Vespertilionoidea). Rozeznávány jsou následující tři rody:[1]
- rod Chilonatalus Miller, 1898 – netopýrek
- druh Chilonatalus micropus (Dobson, 1880) – netopýrek jamajský
- druh Chilonatalus tumidifrons Miller, 1903
- rod Natalus Gray, 1838 – netopýrek
- druh Natalus jamaicensis Goodwin, 1959
- druh Natalus lanatus Tejedor, 2005
- druh Natalus major Miller, 1902
- druh Natalus mexicanus Miller, 1902
- druh Natalus primus Anthony, 1919
- druh Natalus stramineus Gray, 1838 – netopýrek štíhlý
- druh Natalus tumidirostris Miller, 1900
- rod Nyctiellus Gervais, 1855 – netopýrek
- druh Nyctiellus lepidus Gervais, 1837 – netopýrek nálevkovitý
Starší systematika považuje natalovité za monotypickou čeleď, jež zahrnuje pouze rod Natalus.[2][3]
Doba divergence čeledi byla odhadnuta na asi 52 milionů let, nejstarší kosterní fragment pochází z oligocénu a byl nalezen na Floridě. Pozdější fosilní nálezy zastupuje miocenní rod Primonatalus. Evoluční vztahy vůči ostatním čeledím letounů nebyly zcela jednoznačné. Na základě molekulárně-fylogenetických analýz mohou natalovití představovat bazální linii vůči zbývajícím netopýrovcům. Za bazálního zástupce natalovitých je pak pokládán rod Nyctiellus, zbývající dva rody Natalus a Chilonatalus mohou představovat sesterské taxony. V rámci rodu Natalus představují dva druhy z Velkých Antil samostatnou vývojovou větev, jež je zřejmě sesterská vůči zbývajícím zástupcům rodu Natalus z Malých Antil a americké pevniny.[4][5]
Popis
[editovat | editovat zdroj]
Natalovití jsou malí netopýři, jejichž celková tělesná délka činí 35 až 55 mm a hmotnost dospělců se pohybuje mezi 4 až 10 g. Hlava je klenutá, s ochlupeným výběžkem na špičce čenichu, jenž nahrazuje pravý „nosní list“, pozorovaný například u listonosovitých. Ušní boltce mají tvar širokého trychtýře, ušní víčko neboli tragus je krátké a trojúhelníkovité. Dospělí samci mají pod kůží na čele neobvyklý útvar tvořený žlázovými smyslovými buňkami, nazývaný „natalidní orgán“ („natalid organ“).[4][6] Celkový zubní vzorec činí 2.1.3.33.1.3.3 = 38 zubů.[5]
Stavbou těla jde o štíhlé netopýry s nezvykle dlouhým ocasem, který je zcela obalen uropatagiem.[4] Výjimečně dlouhé jsou rovněž končetiny, které mohou být delší než hlava a tělo dohromady. Palec je krátký a téměř úplně obalený patagiální membránou. Křídla jsou dlouhá a úzká, umožňují nepravidelný třepotavý let, jenž je přirovnáván k letu motýlímu. Zbarvení dlouhé a měkké srsti se pohybuje mezi žlutými a červenohnědými odstíny.[3][6]
Ekologie
[editovat | editovat zdroj]
Jde o čistě americkou čeleď netopýrů, jejíž areál výskytu sahá od Kalifornského poloostrova přes Střední Ameriku a ostrovy Západní Indie na jih až do Kolumbie, Venezuely a Brazílie. Natalovití se soustředí do tropických a semitropických nížinatých oblastí, přičemž hřadující skupiny obvykle vyhledávají teplé, vlhké a hluboké jeskyně či doly.[5] Na konci období sucha, na který připadají porody mláďat, samice vyštěpují samostatné mateřské kolonie.[3]
Hlavní složku jídelníčku natalovitých představuje létající hmyz. Svá hřadoviště tito netopýři opouštějí asi půl hodiny po západu slunce a následně se rozptylují do lesa, kde pátrají po potravě. Frekvence echolokačního volání činí asi 85 kHz, což netopýrům poskytuje velmi podrobné povědomí o okolních překážkách. Jde navíc o velice obratné letce, díky čemuž mohou snadno manévrovat v bujné vegetaci a zároveň je lze jen s obtížemi polapit prostřednictvím nárazových sítí.[3]
Druh Natalus jamaicensis je v důsledku malého areálu výskytu (pouze jedna jeskyně na Jamajce) a velmi malé populaci, jež je navíc vystavena ohrožujícím vlivům, veden jako kriticky ohrožený.[7]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ natalovití [online]. BioLib [cit. 2023-03-05]. Dostupné online.
- ↑ ANDĚRA, M. Savci (1). Praha: Albatros, 1997. (Svět zvířat). S. 92.
- ↑ a b c d MCDADE, M. C. Grzimek’s Animal Life Encyclopedia, Second Edition - Volume 13: Mammals II. Farmington Hills, MI: Gale Group, 2003. ISBN 0-7876-7750-7. S. 459–461. (anglicky)
- ↑ a b c ZIMA, J.; MACHOLÁN, M. Systém a fylogeneze savců. 1. vyd. Praha: Academia 570 s. ISBN 978-80-200-3215-7, ISBN 80-200-3215-0. OCLC 1323328248 S. 297–298.
- ↑ a b c VAUGHAN, Terry A.; RYAN, James M.; CZAPLAWSKI, Nicholas J. Mammalogy. 6. vyd. Burlington, MA: Jones & Bartlett Learning, 2015. S. 274–275. (anglicky)
- ↑ a b FELDHAMER, George A. & kol. Mammalogy – Adaptation, Diversity, Ecology. 4. vyd. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 2015. S. 312. (anglicky)
- ↑ Solari, S. 2016. Natalus jamaicensis. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T136824A22043871. https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2016-1.RLTS.T136824A22043871.en. Accessed on 06 March 2023.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Natalovití na Wikimedia Commons 
Taxon Natalidae ve Wikidruzích
