Přeskočit na obsah

Natalovití

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxNatalovití
alternativní popis obrázku chybí
netopýrek štíhlý (Natalus stramineus)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádletouni (Chiroptera)
Podřádnetopýrotvaří (Yangochiroptera)
Nadčeleďnetopýrovci (Vespertilionoidea)
Čeleďnatalovití (Natalidae)
Gray, 1866
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Natalovití (Natalidae) představují čeleď amerických netopýrů.

Systematika

[editovat | editovat zdroj]

Moderní systematika letounů klasifikuje čeleď natalovitých v rámci podřádu netopýrotvaří (Yangochiroptera) a nadčeledi netopýrovci (Vespertilionoidea). Rozeznávány jsou následující tři rody:[1]

Starší systematika považuje natalovité za monotypickou čeleď, jež zahrnuje pouze rod Natalus.[2][3]

Doba divergence čeledi byla odhadnuta na asi 52 milionů let, nejstarší kosterní fragment pochází z oligocénu a byl nalezen na Floridě. Pozdější fosilní nálezy zastupuje miocenní rod Primonatalus. Evoluční vztahy vůči ostatním čeledím letounů nebyly zcela jednoznačné. Na základě molekulárně-fylogenetických analýz mohou natalovití představovat bazální linii vůči zbývajícím netopýrovcům. Za bazálního zástupce natalovitých je pak pokládán rod Nyctiellus, zbývající dva rody Natalus a Chilonatalus mohou představovat sesterské taxony. V rámci rodu Natalus představují dva druhy z Velkých Antil samostatnou vývojovou větev, jež je zřejmě sesterská vůči zbývajícím zástupcům rodu Natalus z Malých Antil a americké pevniny.[4][5]

Hlava na kresbě E. Haeckela

Natalovití jsou malí netopýři, jejichž celková tělesná délka činí 35 až 55 mm a hmotnost dospělců se pohybuje mezi 4 až 10 g. Hlava je klenutá, s ochlupeným výběžkem na špičce čenichu, jenž nahrazuje pravý „nosní list“, pozorovaný například u listonosovitých. Ušní boltce mají tvar širokého trychtýře, ušní víčko neboli tragus je krátké a trojúhelníkovité. Dospělí samci mají pod kůží na čele neobvyklý útvar tvořený žlázovými smyslovými buňkami, nazývaný „natalidní orgán“ („natalid organ“).[4][6] Celkový zubní vzorec činí 2.1.3.33.1.3.3 = 38 zubů.[5]

Stavbou těla jde o štíhlé netopýry s nezvykle dlouhým ocasem, který je zcela obalen uropatagiem.[4] Výjimečně dlouhé jsou rovněž končetiny, které mohou být delší než hlava a tělo dohromady. Palec je krátký a téměř úplně obalený patagiální membránou. Křídla jsou dlouhá a úzká, umožňují nepravidelný třepotavý let, jenž je přirovnáván k letu motýlímu. Zbarvení dlouhé a měkké srsti se pohybuje mezi žlutými a červenohnědými odstíny.[3][6]

Dvojice netopýrů druhu Natalus mexicanus

Jde o čistě americkou čeleď netopýrů, jejíž areál výskytu sahá od Kalifornského poloostrova přes Střední Ameriku a ostrovy Západní Indie na jih až do Kolumbie, Venezuely a Brazílie. Natalovití se soustředí do tropických a semitropických nížinatých oblastí, přičemž hřadující skupiny obvykle vyhledávají teplé, vlhké a hluboké jeskyně či doly.[5] Na konci období sucha, na který připadají porody mláďat, samice vyštěpují samostatné mateřské kolonie.[3]

Hlavní složku jídelníčku natalovitých představuje létající hmyz. Svá hřadoviště tito netopýři opouštějí asi půl hodiny po západu slunce a následně se rozptylují do lesa, kde pátrají po potravě. Frekvence echolokačního volání činí asi 85 kHz, což netopýrům poskytuje velmi podrobné povědomí o okolních překážkách. Jde navíc o velice obratné letce, díky čemuž mohou snadno manévrovat v bujné vegetaci a zároveň je lze jen s obtížemi polapit prostřednictvím nárazových sítí.[3]

Druh Natalus jamaicensis je v důsledku malého areálu výskytu (pouze jedna jeskyně na Jamajce) a velmi malé populaci, jež je navíc vystavena ohrožujícím vlivům, veden jako kriticky ohrožený.[7]

  1. natalovití [online]. BioLib [cit. 2023-03-05]. Dostupné online. 
  2. ANDĚRA, M. Savci (1). Praha: Albatros, 1997. (Svět zvířat). S. 92. 
  3. a b c d MCDADE, M. C. Grzimek’s Animal Life Encyclopedia, Second Edition - Volume 13: Mammals II. Farmington Hills, MI: Gale Group, 2003. ISBN 0-7876-7750-7. S. 459–461. (anglicky) 
  4. a b c ZIMA, J.; MACHOLÁN, M. Systém a fylogeneze savců. 1. vyd. Praha: Academia 570 s. ISBN 978-80-200-3215-7, ISBN 80-200-3215-0. OCLC 1323328248 S. 297–298. 
  5. a b c VAUGHAN, Terry A.; RYAN, James M.; CZAPLAWSKI, Nicholas J. Mammalogy. 6. vyd. Burlington, MA: Jones & Bartlett Learning, 2015. S. 274–275. (anglicky) 
  6. a b FELDHAMER, George A. & kol. Mammalogy – Adaptation, Diversity, Ecology. 4. vyd. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 2015. S. 312. (anglicky) 
  7. Solari, S. 2016. Natalus jamaicensis. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T136824A22043871. https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2016-1.RLTS.T136824A22043871.en. Accessed on 06 March 2023.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]