Můrovití
Můrovití | |
---|---|
Blýskavka mramorovaná (Phlogophora meticulosa) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | členovci (Arthropoda) |
Podkmen | šestinozí (Hexapoda) |
Třída | hmyz (Insecta) |
Podtřída | křídlatí (Pterygota) |
Řád | motýli (Lepidoptera) |
Nadčeleď | Noctuoidea |
Čeleď | můrovití (Noctuidae) Latreille, 1809 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Můrovití (Noctuidae) představují jednu z nejpočetnějších čeledí motýlů.
Charakteristika
[editovat | editovat zdroj]Jde převážně o noční motýly, kteří se vyznačují mohutným předním párem křídel a nenápadným maskovacím vzorem. Jejich housenky se obvykle pohybují pomocí čtyř párů panožek, byť u některých druhů může být jeden či více párů redukován.[1]
Můrovití se vyskytují na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy a pronikli rovněž na ostrovní stanoviště. Ve srovnání s většinou jiných motýlů leží centrum jejich druhové diverzity mimo tropické oblasti, zvláště pak na severní polokouli. Dobře se však adaptovali suchým ekosystémům, a například jihovýchodní Arizona tak hostí zhruba třetinu jejich druhové diverzity v rámci Severní Ameriky.[2]
Můrovití představují jedny z dominantních nočních opylovačů a tvoří také nezanedbatelnou součást jídelníčku mnohých hmyzožravců. Ve valné většině případů se kuklí v půdě. Jejich larvy vykazují rozmanité potravní zvyky a v závislosti na druhu konzumují široké spektrum přijímané potravy, od hub přes mechorosty až po nahosemenné a krytosemenné rostliny. Některé larvy se živí dokonce masožravě, např. stejnokřídlým hmyzem, zřídka i kanibalismem.[1][2] Housenky zimovnice rezavé (Conistra rubiginea) jsou údajně parazity mravenců.[3]
Mezi můrovitými se etabluje řada ekonomicky významných škůdců na plodinách, mj. plavokřídlec jižní (Mythimna unipuncta), černopáska Helicoverpa zea, černopáska bavlníková (Helicoverpa armigera), blýskavka kukuřičná (Spodoptera frugiperda), kovolesklec cizokrajný (Trichoplusia ni) a další.[1][2]
Systematika
[editovat | editovat zdroj]Můrovití (Noctuidae) se řadí do nadčeledi Noctuoidea a za jejich taxonomickou autoritu je pokládán Pierre André Latreille (1809). Čeleď v roce 2021 zahrnovala asi 12 000 popsaných druhů, čímž byla třetí nejpočetnější mezi motýly.[2] Historicky šlo o nejpočetnější čeleď motýlů vůbec, nicméně systematika nadčeledi Noctuoidea podléhá značným proměnám, přičemž řada můrovitých nyní spadá do samostatné čeledi Erebidae. Noctuidae sensu stricto zahrnují všechny podčeledi s chybějící nebo redukovanou mediální žilkou M2 zadních křídel, díky čemuž vzniká dojem, že je jejich kubitální žilka zadního křídla třívětvená. K těmto skupinám jsou přidruženy i některé podčeledi s čtyřvětvenou kubitální žilkou (Plusiinae, Pantheinae, Agaristinae, Bagisarinae).[4]
Níže uvedený seznam uvádí podčeledi na základě [2]. Systematika však bude pohléhat budoucím revizím, výše zmíněná studie např. popsala nové podčeledi Cobubathinae a Cropiinae, a naopak zpochybnila platnost podčeledí Bryophilinae a Eriopinae.
- Acronictinae
- Aediinae
- Agaristinae
- Amphipyrinae
- Bagisarinae
- Balsinae
- Bryophilinae
- Cobubathinae
- Condicinae
- Cropiinae
- Cuculliinae
- Dyopsinae
- Eriopinae
- Eucocytiinae
- Eustrotiinae
- Grotellinae
- Heliothinae
- Metoponiinae
- Noctuinae
- Oncocnemidinae
- Pantheinae
- Plusiinae
- Raphiinae
- Stiriinae
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c GILLOTT, Cedric. Entomology. 3. vyd. Dordrecht: Springer S. 294.
- ↑ a b c d e KEEGAN, Kevin L; ROTA, Jadranka; ZAHIRI, Reza. Toward a Stable Global Noctuidae (Lepidoptera) Taxonomy. Insect Systematics and Diversity. 2021-05-01, roč. 5, čís. 3. Dostupné online [cit. 2023-10-10]. ISSN 2399-3421. DOI 10.1093/isd/ixab005.
- ↑ VOOGD, Jeroen; GROENENDIJK, Dick. Nachtvlinders Gevlekte winteruil: hét mysterie ontrafeld!. Vlinders. 2009-01-01, roč. 24, čís. 4, s. 12–14. Dostupné online [cit. 2023-10-10]. ISSN 0923-1846. (nizozemsky)
- ↑ LAFONTAINE, J. Donald; FIBIGER, Michael. Revised higher classification of the Noctuoidea (Lepidoptera). The Canadian Entomologist. 2006-10, roč. 138, čís. 5, s. 610–635. Dostupné online [cit. 2023-10-10]. ISSN 1918-3240. DOI 10.4039/n06-012. (anglicky)