Mravenec žlutý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Mravenec žlutý

alternativní popis obrázku chybí
mravenec žlutý
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: členovci (Arthropoda)
Podkmen: šestinozí (Hexapoda)
Třída: hmyz (Insecta)
Řád: blanokřídlí (Hymenoptera)
Čeleď: mravencovití (Formicidae)
Podčeleď: Formicinae
Rod: Lasius
Podrod: Cautolasius
Binomické jméno
Lasius flavus
Fabricius, 1782
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mravenec žlutý (Lasius flavus) je druh rodu Lasius z čeledi mravencovití (Formicidae). Je sice malý, ale nápadný svým žlutým zbarvením a svou hbitostí. V České republice je nejhojnějším žlutým mravencem. Je blízce příbuzný druhu mravenec obecný (Lasius niger). Většinou žije pod zemí, někdy však může vytvářet až půlmetrové kupy hlíny – mohou přežívat až 140 let. V jednom hnízdě může být až 100 000 dělnic, které mohou společně s královnou přežívat dlouhodobá zaplavení.

Popis a výskyt[editovat | editovat zdroj]

Mraveniště mravence žlutého.

Patří k malým druhům mravenců. Dělnice jsou 2-4 mm dlouhé, královny 6-8,5 mm. Tělo je žluté, u větších jedinců hlava a zadeček tmavší. Krom toho, že je hojný po celé střední Evropě, je rozšířený také v Asii, severní Africe a ve východní severní Americe. Hnízdí v zemi, pod kameny, často vytváří kupy hlíny porostlé mechem, bylinami a travou. Vyhledává prosluněná travnatá stanoviště.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Tito mravenci se živí především medovicí (sladkými sekrety ze žláz mšic). Na každého mravence by připadla asi jedna mšice. Mravenci žlutí však mšice nechovají jenom kvůli medovici, ale asi od poloviny června, kdy potřebují hodně bílkovin, mravenci přecházejí k masité stravě a své mšice konzumují. Jsou na nich tudíž závislí a při vyrušení do hnízda často odnáší i mšice. Jsou neškodní, když jsou vyrušeni nesnaží se kousnout, nýbrž se okamžitě schovají do hnízda nebo pod zem.

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Průměrná kolonie má 20 000 dělnic. Rojení lze pozorovat za teplých večerů července a srpna. Kolonii často založí více královen, později se však projeví dominance jedné z nich a zůstane jen jedna dominantní královna (ostatní jsou vyhnány).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MACEK, Jan, a kol. Blanokřídlí České republiky I.: Žahadloví. 1. vyd. Praha : Academia, 2010. 524 s. (Atlas) ISBN 978-80-200-1772-7. S. 95, 97.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]