Motorizovaná pěchota

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Německá pěší četa zaujímá obranu po sesednutí z vozu Unimog U 1300 L

Motorizovaná pěchota patří v ozbrojených silách NATO mezi pěchotu střední kategorie.[1] Vojáci motorizovaných jednotek jsou na bojiště dopravováni lehkými obrněnými vozidly,[2] obrněnými transportéry nebo nákladními automobily. Těžší mechanizovaná pěchota disponuje bojovými vozidly pěchoty, zatímco lehká pěchota se přemísťuje pěšky či letecky.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

1916, bitva na Sommě: pěchota, koňské povozy a nákladní automobily
1942, východní fronta: kolona motorizované divize Großdeutschland
2007, válka v Afghánistánu: američtí vojáci se kryjí za HMMVW

Do vypuknutí první světové války byl hlavním způsobem přesunu vojáků pěší pochod, v případě jezdectva jízda na koni. Od poloviny 19. století bylo možné využít i vlakovou dopravu, za války pak byly poblíž fronty stavěny vojenské úzkorozchodné dráhy. Dělostřelectvo bylo hipomobilní (tažené koňmi), přepravu zásob a materiálu zajišťovala železnice a koňské povozy.

Automobily byly ve srovnání s dalšími druhy dopravy málo rozšířené, ale jejich význam pro vedení války ukázala německá ofenzíva na Paříž, kterou se Francouzům podařilo zastavit mimo jiné díky urychlené přepravě vojáků na bojiště pomocí taxíků a dalších ad hoc shromážděných vozidel. Automobily našly využití především v týlu při zásobování, přesunu záloh nebo transportu zraněných. Vznikala i speciální vojenská vozidla, jako kolové či pásové dělostřelecké tahače, obrněné automobily, které se uplatnily zejména při manévrových bojích na východní frontě, a tanky, které prolomily patovou situaci zákopové války na západní frontě.

V meziválečném období docházelo k motorizaci jednotek pěchoty a dělostřelectva, které spolupracovaly s tanky a obrněnými vozidly. Naprostá většina vojáků však byla stále odkázána na pěší přesuny.

Motorizovaná pěchota hrála důležitou roli v německém blitzkriegu za druhé světové války. Jednotky tankových granátníků, převážené z části polopásovými obrněnými transportéry Sd.Kfz. 251 a z větší části nákladními automobily, byly schopné postupovat spolu s tanky mnohem rychleji než klasická pěchota.[3]

Motorizovaná pěchota na nákladních automobilech měla i své limity, spočívající především v omezené průchodnosti terénem a absenci pancéřování a lafetovaných zbraní. Během studené války proto došlo k masovému zavádění kolových a pásových obrněných transportérůbojových vozidel pěchoty, které umožnily větší mechanizaci pěchoty.[3]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

V roce 2020 bylo z celkového počtu 58 brigádních bojových uskupení americké armády 16 vyzbrojeno tanky M1 Abrams a bojovými vozidly pěchoty M2 Bradley a 9 obrněnými transportéry Stryker. Zbylých 33 útvarů představuje lehkou pěchotu bez bojových vozidel.[4]

Vzhledem k nedostatečné ochraně a ztrátám vojáků převážených terénními vozidly HMMWV („Humvee“) a nákladními automobily v zahraničních operacích proto došlo po roce 2006 k zavedení vozidel kategorie MRAP a vozidel vzešlých z programu Joint Light Tactical Vehicle.[5]

Motorizovaná pěchota vznikala v Armádě České republiky od roku 2008 a byla nasazena při plnění nebojových úkolů i v zahraničních misích.[2] 44. lehký motorizovaný prapor disponuje lehkými obrněnými vozidly LOV IVECO, obrněnými transportéry Pandur II, nákladními automobily Tatra 810 a další technikou.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b ROVENSKÝ, Dušan. Palebný tým – základní organizační prvek pěších družstev moderních armád. Vojenské rozhledy. 2008, roč. XVII. (XLIX.), čís. 4, s. 123–136. ISSN 1210-3292. 
  2. a b ZETOCHA, Karel. Bojové použití lehké pěchoty: taktika s LOV Iveco. S. 85–106. Vojenské rozhledy [online]. Univerzita obrany, 2018 [cit. 2020-06-03]. Čís. 1, s. 85–106. Dostupné online. ISSN 2336-2995. 
  3. a b Encyklopedie tanků a obrněných vozidel. Praha: Naše vojsko, 2010. ISBN 978-80-206-1114-7. Kapitola Úvod, s. 8–9. 
  4. ROVENSKÝ, Dušan. Griffin II pro program MPF. ATM. 2020, roč. 52, čís. 6, s. 6–8. ISSN 1802-4823. 
  5. ODEHNAL, Zdeněk. MRAP v amerických ozbrojených silách. ATM. 2010, roč. 42, čís. 1, s. 30–34. ISSN 1802-4823. 

Související články[editovat | editovat zdroj]