Přeskočit na obsah

Miroslav (nádraží)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Miroslav
Železniční stanice Miroslav
Železniční stanice Miroslav
StátČeskoČesko Česko
KrajJihomoravský
MěstoMiroslav
Souřadnice
Miroslav
Miroslav
Provozovatel dráhySpráva železnic
Kód stanice348755
TraťBrno – Hrušovany nad Jevišovkou-Šanov
Nadmořská výška214 m n. m.
V provozu od15. října 1870
Zabezpečovací zařízeníelektromechanické vz. 5007
Dopravní koleje3
Nástupiště (nástupní hrany)2 (2)
Prodej jízdenekNe
Návazná dopravaStanoviště autobusů před staniční budovou
Služby ve staniciBariérové WC
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miroslav je železniční stanice asi 4 kilometry východně od města Miroslav, v katastru obce Suchohrdly u Miroslavi v okrese Znojmo v Jihomoravském kraji, nedaleko říčky Miroslavky. Leží na neelektrizované jednokolejné trati Brno – Hrušovany nad Jevišovkou-Šanov.

Stanice byla otevřena 15. září 1870 na trati Rakouské společnosti státní dráhy (StEG) z Brna přes Střelice, Hrušovany nad Jevišovkou, Hevlín a Laa an der Thaya do Vídně. Budova miroslavského nádraží vznikla dle typizovaného stavebního vzoru.

Po zestátnění StEG v roce 1908 pak obsluhovala stanici jedna společnost, Císařsko-královské státní dráhy (kkStB), po roce 1918 pak správu přebraly Československé státní dráhy.[1]

Nachází se zde dvě nekrytá jednostranná nástupiště, k příchodu na nástupiště č. 2 slouží přechody přes koleje. Ze stanice odbočuje jedna vlečka.

Výpravní budova

[editovat | editovat zdroj]

Architektem typizované výpravní budovy II. třídy byl Carl Schumann. Typově stejná výpravní budova je i ve Střelicích, Moravských Bránicích a Hrušovanech nad Jevišovkou-Šanově, obdobné budovy s kratšími křídly také v Moravském Krumlově a Břežanech. Dvoupodlažní budova je postavena na půdorysu obdélníku a zakončena sedlovou střechou s malým přesahem (francouzský vliv). Po stranách tříosého středového rizalitu, který byl orientován do ulice i k dráze, byla pětiosá křídla. Rizalit byl ukončen vysokým štítem s kruhovým oknem a lemovaný zubořezem. Fasáda byla hladce omítaná s rohovými neomítanými lizénami dělená členěnou kordonovou a hlavní římsou. Obdélná okna byla v cihelných neomítaných šambránách se segmentovým záklenkem. V bočních štítových fasádách nejsou okna (mimo kruhového okna ve štítu) z důvodu možnosti rozšíření objektu o další osovou část křídla. V přízemí rizalitu byl vestibul s okénkem pokladny. V křídlech byly umístěny čekárny na jedné straně a kanceláře a byty na druhé straně. V patře byl byt přednosty, nocležna a další byty.[2][3]

  1. SEKERA, Pavel. Historie železničních tratí, elektronická databáze [online]. Rev. 2011 [cit. 2022-05-17]. Dostupné online. 
  2. BOROVCOVÁ, Alena. Kulturní dědictví severní státní dráhy. 1. vyd. Ostrava: Národní památkový ústav, Územní odborné pracoviště v Ostravě, 2016. 271 s. ISBN 9788085034912, ISBN 8085034913. OCLC 1010898392 S. 51–53. 
  3. BOROVCOVÁ, Alena. Z Vídně na sever : dvě páteřní železniční tratě České republiky. 1. vyd. Ostrava: Národní památkový ústav, Územní odborné pracoviště v Ostravě, 2017. 208 s. ISBN 9788085034974, ISBN 8085034972. OCLC 1035451828 S. 51, 52, 147. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]