Milicz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Milicz
Hlavní náměstí (Rynek)
Hlavní náměstí (Rynek)
Milicz – znak
znak
Milicz – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
StátPolskoPolsko Polsko
VojvodstvíDolnoslezské
OkresMilicz
GminaMilicz
Milicz
Milicz
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha13,50 km²
Počet obyvatel11 276 (2020)
Hustota zalidnění835,3 obyv./km²
Správa
StarostaPiotr Lech
Oficiální webmilicz.pl
Adresa obecního úřaduul. Trzebnicka 2
56-300 Milicz
Telefonní předvolba+48 71
PSČ56-300
Označení vozidelDMI
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Milicz (německy Militsch) je město v jihozápadním Polsku v Dolnoslezském vojvodství. Je sídlem okresu Milicz a stejnojmenné městsko-vesnické gminy. Leží na řece Barycz uvnitř Chráněné krajinné oblasti Údolí Barycze a v blízkosti města se nacházejí Miliczské rybníky. Historicky je součástí Dolního Slezska. V roce 2020 zde žilo přes 11 tisíc obyvatel.[1]

Dějiny a pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o hradě Miliche, který byl majetkem vratislavských biskupů, pochází z roku 1136. Vlastní město bylo založeno východně od něj ve 13. století v souvislosti s německou východní kolonizací. Do roku 1358 patřilo k Vratislavskému knížectví, načež bylo prodáno olešnické větvi slezských Piastovců. Po jejím vymření v roce 1492 se Miliczsko jakožto svobodné stavovské panství (do roku 1521 společně se Żmigródskem, později samostatné) stalo majetkem rodu Kurzbach. V roce 1590 jej zdědili Maltzanové, kteří na zdejším zámku pobývali až do konce druhé světové války.

Od 14. století byl Milicz součástí zemí Koruny české. Po první slezské válce v roce 1742 připadl spolu s většinou Slezska Pruskému království a stal se sídlem okresu (Kreis Militsch, používalo se též označení Kreis Militsch-Trachtenberg = okres Milicz-Żmigród) v rámci (po správní reformě z roku 1815) provincie Slezsko. V roce 1890 měl 3 822 obyvatel, z toho 78,3 % evangelíků, 18,1 % katolíků a 3,6 % židů.[2] K Polsku byl připojen po druhé světové válce. Následoval odsun německého obyvatelstva a příchod polských osadníků.

Mezi nejvýznamnější památky města patří:

  • klasicistní Maltzanův zámek z roku 1798 obklopený anglickým parkem o rozloze kolem 80 ha, sídlo Střední lesnické školy
  • zřícenina hradu olešnických knížat ze 14. století
  • kostel sv. Ondřeje Boboly – před rokem 1945 evangelický, postavený v letech 1709–1714 technikou hrázdění jako jeden ze šesti slezských kostelů milosti
  • kostel sv. Michala Archanděla – byl postaven v klasicistním slohu v letech 1817–1821 a stojí na místě prvního farního kostela
  • kostel sv. Anny – klasicistní z roku 1808, byl postaven v jižní čtvrti Karłów (Karlstadt) pro zaměstnance tamních manufaktur

V prostorách bývalé továrny na vánoční ozdoby (1951–2008) působí od roku 2013 Muzeum baňky (Muzeum Bombki).[3]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Milicz leží na železniční trati OlešniceKrotoszyn. Vlakové nádraží se nachází na východním okraji města, zhruba 1,5 km od centra. Zastavují zde osobní vlaky společnosti Koleje Dolnośląskie (linky D7 Jelcz – Vratislav – Krotoszyn), osobní vlaky společnosti Koleje Wielkopolskie (linka Poznaň – Milicz) a také dálkové spoje PKP Intercity (v jízdním řádu 2021/2022 rychlík Łużyce z Varšavy do Zhořelce). V letech 1894–1991 existovala úzkorozchodná dráha ŻmigródSulmierzyce se stanicí Milicz Wąskotorowy (Militsch Kleinbahnhof) a zastávkou Milicz Zamek (Militsch Schloßvorwerk).[4]

Městem prochází národní silnice (droga krajowa) č. 15, která spojuje dolnoslezskou Třebnici mj. s Hnězdnem a Toruní, a také vojvodská silnice (droga wojewódzka) č. 439 SycówŻmigród. V roce 2019 byla zprovozněna bezplatná autobusová linka s cílem vylepšit spojení mezi centrem města a vlakovým nádražím.[5] Regionální autobusovou dopravu provozuje podnik PKS Wołów a několik soukromých dopravců. Autobusové stanoviště se nachází v ulici Dworcowa poblíž panelového sídliště Centrum jižně od centra historického.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ludność. Stan i struktura ludności oraz ruch naturalny w przekroju terytorialnym (stan w dniu 30.06.2020) [online]. Główny Urząd Statystyczny [cit. 2021-10-29]. Kapitola Tabl 12. Ludność w gminach według płci i wieku w województwie dolnośląskim w 2020 roku. Dostupné online. (polsky) 
  2. RADEMACHER, Michael. Landkreis Militsch [online]. Deutsche Verwaltungsgeschichte 1871–1990, 2006 [cit. 2021-12-20]. Dostupné online. (německy) 
  3. Oficiální webové stránky Muzea baňky (polsky)
  4. Stacje: Żmigrodzko-Milicka Kolejka Powiatowa [online]. Kleinbahn.pl [cit. 2021-12-20]. Dostupné online. (polsky) 
  5. SZCZEPANIAK-ANTOSIK, Grażyna. Komunikacją miejską po Miliczu [online]. Głos Milicza, 2019-03-27 [cit. 2021-12-20]. Dostupné online. (polsky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHOROWSKA, Małgorzata; EYSYMONTT, Rafał; KOLENDA, Justyna; KRZYWKA, Łukasz; MŁYNARSKA-KALETYNOWA, Marta; PAROŃ, Aleksander. Milicz. Wrocław: Instytut Archeologii i Etnologii PAN, 2017. 56 s. (Atlas historyczny miast polskich / The historical atlas of Polish towns. Śląsk; sv. 8). Dostupné online. ISBN 978-83-63760-80-9. (anglicky, polsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]