Milicz
| Milicz | |
|---|---|
 Hlavní náměstí (Rynek) | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 51°31′55″ s. š., 17°16′31″ v. d. |
| Stát |  Polsko |
| Vojvodství | Dolnoslezské |
| Okres | Milicz |
| Gmina | Milicz |
  Milicz | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 13,50 km² |
| Počet obyvatel | 11 276 (2020) |
| Hustota zalidnění | 835,3 obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | Piotr Lech |
| Oficiální web | milicz |
| Adresa obecního úřadu | ul. Trzebnicka 2 56-300 Milicz |
| Telefonní předvolba | +48 71 |
| PSČ | 56-300 |
| Označení vozidel | DMI |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Milicz (německy Militsch) je město v jihozápadním Polsku v Dolnoslezském vojvodství. Je sídlem okresu Milicz a stejnojmenné městsko-vesnické gminy. Leží na řece Barycz uvnitř Chráněné krajinné oblasti Údolí Barycze a v blízkosti města se nacházejí Miliczské rybníky. Historicky je součástí Dolního Slezska. V roce 2020 zde žilo přes 11 tisíc obyvatel.[1]
Dějiny a pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o hradě Miliche, který byl majetkem vratislavských biskupů, pochází z roku 1136. Vlastní město bylo založeno východně od něj ve 13. století v souvislosti s německou východní kolonizací. Do roku 1358 patřilo k Vratislavskému knížectví, načež bylo prodáno olešnické větvi slezských Piastovců. Po jejím vymření v roce 1492 se Miliczsko jakožto svobodné stavovské panství (do roku 1521 společně se Żmigródskem, později samostatné) stalo majetkem rodu Kurzbach. V roce 1590 jej zdědili Maltzanové, kteří na zdejším zámku pobývali až do konce druhé světové války.
Od 14. století byl Milicz součástí zemí Koruny české. Po první slezské válce v roce 1742 připadl spolu s většinou Slezska Pruskému království a stal se sídlem okresu (Kreis Militsch, používalo se též označení Kreis Militsch-Trachtenberg = okres Milicz-Żmigród) v rámci (po správní reformě z roku 1815) provincie Slezsko. V roce 1890 měl 3 822 obyvatel, z toho 78,3 % evangelíků, 18,1 % katolíků a 3,6 % židů.[2] K Polsku byl připojen po druhé světové válce. Následoval odsun německého obyvatelstva a příchod polských osadníků.
Mezi nejvýznamnější památky města patří:
- klasicistní Maltzanův zámek z roku 1798 obklopený anglickým parkem o rozloze kolem 80 ha, sídlo Střední lesnické školy
- zřícenina hradu olešnických knížat ze 14. století
- kostel sv. Ondřeje Boboly – před rokem 1945 evangelický, postavený v letech 1709–1714 technikou hrázdění jako jeden ze šesti slezských kostelů milosti
- kostel sv. Michala Archanděla – byl postaven v klasicistním slohu v letech 1817–1821 a stojí na místě prvního farního kostela
- kostel sv. Anny – klasicistní z roku 1808, byl postaven v jižní čtvrti Karłów (Karlstadt) pro zaměstnance tamních manufaktur
V prostorách bývalé továrny na vánoční ozdoby (1951–2008) působí od roku 2013 Muzeum baňky (Muzeum Bombki).[3]
-
Maltzanův zámek -
Zřícenina hradu -
Kostel sv. Ondřeje Boboly (kostel milosti) -
Kostel sv. Michala Archanděla -
Kostel sv. Anny
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Milicz leží na železniční trati Olešnice – Krotoszyn. Vlakové nádraží se nachází na východním okraji města, zhruba 1,5 km od centra. Zastavují zde osobní vlaky společnosti Koleje Dolnośląskie (linky D7 Jelcz – Vratislav – Krotoszyn), osobní vlaky společnosti Koleje Wielkopolskie (linka Poznaň – Milicz) a také dálkové spoje PKP Intercity (v jízdním řádu 2021/2022 rychlík Łużyce z Varšavy do Zhořelce). V letech 1894–1991 existovala úzkorozchodná dráha Żmigród – Sulmierzyce se stanicí Milicz Wąskotorowy (Militsch Kleinbahnhof) a zastávkou Milicz Zamek (Militsch Schloßvorwerk).[4]
Městem prochází národní silnice (droga krajowa) č. 15, která spojuje dolnoslezskou Třebnici mj. s Hnězdnem a Toruní, a také vojvodská silnice (droga wojewódzka) č. 439 Syców – Żmigród. V roce 2019 byla zprovozněna bezplatná autobusová linka s cílem vylepšit spojení mezi centrem města a vlakovým nádražím.[5] Regionální autobusovou dopravu provozuje podnik PKS Wołów a několik soukromých dopravců. Autobusové stanoviště se nachází v ulici Dworcowa poblíž panelového sídliště Centrum jižně od centra historického.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ludność. Stan i struktura ludności oraz ruch naturalny w przekroju terytorialnym (stan w dniu 30.06.2020) [online]. Główny Urząd Statystyczny [cit. 2021-10-29]. Kapitola Tabl 12. Ludność w gminach według płci i wieku w województwie dolnośląskim w 2020 roku. Dostupné online. (polsky)
- ↑ RADEMACHER, Michael. Landkreis Militsch [online]. Deutsche Verwaltungsgeschichte 1871–1990, 2006 [cit. 2021-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-02-25. (německy)
- ↑ Oficiální webové stránky Muzea baňky (polsky)
- ↑ Stacje: Żmigrodzko-Milicka Kolejka Powiatowa [online]. Kleinbahn.pl [cit. 2021-12-20]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ SZCZEPANIAK-ANTOSIK, Grażyna. Komunikacją miejską po Miliczu [online]. Głos Milicza, 2019-03-27 [cit. 2021-12-20]. Dostupné online. (polsky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- CHOROWSKA, Małgorzata; EYSYMONTT, Rafał; KOLENDA, Justyna; KRZYWKA, Łukasz; MŁYNARSKA-KALETYNOWA, Marta; PAROŃ, Aleksander. Milicz. Wrocław: Instytut Archeologii i Etnologii PAN, 2017. 56 s. (Atlas historyczny miast polskich / The historical atlas of Polish towns. Śląsk; sv. 8). Dostupné online. ISBN 978-83-63760-80-9. (anglicky, polsky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Milicz na Wikimedia Commons - Oficiální webové stránky města Archivováno 20. 12. 2021 na Wayback Machine. (polsky)
- Milicz na portálu polska-org.pl – historické a současné fotografie a fórum (polsky, německy)
- Milicz na portálu fotopolska.eu – historické a současné fotografie a fórum (polsky)
