Milena Linhartová
| PhDr. Milena Linhartová | |
|---|---|
| Narození | 18. října 1900 Praha |
| Úmrtí | 14. října 1989 (ve věku 88 let) Praha |
| Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
| Povolání | historička a archivářka |
| Zaměstnavatel | Československý státní historický ústav (1928–1954) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Milena Linhartová (18. října 1900 Praha – 14. října 1989 Praha) byla česká historička, archivářka a významná editorka dokumentů.[1]
Život[editovat | editovat zdroj]
Středoškolská studia absolvovala na Státním dívčím reálném gymnasium v tehdejších Královských Vinohradech.[2] Po maturitě začala studovat historii a pomocné vědy historické na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.[3] Zde dne 27. února 1924 získala titul doktor filozofie (PhDr.).[2] V letech 1920–1923 studovala rovněž na Státní archivní škole. V začátcích své profesní dráhy působila jako pomocná vědecká síla v Archivu země České a roku 1927 pracovala také v rukopisném oddělení tehdejší Národní a univerzitní knihovny. Mezi lety 1928–1954 byla pracovnicí Československého státního historického ústavu.[3] V časech nacistické okupace se spolupodílela na vedení Československého historického ústavu a po roce 1945 byla sama pověřena jeho vedením.[4]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Jejím životním dílem bylo vydávání zpráv nuncia Antonia Caetaniho z let 1607–1611, jež byly výsledkem jejího archivního výzkumu v italských, především římských archivech.[4] Zprávy Antonia Caetaniho z let 1607–1611 byly vydány tří svazkově v rámci edičního podniku Epistulae et acta nuntiorum apostolicorum apud imperatorem 1592–1628, Antonii Caetani nuntii apud imperatorem epistulae et acta 1607–1611, I–III., (1932, 1937 a 1940).[5] Z materiálu získaného v rámci průzkumu italských archivů vznikla též studie s názvem Jednání o příchodu kardinála Milína do Prahy r. 1608, publikovaná ve sborníku Jana Bedřicha Nováka roku 1932.[4]
Po tragicky zesnulém řediteli Československého státního historického ústavu prof. Bedřichu Mendlovi převzala pokračování edice Regesta diplomatica nec non epistolaria regni Bohemiae et Moraviae, a to pro období vlády Karla IV. (doba let 1355–1363). M. Linhartová podrobným heuristickým výzkumem doplnila Mendlem připravený materiál, opatřila ho úvodem a celkově připravila k vydání poslední svazek VI. (1954) a pět svazků VII. dílu českého regestáře (1954, 1955, 1958, 1961 a 1964).[4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Linhartová, Milena, 1900-1989 - Bibliografie dějin Českých zemí. biblio.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2023-11-13]. Dostupné online.
- ↑ a b Matrika doktorů Univerzity Karlovy V. (1922–1924). is.cuni.cz [online]. [cit. 2023-11-13]. Dostupné online.
- ↑ a b HOFFMANNOVÁ, Jaroslava; PRAŽÁKOVÁ, Jana. Biografický slovník archivářů českých zemí. 1. vyd. Praha: Libri, 2000. S. 383.
- ↑ a b c d ROUBÍK, František. Šedesát let dr. Mileny Linhartové. Časopis Společnosti přátel starožitností. Praha: Společnost přátel starožitností, 1960, roč. 68, čís. 3, s. 169.
- ↑ KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví. 3. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. S. 853.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HOFFMANNOVÁ, Jaroslava; PRAŽÁKOVÁ, Jana. Biografický slovník archivářů českých zemí. 1. vyd. Praha: Libri, 2000, s. 363. ISBN 80-7277-023-3.
- KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví. 3. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009, s. 853. ISBN 978-80-7106-402-2.
- ROUBÍK, František. Šedesát let dr. Mileny Linhartové, in: Časopis Společnosti přátel starožitností 68, č. 3, Praha: Společnost přátel starožitností, 1960, s. 169.
