Mikrovlákno

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Mikrovlákno je textilní materiál označující

Z historie mikrovláken[editovat | editovat zdroj]

Velmi jemná umělá vlákna z pokusů v 50. letech 20. století měla náhodnou, nekontrovatelnou délku . Asi o 20 let později se podařilo v Japonsku zhotovit z mikrofilamentů umělý semiš, který brzy dosáhl i komerční úspěchy. Od 80. let se mikrovlákna vyrábějí ve značném rozsahu také v Evropě a v USA s použitím např. na utěrky, sportovní a medicinské textilie, potahy sedadel aj. [5] Konkrétní údaje o množství a druzích výrobků se dají získat jen z nákladných každoročních studií za cenu cca 2900 USD. [6]

V 70. letech 20. století byl zjištěn u azbestu zhoubný vliv drobných vlákének na lidský organizmus.[4] Při mikroskopických měřeních se pro tyto částice používalo označení mikrovlákna. Tento pojem převzaly asi od začátku 21. století organizace zabývající se ochranou životního prostředí ve svých studiích o odpadech vznikajícíh při praní oděvů.[7] Podle některých průzkumů z 2. dekády 21. století se jedná celosvětově ročně asi o 700 tisíc tun.[8]

Uměle vyrobená mikrovlákna[editovat | editovat zdroj]

Způsob výroby[editovat | editovat zdroj]

Oproti běžným chemickým vláknům se jako výchozí surovina používají polymery se zlepšenou homogenitou. Zvýšenou odtahovou rychlostí při zvlákňování se dosáhne lepší orientace makromolekul a vyšší stupeň krystalizace.

Schéma: Působení mikrovlákna (horní část) a bavlněného vlákna (dole) v čisticím suknu

K výrobním technologiím patří:

  • Zvlákňování z trysek, často s členěným průřezem (viz nákres vpravo)
  • Štěpení folií (tloušťka do 1 µm)
  • Zvlákňování směsového polymeru s následným rozpuštěním matrice (bikomponenty)

Vlákno se vyrábí jako filament s možností

  • družení a skaní více vláken na hladkou přízi
  • různých profilů v průřezu (různý odraz světla, matný nebo lesklý povrch)
  • tvarování (kadeření)
  • řezání (stříž) na výrobu staplových přízí[9]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Bunda z mikrovlákenné směsi 82% PES / 18% PA

Protože přírodní vlákna jsou podstatně hrubší (bavlna cca 3×, vlna 4×), dají se vyrábět směsové příze jen z mikrovláken různých druhů, směsování s přírodními materiály je prakticky sotva možné.

Staplová nebo filamentová příze sestává z vyššího počtu vláken, které vytváří mnohem větší povrchovou plochu. Výrobky z mikrovláken absorbují tekutiny až v sedminásobku vlastní váhy a schnou třikrát rychleji než sdandardní vlákna. Sráživost a náboj statickou elelktřinou je minimální.[9]

Druhy a obchodní označení vláken (příklady)[editovat | editovat zdroj]

  • Polyesterové filamenty: Diolen Micro (0,5-0,7 dtex, hladký nebo tvarovaný), Terital Zero 4 (0,44 dtex), XOXO (jádro 4,4 dtex ovinuté mikrovláknem 0,4 dtex)
  • Polyamidy: Tactel Micro (PA 6.6 0,9 dtex), Meryl (PA 6.6 0,2-1 dtex)
Utěrka na čištění brýlí

Použití[editovat | editovat zdroj]

  • svrchní oděvy (např. u bund a plášťů do deště nahradily mikrovlákenné směsi z PES/PA dosavadní bavlněné popelíny). Pro tyto účely se používá více než polovina mikrovláken.
  • membrány do nepromokavých oděvů a bot (Gore-Tex)
  • imitace semišů na nábytkové potahy, pláště a rukavice

kvalitní prachovky a čisticí sukna[1]

Mikrovlákna z odpadů při praní textilií[editovat | editovat zdroj]

Z několika pokusných měření vyplývá, že se při každém praní oděvů odděluje řádově 0,3-0,5 % odštěpků textilních vláken. V odpadní vodě, která protéká filtrem pračky a veřejnou čisticí stanicí se zachytí asi 70 % těchto odpadů, zbytek se dostává do řek a světových moří. Vlákna z přírodních materiálů se poměrně rychle rozkládají a nezpůsobují proto problémy se znečištěním vody. Syntetická vlákna však mají velmi dlouhou dobu rozkladu, takže značnou část z nich polykají mořští živočichové a v některých oblastech na zeměkouli se dostávají i do pitné vody. Podíl syntetických materiálů, obzvlášť polyesteru a polyakrylu na oděvních textiliích dosáhl v roce 2015 asi 60 % a v příštích 10 letech se počítá se zvýšením až na 80 %.[11]

Asi od začátku 21. století se těmito problémy intenzivně zabývají různé neziskové organizace, které zveřejňují výsledky řady průzkumů a podávají návrhy na snížení výskytu nebezpečných odpadů.[12]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Koslowski: Chemiefaser-Lexikon:Begriffe-Zahlen-Handelsnamen, Deutscher Fachverlag 2008, ISBN 3-87150-876-4

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006,ISBN 3-87150-848-9, str. 457-459
  2. Microfiber [online]. University of Washington, 2018-04-11 [cit. 2018-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Microfiber Pollution [online]. University of California, 2016-06-30 [cit. 2018-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b Proceeding of Workshop on Asbestos, National Bureau of Standards 1978, digit. 2009-09-03
  5. A Brief History of Microfiber [online]. Texas Microfiber, 2016-11-14 [cit. 2018-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. World Microfiber Market [online]. Market Research Nest, 2018-07-03 [cit. 2018-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Microbires, Microplastics and Pollution [online]. IWTO, 2018 [cit. 2018-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Microfiber Pollution [online]. University of California, 2016-06-30 [cit. 2018-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. a b Microfibers [online]. Science Direct, 2011 [cit. 2018-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Schenek: Lexikon Garne und Zwirne, Deutscher Fachverlag 2005, ISBN 3871508101, str. 320-321
  11. Microfiber Pollution [online]. University of California, 2016-06-30 [cit. 2018-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. A New Textiles Economy [online]. Ellen Macartur Foundation, 2017 [cit. 2018-07-15]. Dostupné online. (anglicky)