Michail Frunze

Šablona:Infobox Politik Michail Vasiljevič Frunze (rusky Михаил Васильевич Фрунзе, 2. února 1885, Biškek, Kyrgyzstán - 31. října 1925, Moskva, SSSR) byl sovětský politik, vojenský činitel a významná osobnost ruské občanské války.

Životopis

Mládí

Frunze se narodil rumunskému lékaři pod jménem Mihail Frunză. Studoval v Almatech a v roce 1904 studoval na Petrohradské univerzitě, kde si poruštil své jméno.

Revolucionář

O rok dříve, v roce 1903, vstoupil do Sociálně demokratické dělnické strany Ruska. Ve druhém kongresu, během ideologického rozporu mezi Leninem a Martovem, dvěma hlavními stranickými vůdci, přes stranické taktiky (Martov argumentoval pro velkou společnost aktivistů, zatímco Lenin chtěl malou skupinu profesionálních revolucionářů), sympatizoval Frunze s Leninem a jeho bolševiky.

Dva roky po kongresu se stal Frunze důležitým účastníkem Ruské revoluce v roce 1905, v čele textilních dělníků v Ivanově. Když revoluce neuspěla, Frunze byl zatčen a za protistátní činnost odsouzen k trestu smrti. Trest mu byl na poslední chvíli změněn na vyhnanství na Sibiři, kde strávil deset let. V roce 1915 Frunze utekl, a stal se editorem bolševikého týdeníku Jiskra (Iskra). Do vypuknutí únorové revoluce používal pseudonym Arsenij-Trifonyč.

Revoluce

Během únorové revoluce se stal Frunze vedoucím lidových milicí v Minsku, a posléze se stal prezidentem Běloruského sovětu. Později odešel do Moskvy, a vedl ozbrojené oddíly dělníků, aby pomohli při zápase pro kontrolu nad městem.

Občanská válka

Po říjnové revoluci, v roce 1918, se stal Frunze vojenským komisařem pro Ivanovo. Během počátečních dnů ruské občanské války, byl Frunze jmenován hlavou severní skupiny armád. Poté co Frunze porazil admirála Alexandra Kolčaka a Bílou armádu v Omsku, předal Lev Trockij (hlava Rudé armády) celkovou kontrolu východní fronty právě Frunzemu.

V listopadu roku 1920, získal Frunze Krym a vyhnal důležitého velitele Bělogvardějců Pjotra Wrangela a jeho vojenské jednotky z Ruska. Podařilo se mu také zničit Machnovy anarchisty na Ukrajině a nacionalisty v čele se Simonem Petljurou.

V roce 1921 byl Frunze zvolen do ústředního výboru strany, a v lednu 1925, stal se předsedou revoluční vojenské rady. Jako silný stoupenec Grigorije Zinověva, se Frunze dostal do konfliktu se Stalinem, jedním ze Zinověvových hlavních oponentů.

Smrt

Frunze byl považován za potenciálního následníka Lenina díky své schopnosti řešit teoretické a praktické problémy stranického programu.

V polovině roku 1925 začal Frunze trpět bolestmi břicha. Mnohokrát mu byla nabídnuta operace, Frunze se jí však bál a odmítal. Později se mu však přitížilo a musel být hospitalizován. Těsně před smrtí napsal Frunze manželce: "Nyní se cítím absolutně zdráv, a zdá se mi být nadbytečná možnost, že budu opět operován. Nicméně Stalin a Mikojan horují pro další operaci."

Frunze brzy poté zemřel dne 31. října 1925 na otravu. Je možné, že za jeho smrt nese odpovědnost Stalin, neexistuje však na to důkaz. Faktem je, že Frunze dostával větší dávky narkotika, než bylo normální. Byl pohřben v Kremelské zdi. Zajímavostí je, že všichni lékaři, kteří Frunzeho operovali, po roce 1934 zemřeli.

Odkaz

V roce 1926 byl Biškek pojmenován na jeho počest "Frunze". Roku 1991 se město vrátilo k původnímu názvu. I přesto se však po Frunzemu jmenují různé ulice i muzea. Frunzeho vojenská akademie, jedna z nejznámějších v Rusku, nese také jeho jméno.

V moskevském metru se nachází stanice Frunzenskaja, kde se nachází také jeho busta.

„	Vše, co děláme, každá akce byl měla odpovídat nejvyšším ideálům revoluce.	“
— Michail Frunze

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mikhail Frunze na anglické Wikipedii.