Maya Deren

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Maya Deren
Narození 29. dubna 1917
Kyjev
Úmrtí 13. října 1961 (ve věku 44 let)
New York
Povolání herec, filmový režisér, tanečník, hudebník a střihač
Ocenění Guggenheimovo stipendium
Manžel/ka Alexander Hackenschmied (19421947)
Teiji Ito (19601961)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maya Deren (* 29. dubna 1917, Kyjev (dnešní Ukrajina, dříve Rusko) – 13. října 1961, New York, USA), vlastním jménem Eleonora Derenkovskaja, byla americká filmová režisérka, filmová teoretička, choreografka, tanečnice, básnířka, spisovatelka a fotografka.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodila se 29. dubna 1917 v Kyjevě psychologovi Solomonu Derenkovskému a herečce Marii Fiedler. V roce 1922 se rodina přestěhovala do USA (Syracuse, New York), aby unikla antisemitským pogromům a obecnému chaosu v SSSR v důsledku revoluce. Střední školu navštěvovala v Ženevě ve Švýcarsku. V polovině 30. let navštěvovala Syracuse University, kde studovala žurnalistiku a zapojila se do protifašistické a protiválečné činnosti na akademické půdě. Později se zapsala do postgraduálního programu na Smith College v New Yorku, kde roku 1939 získala magisterský titul v oboru anglická literatura.

Deren se stala osobní asistentkou Katherine Dunham, která byla afroamerickou tanečnicí, choreografkou a antropoložkou. S tanečním souborem Dunham pak Deren cestovala po Americe. Na svých cestách byla svědkyní rasismu, a prožité události na ni udělaly hluboký dojem. Byla to právě Dunham, která Deren představila vztah mezi tancem, rituály a symboly v haitské kultuře.

Maya Deren byla třikrát vdaná. Již při studiích se provdala za Gregoryho Bardacka. V letech 1942 – 1947 byl jejím manželem Alexander Hammid (filmový režisér, imigrant původem z Čech) a jejím třetím manželem se stal Teiji Ito (zvukař, hudebník). Zemřela v roce 1961 na krvácení do mozku způsobeným zřejmě následkem její extrémní vyhublosti. Stejně jak byl její život kontroverzní, tak i její smrt byla předmětem mnoha diskuzí. Zejména z důvodu jejích náboženských názorů ovlivněných kultem voodoo.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Ve svém díle byla Maya Deren ovlivněna jednak psychoanalytickými teoriemi, zážitky z cest s tanečním souborem Dunham, a především haitskou kulturou a kultem voodoo. Ve své tvorbě se nebála být inovativní, provokativní. Nabízela jiný pohled na svět a jeho systém. Ukazovala běžné věci a jejich vztahy v symbolické rovině, a tím poukazovala na společenský systém, případně jej kritizovala.

Z genderového pohledu byla Maya Deren na svou dobu velmi pokroková, zejména co se týče zobrazení ženského těla ve filmu. Pohyb ženského těla byl v tradičním filmu tehdejší doby omezen jen na určité statické pozice. Ve filmech Mayi Deren je ženské tělo naopak neustále v pohybu. Není jen statickým objektem, nýbrž aktivním hybatelem děje. Maya Deren tak zdůrazňuje jeho akční potenciál a snaží se o zobrazení těla jako složky „ovládající“ děj, nikoliv jako složku kamerou „kontrolovanou“. Ženské tělo – resp. jeho zobrazování, nebylo ve filmových studiích nic výjimečného, avšak tradiční hollywoodská díla jej redukovala na pouhý objekt mužské sledovanosti. Bylo také velmi pokrokové, že Maya Deren režírovala. Ženy byly v té době herečky, nikoliv producentky a režisérky. Ženy si vybírala také jako spolupracovnice. Ve své tvorbě se dotýkala tematicky i queer filmu, kladla důraz na plasticitu obrazu, a v jejich dílech se objevuje bisexualita. Tělo desexualizovala, erotický náboj mají předměty ve filmu použité jako symboly.

Během svého života natočila šest filmů a několik filmů nedokončila. Za její nejznámější film, který byl oceněný jako nejslavnější americký avantgardní film, je považován její první film „Odpolední osidla“ (Meshes of the Afternoon) z roku 1943, který spolurežírovala se svým druhým manželem Hammidem. Odehrává se v jejich vlastním domě a společně v něm oba hrají. Film trvá 14 minut a je němý. Interpretace tohoto filmu byla a je předmětem mnoha diskuzí filmových kritiků. Deren zde podává děj jako sen opakující se v časové smyčce. Dojem z filmu podporuje použití kontrastu světla a stínu, a několika předmětů každodenního použití, které mají hluboký symbolický význam - velká květina, silueta spěchající po cestě, klíč od domu, nůž na chléb, vyvěšené sluchátko telefonu, gramofon s točící se deskou, zrcadlové plochy. Tyto fragmenty jsou křehce a jemně propojené v osidla skutečné a vnímané reality, jež je překvapivě a výstižně mapována z několika pohledů. Deren v tomto filmu ukazuje vztah mezi zkušeností, pamětí, fantazií, obyčejnými předměty a násilím. Z genderového pohledu lze zdůraznit zobrazení symbolů. Ve filmu možná měla „zaznít“ kritika patriarchálního řádu. Nůž jako symbol průniku, násilí, klíče jako symbol hledání odpovědí na otázky.[zdroj?]

Dalším známým filmem, který Deren režírovala samostatně, je „At Land“ (Na zemi), jeho délka je 15 minut a je němý. V tomto filmu mění Deren perspektivu, čas a úrovně reality do té míry, že se otázky po místě a času jeví jako zcela vedlejší. Dokonce i zápletka se někde ztrácí.

Jejími dalšími filmy jsou:

  • A Study in Choreography for Camera (1945), němý film v délce 4 minut,
  • Ritual in Transfigured Time (1946), němý film v délce 15 minut,
  • Meditation on Violence (1948), zvukový film v délce 12 minut,
  • The Very Eye of Night (1954), zvukový film v délce 15 minut,
  • Jejím hlavním teoretickým dílem je An Anagram of Ideas on Art, Form and Film (1946).

Kult voodoo[editovat | editovat zdroj]

Hlavním tématem tvorby bylo pro Deren haitské náboženství voodoo. Díky stipendiu Guggenheimovy nadace odjela na Haiti, kde v letech 1947 – 1951 natáčela dokumentární film o tanci a rituálech voodoo. Film nikdy nedokončila a místo toho napsala unikátní knihu o haitské mytologii Divine Horseman: Voodoo Gods of Haiti (1953). Jedná se o etnografickou studii – první rozsáhlé dílo o mytologii voodoo. Její původní záměr nezaujatě vědecky zkoumat místní rituály narušila její aktivní participace na nich. Nechala se zasvětit jako kněžka voodoo a poté v New Yorku začala vystupovat jako kněžka obdařená mocí žehnat svým přátelům nebo je naopak proklít.

Hlavní přínos[editovat | editovat zdroj]

Maya Deren je považována za zakladatelku amerického avantgardního filmu. Natočila nezávislé filmy nezatížené normami. Sama o nich prohlašovala, že stojí stejně jako v Hollywoodu rtěnka. Její představa pohybu jako meditace, kterou zkoumala ve svých choreografiích, a která ji později přivedla k voodoo, svědčí o hledání, jež vede za zdánlivou povahu věcí a ukazuje na spiritualitu, která za jejího života vyvolávala spíše údiv než obdiv.

Dnes představuje Maya Deren symbiózu vysokého intelektu a vášnivé tělesnosti. To z ní učinilo v 80. letech ikonu ženského hnutí, ale stejně tak charismatické ztělesnění klasické avantgardy.

Vypracovala provokativní teorii týkající se filmování – formy a výrazové rozlišení mezi „horizontální“ kinematografií, zdůrazňující zápletku a děj a její „vertikální“ podobou, která zkoumá štěpení okamžiku a klade přitom důraz nikoli na to, co se právě odehrává, nýbrž na pocity, jež dané sdělení vyvolává a jejich význam.

Založila nadaci Creative Film Foundation, která podporuje nezávislé filmové tvůrce. Od roku 1986 uděluje American Film Institute Ceny Mayi Deren.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Clark, VeVe, Millicent Hodson, Catrina Neiman. 1984. “The Legend of Maya Deren: A Documentary Biography and Collected Works, vol. 1, part 1: Signatures (1917–42)”. New York: Anthology Film Archives/Film Culture.
  • Clark, VeVe, Millicent Hodson, Catrina Neiman. 1988. “The Legend of Maya Deren: A Documentary Biography and Collected Works, vol. 1, part 2: Chambers (1942–47)”. New York: Anthology Film Archives/Film Culture.
  • Durant, M. A. (2009). „Maya Deren: A Life Choreographed for Camera“. Aperture, Issue 195, p42 – 47.
  • Howe, A. (2011). „Body Politic: Maya Deren and the Subversive Female Body“. International Journal of the Image, vol. 1, Issue 1, p109 – 116.
  • Schröder, Nicolaus. 2004. “50 nejvýznamnějších režisérů od Chaplina až po Almodóvara ”. Praha: Slovart.
  • Thompsonová, Kristin, David Bordwell. 2011. “Dějiny filmu”. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.
  • Wees, William, C. (2005). „In the Mirror of Maya Deren“. The Moving Image, vol. 5, Issue 1, p136 – 140.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Maya Deren ve Wikimedia Commons
  • Great Directors. 2012. „Maya Deren: The High Priestess of Experimental Cinema“. [online]. Senses of Cinema Online. [cit. 20.3.2012]. Dostupné online
  • Profiles 300 Women Who Changed the World. 2012. „Maya Deren“. [online]. Encyclopædia Britannica Online. [cit. 10.3.2012]. Dostupné online
  • Sullivan, Moira. 2011. „Biographical information for Maya Deren.“ [online]. Maya Deren Forum. [cit. 10.3.2012]. Dostupné online