Max Weinreich

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Max Weinreich
Narození 22. dubna 1894
Kuldīga
Úmrtí 29. ledna 1969 (ve věku 74 let)
New York, USAUSA USA
Povolání jazykovědec, literární historik a vysokoškolský učitel
Alma mater Marburská univerzita
Témata jidiš
Ocenění Guggenheimovo stipendium
Děti Uriel Weinreich
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Max Weinreich, původním jménem Meier Lazarevič Veinreich, rusky Мейер Лазаревич Вейнрейх (22. duben 1894, Kuldīga29. leden 1969, New York) byl lingvista narozený na území dnešního Lotyšska (tehdy Ruské říše). Pocházel z německy mluvící židovské rodiny a ve 40. letech 20. století se naturalizoval ve Spojených státech amerických. Byl odborníkem na sociolingvistiku a jidiš.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vyrůstal v rodině, kde se mluvilo německy. Tradičním jazykem Židů v oblasti Kuronska, kde žil, bylo ovšem jidiš. Velmi brzy se s ním tedy dostal do styku a začal se o něj zajímat.

Vystudoval jazykovědu na univerzitě v Petrohradu a na univerzitě v Marburgu, kde získal roku 1923 doktorát. Jeho dizertační práce byla věnována právě jazyku jidiš ('Geschichte und gegenwärtiger Stand der jiddischen Sprachforschung').[1] Tuto práci také přepracoval do knihy napsané v jidiš, kterou nazval Štaplen, a která pojednávala o historii tohoto jazyka.

Do jidiš mimo jiné překládal Freudovy spisy, krom toho psal řadu článků z nesčetně oblastí, mj. do jidiš časopisu Forward (často pod pseudonymem Sore Brener). Roku 1925 v Berlíně vznikl institut pro studium jidiš (Yidisher Visnshaftlekher Institut) a zřídil ihned pobočku ve Vilniusu. Weinreich se stal její vůdčí postavou, pobočka dokonce nejprve sídlila v jeho bytě. Angažoval se také v židovské sociálnědemokratické politické straně Bund.

Když roku 1939 vypukla válka, byl Weinreich i se svým synem Urielem (budoucím významným lingvistou, autorem díla College Yiddish) v Dánsku. Rozhodli se do Pobaltí již nevracet a odjeli do New Yorku. Weinreich zde vedl pobočku institutu a stal se profesorem jidiš na City College.

Roku 1946 vydal známou knihu Hitler’s Professors, kde se věnoval spolupráci německých vědců s nacisty. Celý zbytek života pak pracoval na čtyřdílném, patnáctisetstránkovém díle Geshikhte fun der yidisher shprakh[2] (Dějiny jazyka jidiš), přičemž půlomové bylo samozřejmě vydání v angličtině roku 1980. Kniha není jen lingvistickou, má široký sociolingvistický záběr, zkoumá vztahy aškenázských Židů k ostatním židovským skupinám, k němčině a Němcům, Slovanům a slovanským jazykům, k hebrejštině, rozdíly mezi židovskou a křesťanskou metaforikou vyplývající z jiných životních podmínek atp.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. STEGER, Hugo; LÖFFLER, Heinrich. Texttyp, Sprechergruppe, Kommunikationsbereich: Studien zur deutschen Sprache in Geschichte und Gegenwart : Festschrift für Hugo Steger zum 65. Geburtstag. [s.l.]: Walter de Gruyter 564 s. Dostupné online. ISBN 9783110143058. (německy) 
  2. GREEN, David B. The First Professor of Yiddish in the United States Dies. Haaretz. 2015-01-29. Dostupné online [cit. 2016-05-09]. (anglicky) 
  3. http://www.yivoencyclopedia.org/article.aspx/weinreich_max