Martin Weinfurt
| Martin Weinfurt | |
|---|---|
 Martin Weinfurt | |
| Narození | 25. listopadu 1832 Borovy  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 30. března 1890 (ve věku 57 let) nebo 1. dubna 1890 (ve věku 57 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Příčina úmrtí | tuberkulóza |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Povolání | pedagog, spisovatel, učitel a editor |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Martin Weinfurt (25. listopadu 1832 Borovy[1] – 30. března 1890 Praha[2]) byl český učitel, spisovatel a redaktor. Sedmnáct let řídil dívčí školu u sv. Tomáše v Praze. Účastnil se odborných porad, přispíval do pedagogických časopisů. S Františkem Antonínem Zemanem redigoval časopis Budečská zahrada a almanach pro mládež Kytice. S Kristiánem Urlichem sestavil zpěvník a sborník textů k recitaci.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se 25. listopadu 1832 v obci Borovy u Přeštic. Navštěvoval obecnou školu v Břeskovicích (dnes Vřeskovice), normální školu v Klatovech a českou reálku v Praze. Roku 1851 byl přijat do českého učitelského ústavu v Praze, kde získal vysvědčení pro hlavní školy.[3]
V listopadu 1853 získal zaměstnání jako podučitel ve středočeské obci Ořech. Roku 1861 se na vlastní žádost přestěhoval do Prahy, která mimo jiné díky organizátorskému úsilí Fr. J. Řezáče nabízela příležitosti k dalšímu vzdělávání. První rok působil na budečské vzorné škole, v následujících letech pak (stále jako podučitel) u Panny Marie Vítězné. V roce 1868 se stal učitelem. Od roku 1873 do konce života vedl dívčí školu u sv. Tomáše, nejprve s titulem „řídící“, později „ředitel“.[3]
Byl veřejně činný a velmi oblíbený. V 60. letech se účastnil učitelských porad a byl členem komise pro učební pomůcky.[3] Zastával čestné funkce v malostranské besedě, záložně a v učitelských spolcích. V poslední době byl také starostou Budče pražské, místopředsedou spolku pro podporu vdov a sirotků po učitelích a pokladníkem Ústřední matice školské.[4]
Zemřel 30. března 1890 na tuberkulózu.[4] Pohřben byl 1. dubna na Olšanských hřbitovech za velké účasti žáků, učitelů a dalších občanů.[5]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Weinfurt přispíval do pedagogických časopisů. Byl členem redakční rady Národní školy a Posla z Budče.[3]
S Františkem Antonínem Zemanem redigoval almanach pro mládež Kytice a pořádal edice Nová knihovna pro mládež a Budečská zahrada.[3]
Společně s Kristiánem Urlichem byl spoluautorem knih:
- Zpěvník pro mládež českoslovanskou (1866 s reedicemi)
- Přednášenky, sbírka deklamací pro mládež obojího pohlaví od 6.–10. roku (1867)
- Deklamovánky, čili, Sbírka básniček ku přednášení pro menší dítky obojího pohlaví (1873 a 1876)
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv.Mikuláše n Malé Straně v Praze
- ↑ a b c d e KRYŠPÍN, Vojtěch. Obraz činnosti literární učitelstva českoslovanského za posledních 100 let. Praha: M. Knapp, 1885. 422 s. Dostupné online. Kapitola Weinfurt Martin, s. 305.
- ↑ a b Úmrtí. Národní listy. 1890-03-31, roč. 30, čís. 89, s. 3. Dostupné online [cit. 2011-08-26].
- ↑ Pohřeb ředitele M. Weinfurta. Národní listy. 1890-04-02, roč. 30, čís. 91, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-08-26].
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Martin Weinfurt na Wikimedia Commons 
Autor Martin Weinfurt ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Martin Weinfurt
- Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Weinfurt, Martin *1832
