František Antonín Zeman

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
František Antonín Zeman
František Antonín Zeman
Narození 4. května 1838
Kaliště nad Sázavou
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 24. června 1916 (ve věku 78 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo odpočinku Olšanské hřbitovy
Národnost Češi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Antonín Zeman (4. května 1838 Kaliště nad Sázavou[1] - 24. června 1916 Praha[2]) byl veřejně činný učitel, spisovatel, redaktor a dramatik. Přispíval do pedagogických časopisů, psal učebnice, povídky a divadelní hry pro mládež, redigoval knižní edice. Účastnil se činnosti spolků, zakládal knihovny. V rámci Ústřední matice školské měl velké zásluhy o rozvoj mateřských škol. Používal i pseudonymy F. A. Hradecký a Jaroslav Květnický.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 4. května 1838 v Kališti nad Sázavou. Navštěvoval obecní školu v Ondřejově, c. k. českou vzornou hlavní školu a českou reálku v Praze. V letech 1857-58 absolvoval dvouletý učitelský kurs, kde získal vysvědčení pro obecné školy. O prázdninách cestoval v severních Čechách a Sasku. Po návratu získal místo jako soukromý vychovatel v rodině inženýra Josefa Wetta na jeho statku v Kunraticích. Bylo to pro něj podnětné prostředí — v rozsáhlé knihovně se seznámil s díly českých spisovatelů (Josef Kajetán Tyl, Karel Drahotín Villani, Ján Kollár) a upevnil ve svém vlastenectví i zájmu o učitelské povolání.[3]

V září 1858 se stal podučitelem v Libni. Tam se zapojil do veřejného života. S kolegou Tomášem Ronkem pořádal besedy, s Emanuelem Čapkem založil roku 1864 pěvecký sbor, v němž se stal nejprve jednatelem, později čestným členem. Také spoluzaložil a vedl čtenářsko-divadelní spolek.[3]

V roce 1867 složil zkoušky pro hlavní školy a o rok později byl přijat jako podučitel na obecnou školu u maltánů v Praze. Roku 1873 se stal učitelem,[3] později tuto školu vedl. Jeho poslední zaměstnání před odchodem do důchodu bylo jako ředitel měšťanské školy u Panny Marie Vítězné.[4]

Nadále byl veřejně činný. Roku 1879 založil žákovskou knihovnu v Ondřejově a o dva roky později v matiční škole v Prachaticích. Rozšířil také knihovnu na maltánské škole. Byl předsedou literárního odboru pražské Paedagogické jednoty.[3] Po roce 1900 se aktivně zapojil do činnosti Ústřední matice školské, kde stanul v čele výboru penzijního fondu na podporu vdov a sirotků. V téže organizaci se zasloužil o rozvoj mateřských škol.[4]

Byl nositelem bronzové záslužné medaile a výstavní medaile města Prahy.[5]

Zemřel v Praze 24. června 1916, pohřben byl na Olšanských hřbitovech.[4]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1858 přispíval do časopisů, např.: Škola a život, Štěpnice, Národní škola, Věstník bibliografický, Posel z Budče, Budečská zahrada, Komenský, Paedagogium.[3]

Zasloužil se o vydávání Paedagogické bibliotéky. S Martinem Weinfurtem redigoval edice Budečská zahrada a Nová knihovna pro mládež, a také almanach Kytice.[3]

K jeho vlastním dílům, z nichž některá podepsal jako Jaroslav Květnický popř. F. A. Hradecký, patří:[6]

  • Pravda v obrazích : sbírka bajek a podobenství (1874)
  • Kytice z růží a pomněnek : sbírka přání k novému roku, narozeninám a jmeninám rodičův, dobrodincův i k jiným příležitostem (1876)
  • Malý krasořečník : sbírka deklemací a jiných básní (1877)
  • Milé povídky : sbírka bájí, povídek a pověstí (1879-83)
  • Jules Gerard, proslulý lvobijce (1878)
  • Jindřich z Lipé : historická povídka z dob panování Jana Lucemburského (1879). Viz též: Jindřich z Lipé
  • Obrázky zvířat (1879)
  • Blahé chvíle : sbírka povídek na poučenou (1881)
  • Chudobky : povídky ze života pro život (1882)
  • O dobrodružných cestách kupce Sindbada (1882)
  • Krejčí Jehlička, aneb, Kdo snům věří, stín lapá : veselohra v jednom jednání (1887)
  • Vůdce loupežníkův, aneb, Jak kdo činí, tak odplatu béře : hra v jednom jednání (1887)
  • Lékař a uhlíř : fraška o jednom jednání (1888)
  • Rozluštěná hádanka, aneb, Šťastný truhlářský tovaryš : veselohra ve dvou jednáních (1888)
  • Prací k blaženosti : obrázky z českého života (1897)
  • Robinson, čili, Osudy a dobrodružství anglické rodiny v širých stepích severní Ameriky (nedatováno)

K vydání upravil:

  • František Mošner: Pěstounka, čili, Spůsob vychovávání dítek mimo školu (1874)
  • Nikolauovy Obrázky z dějin vlasti pro mládež českoslovanskou (1874)
  • František Doucha, jak se jeví ve spisech svých pro mládež (1876). Viz též: František Doucha
  • A. V. Rouss: Chudoba a bohatství, aneb, S poctivostí nejdál dojdeš (1876)
  • Christoph von Schmid: Vybrané povídky pro mládež (1888)
  • Josef Vojtěch Houška: Dvacet měsíců na pustém ostrově (1894)
  • Štěpán Bačkora: České báchorky (1898)

Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Ondřejov
  2. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Tomáše, sign. TO Z6, s. 144. Dostupné online.
  3. a b c d e f KRYŠPÍN, Vojtěch. Obraz činnosti literární učitelstva českoslovanského za posledních 100 let. Praha: M. Knapp, 1885. 422 s. Dostupné online. Kapitola Zeman Frant. A., s. 313. 
  4. a b c Úmrtí školského pracovníka. Národní listy. 1916-06-27, roč. 56, čís. 176, s. 4. Dostupné online [cit. 2011-01-09]. 
  5. Fr. A. Zeman. Národní listy. 1916-06-27, roč. 56, čís. 176, s. 6. Dostupné online [cit. 2011-01-09]. 
  6. Podle seznamu prací v NK ČR.
  7. Archiv hl. m. Prahy, Soupis pražských domovských příslušníků, list 275 • 1838 • Zeman, František. Dostupné online.
  8. Zeman, Antonín, 1874- - autoritní záznam v NK ČR

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]