Marina Mniszková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Marina Mniszková
Maryna Mniszchówna.JPG
Narození 1588
Kresy
Úmrtí 24. prosince 1614 (ve věku 25–26 let)
Kolomenský kreml
Manžel(ka) Lžidimitrij I.
Děti Tsarevich Ivan Dmitriyevich
Rodiče Jerzy Mniszech a Jadviga Tarlo-Mniszech
Příbuzní Franciszek Bernard Mniszech
Stanislas Boniface Mniszech
Urszula Mniszchówna
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Marina Mniszková jako carevna, 1606.

Marina Mniszková (Maryna Mniszchówna) (1588-1614) byla polská šlechtična a na krátkou dobu také ruská carevna, manželka Lžidimitrije I

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Marina pocházela z vysoké polské šlechty, byla dcerou sandoměřského vojvody Jerzyho Mniszka. O jejím dětství a mládí není mnoho známo, vyrůstala na rodových statcích na území východního Polska a dnešní Ukrajiny. V mládí se naučila číst a psát, vynikala inteligencí a neobyčejnou krásou. Když se v Polsku objevil samozvanec, vydávající se za careviče Dimitrije, syna Ivana Hrozného, Marinin otec se stal jeho hlavním spojencem. Jerzy Mniszek pak společně s knížetem Konstantinem Wiśniowieckým dohodli sňatek Mariny a Lžidimitrije.

Ruská carevna[editovat | editovat zdroj]

Roku 1605 byla Marina s Lžidmitrijem v Krakově zasnoubena. Poté, co se Lžidimitrij s polskou podporou zmocnil carského trůnu, přijela za ním na jaře roku 1606 do Moskvy. Do Kremlu triumfálně vjela v bílých svatebních šatech, doprovázena polskými dvorními dámami a katolickými kněžími. Následovala její svatba s Lžidimitrijem a slavnostní korunovace. Svým okázalým katolicismem pobouřila ruskou pravoslavnou církev i bojary. Už za dva týdny po svatbě byl Lžidimitrij svržen a zavražděn, následoval masakr polských šlechticů, kteří doprovázeli Marinu do Ruska. Marina a její otec však nebyli usmrceni. Nový car Vasilij IV. Šujský Marinu zbavil všech titulů a vypověděl ze země, její otec byl uvězněn v ruském městě Jaroslavli.

Pokusy o návrat na trůn[editovat | editovat zdroj]

Roku 1608 se Marina vrátila do Ruska pod ochranou samozvance Lžidimitrije II. a usadila se na jeho dvoře v Tušimi, kde ho "rozpoznala" jako svého zázračně zachráněného manžela. Roku 1610 však byl Lžidimitrij II. zastřelen svou gardou, krátce nato Marina porodila syna Ivana Dmitrijeviče. Aby zajistila synovi a sobě nástupnická práva, spojila se Marina s kozáckým atamanem Ivanem Zaruckým, bývalým velitelem Lžidimitrijových oddílů. Společně pak až do roku 1613 sídlili v Astrachani.

Zajetí a smrt[editovat | editovat zdroj]

Po nástupu cara Michaila III. byla Astrachaň obsazena carskými vojáky a Zaruckij zajat. Marina se synem uprchli, byli však poznáni a dopadeni na březích řeky Ural, tehdy známé jako Jaik. Všichni byli odvezeni do Moskvy, kde byl Zaruckij ihned popraven jako vlastizrádce. Marinin tříletý syn, označený patriarchou Germogenem jako "zlodějíček" - rus. ворёнок (vorjonok), představoval zřejmě přílišné nebezpečí pro stabilitu ruského státu. Byl proto na rozkaz cara Michajla zardoušen. Sama Marina byla odvezena do Kolomny a uvězněna ve věži tamního kremlu, kde brzy zemřela, snad byla zadušena nebo otrávena. Mnohem později se objevil samozvanec, vydávající se za Marinina syna (tzv. Lžidimitrij IV.), který se pokusil s pomocí polského krále Vladislava IV. získat ruský trůn. Nakonec však byl zajat a roku 1665 usmrcen na rozkaz cara Alexeje..

V ruském folklóru[editovat | editovat zdroj]

Nenáviděná katolická carevna se hluboce zapsala do ruského folklóru, kde je známa jako Marinka čarodějnice a je zápornou hrdinkou některých bylin. V nich se zcela anachronicky střetává s kyjevskými bohatýry, zvláště s Dobryňou Nikitičem, který ji nakonec přemůže a zabije. Je zde líčena jako čarodějnice, snažící se uškodit Rusku, někdy spolčená s drakem nebo lidožravá.


Ruská carevna
Předchůdce:
Marie Skuratovová-Bělská
1606
Marina Mniszková
Nástupce:
Marie Bujnosová-Rostovská