Marina Abramović

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Marina Abramović
Narození 30. listopadu 1946 (70 let)
Bělehrad
Povolání umělkyně, vysokoškolská pedagožka a performer
Vzdělání umělecká škola (do 1972)
Významná díla Seven Easy Pieces
Webová stránka www.marinaabramovic.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marina Abramović (* 30. listopadu 1946, Bělehrad) je srbská umělkyně známá pro své působení na poli performance art a body art. Působí od 70. let 20. století a zájem vzbudila také díky spolupráci s německým umělcem Ulayem.

Dětství a dospívání[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v roce 1946 v někdejší Jugoslávii. Oba její rodiče (Vojo a Danica Abramovićovi) byli partyzáni během druhé světové války a podporovali vládu tehdejšího prezidenta Tita. Vojo Abramović později získal ocenění národního hrdiny a zůstal v armádě až do konce svého života, Danica Abramović, původně studentka medicíny, po zkušenosti s válkou změnila své zaměření, vystudovala historii umění a stala se ředitelkou muzea.

Marina Abramović studovala na Akademii výtvarného umění v Bělehradě a poté v Záhřebu. Experimentovala s instalacemi (především zvukovými), ale záhy si uvědomila, že je pro ni proces tvorby umění důležitější než samotný výsledek a tak se performance jevila jako přirozená cesta. Poměrně uvolněné poměry v tehdejší Jugoslávii a postavení jejích rodičů ji umožnily cestovat do západních zemí. Svoji první zahraniční performanci (Warm Cold) uskutečnila roku 1975 v Edinburghu.

Významná díla[editovat | editovat zdroj]

Rhythm 0 (1974)[editovat | editovat zdroj]

Jedna z jejích nejkontroverznějších performancí uspořádaná v Neapoli. Abramović stála nehybně v místnosti, na stole před ní leželo 72 různých předmětů, některé neškodné (kniha, olej, peří, růže) a některé potencionálně nebezpečné (hřebíky, nůžky, jehly, zbraň). Publikum mělo možnost kterýkoli z předmětů vůči Abramović libovolně použít. Odvaha diváků se postupně stupňovala a během šesti hodin, kdy performance trvala, ji postupně zbavili oblečení, pořezali na několika místech, dokonce ji vložili nabitou zbraň do ruky a přiložili ji k jejímu tělu.

Lips of Thomas (1975)[editovat | editovat zdroj]

Během této dvouhodinové performance snědla nahá Abramović kilogram medu, vypila litr červeného vína, žiletkou si vyřezala pěticípou hvězdu na své břicho a zbičovala si záda. Ve chvíli kdy ji bičování zcela vyčerpalo, položila se na kříž z ledu, kde ležela a krvácela až do konce představení (které ukončili sami diváci, obávající se o život umělkyně).[1] Bolest hrála v prvotních performancích Abramović důležitou roli, kterou si někteří vysvětlují jako masochismus či pouhou jako touhu šokovat diváky.[2] V těchto svých performancích (např. Rhythm 0) se částo vystavovala i potencionálně smrtícím situacím. „Vždy jsem si myslela, že umění je otázkou mezi životem a smrtí a některé z mých performancí opravdu zahrnovaly možnost, že zemřu.“[3] Lips of Thomas se poprvé uskutečnilo v Innsbrucku a později (v roce 2005) znovu v Guggenheimově muzeuNew Yorku.

Spolupráce s Ulayem (1976-1988)[editovat | editovat zdroj]

Abramović poznala Ulaye v Amsterdamu v roce 1976.[4] Stali se partnery a spolupracovali spolu dvanáct let, pět let spolu žili v dodávce a cestovali po Evropě. Jejich díla se vyznačují zkoumáním vztahu (a hranic) mezi mužem a ženou, ať už po stránce psychické, tak fyzické. Mezi jejich nejznámější spolupráci patří Breathing In/Breathing Out (1977), při které si oba přimknuti k sobě vyměňovali vzduch z úst do úst po dobu devatenácti minut téměř až po udušení, nebo Rest Energy (1980), kde Abramović držela natažený luk a Ulay šíp mířící na její srdce.[5] V roce 1988 se sešli pro poslední společné dílo (The Lovers), při kterém uskutečnili své rozloučení. Oba po tři měsíce kráčeli z opačné strany Velké čínské zdi, aby se v půlce sešli a řekli si své finální sbohem.[6]

The Artist is Present (2010)[editovat | editovat zdroj]

Abramović během performance The Artist is Present v Muzeu moderního umění v New Yorku

Tato performance probíhala v Muzeu moderního uměníNew Yorku při vzniku stejnojmenné retrospektivní výstavy, kterou navštívilo kolem 750 000 lidí.[6] Abramović seděla na židli po celou dobu otevření exhibice (osm hodin od pondělí do čtvrtka, deset hodin v pátek po dobu tří měsíců), naproti ní byla další židle, kam si postupně chodili sedat návštěvníci výstavy. Zprvu byl mezi umělcem a divákem ještě stůl, který byl později odstraněn. Abramović seděla nehnutě, na člověka před sebou nikdy nepromluvila, ale dívala se mu do očí, dokud neodešel, přičemž mohl před Abramović sedět libovolně dlouho. O The Artist is Present se brzy začalo mluvit a tak před muzeem stály až několikahodinové fronty. V první den výstavy ji přišel navštívil její bývalý partner Ulay a to byla jediná chvíle, kdy Abramović porušila pravidla a natáhla se přes stůl, aby jej chytila za ruku. V obecenstvu nastal zvláštní fenomén – mnoho lidí se na židli před Abramović rozplakalo. „Když vstoupíte do čtverce světla a posadíte se na tu židli, jste tam sami za sebe a jako jednotlivec jste docela osamocení. Jste ve velmi zajímavé situaci, protože jste pozorováni skupinou (lidí co čekají), jste pozorováni mnou a pozorujete mě – takže takové trojí sledování. Ale poté, velmi brzy během dívání se na mě, se věci otočí a začnete se dívat do sebe. Takže jsem pouhá spoušť, jsem jen zrcadlo a oni si vlastně začnou být vědomi svého života, své zranitelnosti, své bolesti, všeho – a to vyvolá pláč. Oni opravdu brečí kvůli sobě a to je extrémně emocionální chvíle.“[7]

O přípravách na tuto performanci vznikl dokument Marina Abramović: The Artist Is Present.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Abramović žije v městě Hudson ve státě New York, kde sídlí i její Institut (Marina Abramović Institute).

Na podzim roku 2016 plánuje vydání autobiografické knihy.[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SOOKE, Alastair. Marina Abramovic: 'It takes strong willpower to do what I do’. The Telegraph [online]. 2011.  
  2. COHEN, David. Who Will Rein Her In? Marina Abramovic versus Yvonne Rainer. artcritical [online]. 2011.  
  3. DANTO, Arthur; ILES, Chrissie. Marina Abramović: The Artist is Present. New York : The Museum of Modern Art, 2010. S. 31.  
  4. THURMAN, Judith. Walking Through Walls. The New Yorker [online]. 2010.  
  5. COTTER, Holland. Performance Art Preserved, in the Flesh. The New York Times [online]. 2010.  
  6. a b JACQUES, Juliet. Marina Abramović: "The Artist is Present". New Statesman [online]. 2012.  
  7. STIGH, Daniela. Marina Abramović: The Artist Speaks. MoMA [online]. 2010.  
  8. ALTER, Alexandra. Marina Abramovic to Publish a Memoir in 2016. The New York Times [online]. 2015.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DANTO, Arthur a Chrissie ILES. Marina Abramovic: The Artist is Present. New York: The Museum of Modern Art, 2010. ISBN 978-0870707476.
  • RICHARDS, Mary. Marina Abramovic. New York: Routledge, 2009. Routledge Performance Practitioners. ISBN 978-0415432085.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]