Maria Bárbara Maix

Barbara Maix
Blahoslavená; Barbara Maix; I.C.M.
	řeholnice
	Obrázek
Církev	římskokatolická
Zasvěcený život
Institut	Sestry Neposkvrněného Srdce Panny Marie
Sliby	8. května 1849
Osobní údaje
Datum narození	27. června 1818
Místo narození	Vídeň; Rakouské císařství
Datum úmrtí	17. března 1873
Místo úmrtí	Catumbi; Brazilské císařství
Místo pohřbení	kaple São Raphael, Porto Alegre, Brazílie
Národnost	rakouská
Rodiče	Joseph Maix a Rosalia Mauritz
Svatořečení
Začátek procesu	2. února 1993
Beatifikace	6. listopadu 2010 ; Porto Alegre, Brazílie ; beatifikoval Benedikt XVI.
Svátek	17. března
Uctívána církvemi	římskokatolická církev a církve v jejím společenství
Titul svaté	panna a zakladatelka
Atributy	řeholní oděv
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Barbara Maix, I.C.M., řeholním jménem Maria Barbara od Nejsvětější Trojice (27. června 1818, Vídeň – 17. března 1873, Catumbi) byla rakouská římskokatolická řeholnice, působící v Brazílii, zakladatelka a členka kongregace Sester Neposkvrněného Srdce Panny Marie. Katolická církev ji uctivá jako blahoslavenou.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se dne 27. června 1818 ve Vídni rodičům Josephu Maixovi a Rosalii Mauritz. Několik jejích sourozenců zemřelo v dětském věku. Její otec sloužil jako komorník u arcivévody Františka Karla Habsbursko-Lotrinského na zámku Schönbrunn ve Vídni. V dětství trpěla astmatem a řadou srdečních onemocnění. Během dospívání pracovala jako pomocnice v kuchyni a jako pokojská na zámku Schönbrunn. Během dospívání přišla o oba rodiče.

Ve svých osmnácti letech ona a její sestra Maria otevřely domov pro potřebné, např. chudé obyvatele Vídně. V té době se rozhodla založit novou ženskou řeholní kongregaci, jejíž členky by se taktéž staraly o potřebné a začala pro ni sepisovat stanovy.

Kongregaci Sester Neposkvrněného Srdce Panny Marie založila ve Vídni roku 1843 se souhlasem místního arcibiskupa Vincence Eduarda Mildeho a do kongregace také sama vstoupila. Měla zájem také o papežské uznání kongregace a proto odcestovala na audienci k papeži Řehoři XVI., avšak dne 1. června 1846 papež den před plánovanou audiencí zemřel, načež odcestovala zpět do Vídně.

Během revolucí roku 1848 se její kongregace dostala do velkých potíží, díky čemuž opustila spolu s dalšími 21 členkami kongregace Rakouské císařství a rozhodla se odcestovat do Severní Ameriky. Když se skupinou čekala v Hamburku na loď své plány náhle přehodnotila a rozhodla se odplout do Brazílie. Spolu se svými společnicemi dorazila do Rio de Janeira dne 9. listopadu 1848. Komunita se poté usadila v Porto Alegre, kde spolu se svými společnicemi založila dne 8. května 1849 mateřský dům kongregace.

Potkala se zde s biskupem z Rio de Janeira Manoelem de Monte Rodrigues de Araújo. Dne 8. května 1849 složila spolu s dalšími členkami své kongregace řeholní sliby a přijala řeholní jméno Maria Barbara od Nejsvětější Trojice. Spolu s dalšími členkami kongregace se poté věnovala jejímu poslání, a to péči o potřebné. Dne 31. prosince 1870 odešla z Porto Alegre do Rio de Janeira, aby zde pomáhala ve škole pro sirotky.

Dne 7. března 1873 vážně onemocněla a 17. března téhož roku v Catumbi poblíž Rio de Janeira zemřela. Její ostatky byly přeneseny roku 1957 a jsou uchovávány v kapli São Raphael v Porto Alegre.

Úcta[editovat | editovat zdroj]

Její beatifikační proces započal dne 2. února 1993, čímž obdržela titul služebnice Boží. Dne 3. července 2008 ji papež Benedikt XVI. podepsáním dekretu o jejích hrdinských ctnostech prohlásil za ctihodnou. Dne 27. března 2010 byl uznán zázrak na její přímluvu, potřebný pro její blahořečení.