Margherita Spiluttini
| Margherita Spiluttini | |
|---|---|
| Narození | 16. října 1947 Schwarzach im Pongau |
| Úmrtí | 3. března 2023 (ve věku 75 let) |
| Povolání | fotografka a fotograf architektury |
| Ocenění | City of Vienna Prize for Fine Arts (1997) Rakouská státní cena za fotografii (2016) Čestný odznak Za vědu a umění Zlatý čestný odznak za zásluhy o město Vídeň |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Margherita Spiluttini (16. října 1947 – 3. března 2023)[1] byla rakouská fotografka specializující se na architekturu. Fotografický archiv autorky je jednou z nejvýznamnějších sbírek fotografií architektury v Rakousku od roku 1980 do roku 2005.[2]
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Spiluttini se narodila ve Schwarzach im Pongau a vystudovala lékařskou asistentku v Innsbrucku, kde také získala vzdělání v lékařském zobrazování. Poté se přestěhovala do Vídně, kde se provdala za Adolfa Krischanitze, který dokumentoval nové formy architektury v instalacích.[3] Po narození dcery Iny se začala věnovat fotografování na volné noze, pořizovala reportáže na témata mládeže pro Stimme der Frau a popové koncerty pro časopis Wiener.[3]
Na počátku 80. let se začala zajímat o architekturu, která těžila z podnětu Camera Austria. Její nesčetné fotografie veřejných a soukromých budov jí přinesly uznání jako hlavní přispěvatelky do nové rakouské vlny architektonické fotografie, domény, která tradičně patřila mužům. Kromě fotografických příspěvků do Die Presse byla pozvána Franzem Endlerem, aby přispěla všemi fotografiemi publikovanými v městském průvodci Vienna Architecture Guide. V důsledku toho obdržela četné zakázky nejen z Rakouska, ale stále více i ze Švýcarska.[3] Její práce v alpských oblastech Rakouska a Švýcarska zahrnovala snímky mostů, tunelů, elektráren, nádrží a dolů v jejich přirozeném prostředí.[4]
Od 90. let znovu používala své dívčí jméno. Její pozdější partner byl Gunther Wawrik. V letech 1981 až 2014 pracovala jako fotografka na volné noze. Od roku 2014 jí roztroušená skleróza bránila fotografovat. Používala invalidní vozík.
Umělkyně, která žila ve Vídni, byla v letech 1995 až 1999 a 2008 až 2011 členkou představenstva Vídeňská secese.
Lektorka[editovat | editovat zdroj]
V letech 2000–2002 působila jako hostující profesorka na Univerzitě uměleckého a průmyslového designu v Linci a předtím působila jako pedagožka na Univerzitě užitého umění ve Vídni.
Fotografie[editovat | editovat zdroj]
Spiluttini fotografovala díla známých architektů a umělců z celého světa, jako byli například: Adolf Krischanitz, Oskar Putz, Jürg Conzett, Otto Steidle, Bernd Jungbauer, Tadao Ando, Friedensreich Hundertwasser, Friedrich Achleitner, Volker Staab, Baumschlager Eberle, Peter Behrens, Bétrix & Consolascio, Hermann Czech, David Chipperfield, Olafur Eliasson, Helmut Federle, Alfred Grazioli, Otto Kapfinger, Klaus Kada, André Lurcat, Peter Märkli, Daniele Marques, Marte.Marte Architekten, Ludwig Mies van der Rohe, Richard Neutra, O&O Baukunst, Renzo Piano, Michelangelo Pistoletto, Ernst Plischke, Roland Rainer, Helmut Richter, Aldo Rossi, Rudolf Schwarz, Gottfried Semper, Sol LeWitt, Álvaro Siza Vieira, Oswald Mathias Ungers, Livio Vacchini, Gunther Vogt a Peter Zumthor.
Výstavy[editovat | editovat zdroj]
Mezi její výstavy patří:[5]
- 2012: "und dann (přerámování architektury)", Camera Austria, Štýrský Hradec
- 2011: Alte Seifenfabrik / The Soap Room, Innsbruck
- 2010: Fotografins Hus, Stockholm
- 2010: "Nacht Krems", Galerie Göttlicher, Kremže
- 2010: "Unbewegliche Ziele", Kulturverein Schloss Goldegg
Dědictví[editovat | editovat zdroj]
Spiluttini darovala svou uměleckou pozůstalost Architekturzentrum Wien a v roce 2016 prozkoumala svůj archiv s přibližně 120 000 diapozitivy.[6]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Diskuse nad návrhem přestavby, 1984 -
EFhaus hybrid, 1998 -
Neues Museum, Norimerk, 2004
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Margherita Spiluttini na anglické Wikipedii.
- ↑ Architekturfotografin Spiluttini ist tot (německy)
- ↑ Holdings: Margherita Spiluttini Photo Archive [online]. [cit. 2022-02-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c "margherita spiluttini. räumlich" Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine., Az W. Retrieved 27 March 2013.
- ↑ Christiane Zintzen, "Margherita Spiluttini. Beyond Nature", from "Metamorph. Catalogue 9th International Exhibition of Architecture / Biennale di Venezia, September – November 2004. Venezia: Marsilio Editore 2004, S. 215." Retrieved 27 March 2013.
- ↑ "Margherita Spiluttini". Retrieved 27 March 2013.
- ↑ Wojciech Czaja: Die Archivarin der Räume, in: Tageszeitung Der Standard, Wien, 1. Oktober 2016, Beilage Album, S. A8.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Margherita Spiluttini na Wikimedia Commons - Příklady fotografií Margherity Spiluttini z Eurac Research
