Manuel Fraga Iribarne

Manuel Fraga Iribarne
Manuel Fraga Iribarne
	Manuel Fraga Iribarne (1963)
Stranická příslušnost
Členství	Alianza Popular (1977–1989); Lidová strana (1989–2012); Španělská tradicionalistická falanga Rad národní odborářské ofenzívy
Narození	23. listopadu 1922; Vilalba
Úmrtí	15. ledna 2012 (ve věku 89 let); Madrid, Španělsko
Příčina úmrtí	srdeční selhání
Choť	Carmen Estévez
Rodiče	Manuel Fraga Bello
Děti	Carmen Fragaová Estévezová
Příbuzní	Marcelo Fraga Iribarne (sourozenec); Carlos Robles Piquer (švagr); José María Robles Fraga (sestřin syn); Manuel Fraga Pedroche (vnuk)
Sídlo	Madrid
Alma mater	Univerzita v Santiago de Compostela; Univerzita Complutense v Madridu
Profese	politik, diplomat a spisovatel
Náboženství	katolicismus
Ocenění	velkokříž Cisnerosova řádu (1959); velkokříž Řádu za občanské zásluhy (1961); velkokříž Řádu svatého Rajmunda z Peňafortu (1963); velkokříž Řádu prince Jindřicha (1964); Velkokříž za námořní zásluhy s bílým odznakem (1965); … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Manuel Fraga Iribarne
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Manuel Fraga Iribarne (23. listopadu 1922 Villalba, Lugo, Galicie – 15. ledna 2012 Madrid) byl španělský a galicijský politik.

Život

Baskické příjmení Iribarne měl po baskicko-francouzské matce. Vystudoval právo na univerzitách v Santiagu de Compostela a na Complutense v Madridu (1944). V době své smrti byl vdovcem a měl 5 dětí.

Jeho politická kariéra započala v roce 1951, během diktatury generála Franka. Stal se ministrem informací a turismu frankistické vlády v letech 1962–1969. Šlo o věrného stoupence diktatury, pokoušel se ji však otevřít a částečně uvolnit; zmírnil například zákon o cenzuře (tzv. Ley Fraga) a pod heslem „Spain is different“ se mu podařilo otevřít Španělsko turismu. Příjmy z cestovního ruchu se staly záchranou uzavřeného španělského hospodářství. Zároveň se však podílel na procesech proti politickým vězňům, jejichž nejznámější obětí byl Julián Grimau; jeho zastřelení roku 1963 odsoudil dokonce papež Jan XXIII.

Na počátku 70. let dočasně opustil politiku a stal se ředitelem pivovaru El Águila, roku 1973 byl jmenován velvyslancem v Londýně. Bezprostředně po Frankově smrti (prosinec 1975 – červenec 1976) se stal místopředsedou vlády a ministrem vnitra, ve vládě C. A. Navarra. Po přechodu k demokracii se stal zakladatelem konzervativní Demokratické reformy, zárodku pozdější Alianza Popular, která se po svém rozpadu v roce 1989 transformovala v současnou Partido Popular, hlavní pravicovou stranu Španělska. Jde také o jednoho z tzv. otců současné španělské ústavy z roku 1978. Roku 1982 se postavil proti puči 23-F. V 80. letech byl lídrem opozice proti sociálně-demokratické vládě Felipe Gonzáleze. V letech 1990 až 2005 vykonával funkci předsedy autonomní vlády Galicie, odkud (stejně jako Franco) pocházel; zároveň byl do roku 2006 předsedou galicijské odnože Partido Popular. V roce 2005 byla tato strana poražena a předsedou galicijské Xunty se stal socialista Emilio Pérez Touriño.

Až do své smrti byl senátorem designovaným galicijským parlamentem a jedním z nejstarších aktivních politiků světa. Napsal desítky knih v kastilštině a 2 v galicijštině. Přes zcela odlišné politické postoje byl jedním z jeho dobrých přátel Fidel Castro, který má rovněž kořeny v Galicii.^[1]

Vyznamenání

velkokříž Řádu Cisnerosova, Španělsko, 1. dubna 1959^[2]
velkokříž Řádu za občanské zásluhy, Španělsko, 1. dubna 1961^[2]
velkokříž Řádu svatého Rajmunda z Peñafortu, Španělsko, 1963^[2]
velkokříž Řádu prince Jindřicha, Portugalsko, 16. března 1964^[2]^[3]
velkokříž Řádu Isabely Katolické, Španělsko, 1. dubna 1964^[2]
velkokříž s bílým odznakem Námořního záslužného kříže, Španělsko, 4. ledna 1965^[4]
velkokříž s bílým odznakem Vojenského záslužného kříže, Španělsko, 17. července 1966^[2]
velkokříž s bílým odznakem Leteckého záslužného kříže, Španělsko, 18. července 1966^[2]
velkokříž Občanského řádu za zásluhy o zemědělství, rybolov a potraviny, Španělsko, 17. července 1968^[5]
velký záslužný kříž s hvězdou a šerpou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo, Německo, 1969
rytíř velkokříže Řádu Karla III., Španělsko, 29. října 1969^[6]
velkokříž Řádu Alfonse X. Moudrého, Španělsko, 29. září 1973
velkokříž Řádu Kristova, Portugalsko, 23. listopadu 1992^[2]^[3]
velkokříž Norského královského řádu za zásluhy, Norsko, 1995
velkokříž Řádu svatého Jakuba od meče, Portugalsko, 23. srpna 1996^[3]
Zlatá medaile za pracovní zásluhy, Španělsko, 2. prosince 1996^[7]
řádový řetěz Řádu za občanské zásluhy, Španělsko, 5. prosince 2003^[8]
velkokříž Řádu Jižního kříže, Brazílie
velkokříž Řádu Rio Branco, Brazílie
velkokříž Národního řádu za zásluhy, Ekvádor
Řád Quetzala, Guatemala
velkokříž Národního řádu Juana Mory Fernándeze, Kostarika
velkokříž Národního cedrového řádu, Libanon
Řád Ouissam Alaouite, Maroko
velkokříž se stříbrnou hvězdou Řádu Rubéna Daría, Nikaragua
velkokříž Národního řádu za zásluhy, Paraguay
velkokříž Řádu peruánského slunce, Peru
rytíř Řádu svatého Řehoře Velikého, Vatikán
rytíř velkokříže Řádu Božího hrobu, Vatikán
Řád osvoboditele, Venezuela

Odkazy

Reference

↑ Ramonet, Ignacio – Castro, Fidel: Fidel Castro. My life. London: Penguin, 2007, s. 504.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h LEVANTE-EMV. Manuel Fraga pone fin a 60 años de actividad política. www.levante-emv.com [online]. [cit. 2019-08-11]. Dostupné online. (španělsky)
↑ ^a ^b ^c ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-11]. Dostupné online.
↑ Ministerio de marina. Boletín Oficial del Estado. 4. ledna 1965, čís. 3, s. 103. Dostupné online.
↑ Ministerio de agricultura. Boletín Oficial del Estado. 18. července 1968, čís. 172, s. 10558. Dostupné online.
↑ Boletín Oficial del Estado. 30. října 1969, čís. 260, s. 16982. Dostupné online.
↑ Ministerio de trabajo y asuntos sociales. Boletín Oficial del Estado. 4. prosince 1996, čís. 292, s. 38445. Dostupné online.
↑ Ministerio de asuntos exteriores. Boletín Oficial del Estado. 6. prosince 2003, čís. 292, s. 43623. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Manuel Fraga Iribarne na Wikimedia Commons
(španělsky) Životopis na todopolitica.com Archivováno 8. 3. 2009 na Wayback Machine.

[1] Ramonet, Ignacio – Castro, Fidel: Fidel Castro. My life. London: Penguin, 2007, s. 504.

[:0-2] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h LEVANTE-EMV. Manuel Fraga pone fin a 60 años de actividad política. www.levante-emv.com [online]. [cit. 2019-08-11]. Dostupné online. (španělsky)

[:1-3] ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-11]. Dostupné online.

[4] Ministerio de marina. Boletín Oficial del Estado. 4. ledna 1965, čís. 3, s. 103. Dostupné online.

[5] Ministerio de agricultura. Boletín Oficial del Estado. 18. července 1968, čís. 172, s. 10558. Dostupné online.

[6] Boletín Oficial del Estado. 30. října 1969, čís. 260, s. 16982. Dostupné online.

[7] Ministerio de trabajo y asuntos sociales. Boletín Oficial del Estado. 4. prosince 1996, čís. 292, s. 38445. Dostupné online.

[8] Ministerio de asuntos exteriores. Boletín Oficial del Estado. 6. prosince 2003, čís. 292, s. 43623. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]