Malovice (Bor)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Malovice
Dům če. 1 na pohlednici z roku 1908
Dům če. 1 na pohlednici z roku 1908
Základní informace
Charakter sídla malá vesnice
Počet obyvatel 20 (2011)
Domů 22 (2009)
Lokalita
PSČ 348 02
Obec Bor
Okres Tachov
Historická země Čechy
Katastrální území Málkovice (3,83 km²)
Zeměpisné souřadnice
Malovice
Malovice
Další údaje
Kód části obce 77623
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hynek ze Švamberka na Malovicích

Malovice je malá vesnice, část města Bor v okrese Tachov. Nachází se asi 4,5 km na severovýchod od Boru. Prochází zde silnice II/199. Je zde evidováno 22 adres.[1] Trvale zde žije 15 obyvatel.[2]

Malovice leží v katastrálním území Málkovice o výměře 3,83 km2.[3]

Název[editovat | editovat zdroj]

Název vesnice vznikl změnou staršího tvaru Malevice a lze ho vysvětlit jako ves lidí Málových. V historických pramenech se vyskytuje ve tvarech: Maleuici (falzum, 1115), Malevici (1186), Maleuici (1239), Malouicz (1379), in Minori Malewicz (1408), in Malewiczkach (1454), w Malewiczych nebo Mallowitz (1714).[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kníže Karel Tomáš III. z Löwensteinu, Wertheimu a Rochefortu s manželkou Marií Charlotte, princeznou von Schleswig-Holstein-Sonderburg-Wiesenburg

V lese při silnici mezi Holostřevy a Malovicemi, kousek od křižovatky u Kadrnožky, je dochováno tvrziště, patrně z 10.–11. století. Je pravděpodobné, že by mohlo jít o zaniklou lokalitu Malevlaz (laz – pozemek jistého Maleva), sloužící jako obdobná hradiště v okolí (Ošelín, Dolní Polžice, Chodová Planá, Stráž ap.) k ochraně příhraničního území. Později došlo k přemístění sídel do příznivějších podmínek a vznikly vesnice s nápadně podobnými jmény: Malovice (původně Malevice) a Málkovice. Podobnost jmen vedla později k mnohým záměnám i nepřesnostem (např. Markovice). Historie Malovic by tedy mohla být výrazně starší, než se dosud předpokládalo.[zdroj?]

Malovice (spolu s Čečkovicemi) jsou poprvé písemně připomínány v zakládací listině kladrubského kláštera údajně z roku 1115[5] jako dar biskupa Oty z Řezna, což nelze pokládat za věrohodné. Jednak jde o falzum ze 13. století, jednak byl Ota z Řezna biskupem až v letech 11251140. Především však tyto lokality byly uvedeny mezi těmi, které byly knížetem Vladislavem I. z lokace klášteru vyloučeny. Malovice, Málkovice i Čečkovice jsou velmi starými vesnicemi, a i když se je, nebo jejich části, podařilo klášteru získat, dostaly se časem do šlechtických rukou. Malovice patřily Švamberkům (tehdy ještě pánům z Boru) možná už ve 13. století, při dělení majetků mezi různými rodovými větvemi náležely Švamberkům z Muckova. Prvním z nich, který se psal přímo z Malovic, byl Habart I. v roce 1371, takže už tehdy zde muselo být panské sídlo.[zdroj?] Druhou část vsi a tvrze držel jeho bratr Dobeš II. (připomínán v roce 1379), po něm jeho syn Hynek, který se po Malovicích psal a založil drobnou muckovsko-malovickou odnož.[6] Hynkovi ze Švamberka na Malovicích patřily od roku 1422 i nedaleké Holostřevy. Hynek žil v Malovicích, stejně jako jeho děti a vnuci, až do roku 1431, kdy došlo k vypálení širokého okolí vojáky páté křížové výpravy proti Čechám, tedy i Malovic. Ještě roku 1454 je zde připomínáno jen tvrziště. K obnovení osídlení došlo počátkem 70. let, malovičtí Švamberkové však už trvale přesídlili do Starého Sedla. Ve 30. letech 16. století se část vsi dostala do nešvamberských rukou, nejdříve Volfa Filibéře z Mělnic, pak Volfa Perglara z Perglasu a roku 1544 Gyntera z Videršperka, který držel celou ves i tvrz. V 80. letech se Malovice dostaly k Boru a od té doby sdílely stejný osud s borským panstvím.

K dalšímu zničení Malovic došlo ve třicetileté válce a zvláště v letech 16411648, kdy tudy několikrát procházela vojska císařská a především švédská. V roce 1650 bylo celé borské panství prodáno posledním borským Švamberkem Janem Vilémem II. Zikmundu Bedřichovi hraběti z Götzenu. Götzenové se postarali o obnovu obce, a to nejen starší části, ale Jan Zikmund Bedřich spolu s matkou Marií Isabelou, rozenou Trčkovou z Lípy, založili i nové Malovice, skupinu domků jižně od starých Malovic. Po smrti Jana Zikmunda Bedřicha v roce 1718 získal borské panství strýc Jan Karel, který ho o dva roky později prodal Löwensteinům. Karel Tomáš, III. kníže z Löwensteinu, Wertheimu a Rochefortu nechal přestavět malovickou tvrz do roku 1745 na lovecký dům, který se v podstatě zachoval dodnes (če. 1). Asi v polovině 19. století získal areál Johannes Menzl z Kočova, na počátku 20. století byla část přízemí objektu upravena na hospodu zkolaudovanou roku 1920, druhou v obci. První hospoda byla už od roku 1796 v čp. 25.

V roce 1927 byla mezi starší a novější částí Malovic postavena kaple Nejsvětější Trojice, která byla obnovena v roce 2009 a v roce 2012 byl do interiéru navrácen zrestaurovaný oltář.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  2. Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů 2001 [online]. 2003-09-30 [cit. 2003-09-30]. Dostupné online. 
  3. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  4. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (M–Ř). Svazek III. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. S. 18. 
  5. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 330. 
  6. SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého: Plzeňsko a Loketsko. Svazek XIII. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 250 s. Kapitola Tvrze v okolí Boru a Kladrub, s. 111. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • August SEDLÁČEK, Místopisný slovník historický, 19, s. 584
  • Bohuslav ČAPKA, Švamberkové, Lehomští a Malovice, Heraldika a genealogie, 1–4/2011, s. 231–244
  • Bohuslav Čapka, Švamberkové, aneb Kapitoly proti Paprockému a ostatním, Heraldika a genealogie, 1–4/2011, s. 57–162

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]