Přírodní park Maloskalsko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Maloskalsko)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zdroje k infoboxu
Přírodní park
Maloskalsko
Vranovský hřeben, Kopanina a Vranové z Chléviště
Vranovský hřeben, Kopanina a Vranové z Chléviště
Základní informace
Vyhlášení 1997
Vyhlásil Jablonec nad Nisou
Nadm. výška 257–638 m n. m.
Rozloha 2935 ha[1]
Poloha
Stát ČeskoČesko Česko
Okres Jablonec nad Nisou
Umístění Malá Skála, Koberovy, Frýdštejn, Líšný, Pěnčín, Železný Brod
Souřadnice
Maloskalsko
Maloskalsko
Další informace
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videaCommons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přírodní park Maloskalsko je chráněné území vyhlášené v roce 1997, které leží při jihozápadní hranici okresu Jablonec nad Nisou Libereckého kraje, částečně v CHKO Český ráj. Leží na obou březích řeky Jizery, uprostřed bohaté přírody plné bizarních skalních měst. Pomyslným centrem, podle kterého je park pojmenován, je obec Malá Skála.[1]

Důvod vyhlášení[editovat | editovat zdroj]

Hrad (zřícenina) Frýdštejn
Suché skály od západu z vrchu Sokol

Záměr vyhlásit tento přírodní park vyplynul z dlouhodobé marné snahy o rozšíření chráněné krajinné oblasti Český ráj na území obcí Malá Skála, Koberovy, Frýdštejn, Líšný a částečně i Pěnčína a Železného Brodu.[1]

Popis území[editovat | editovat zdroj]

Osu této oblasti tvoří řeka Jizera. Od Železného Brodu po Turnov meandruje v hluboce zaříznuté říční nivě, která protíná druhou osu Pojizeří – Ještědsko-kozákovský hřbet. Na tyto partie se vážou nejcennější lokality, jejichž některé části se již dříve staly součástí sítě chráněných území či významných krajinných prvků. Suché skály, Bučiny u Rakous, Ondříkovický pseudokrasový systém. Roztroušená zástavba vesnic a osad dotváří typický ráz této oblasti.

Vrcholové části území, kterým vévodí Vranovský hřeben a Suché skály, tvoří pískovcové skály. Součástí přírodního parku jsou náplavy Jizery, porostlé řídce vegetací a v širších místech k němu také patří říční niva i části strmých svahů s četnými sesuvy a rozsedlinami. Jizera slouží jako koridor pro sestup horských a podhorských druhů rostlin do nižších poloh. V opačném směru se údolím Jizery šíří teplomilná květena do hor.[1]

Rozdělení oblasti[editovat | editovat zdroj]

Území přírodního parku je pro lepší možnosti popisu a vypracování plánu péče rozděleno do sedmi krajinných celků podle vlastnosti reliéfu:

Fauna a flóra[editovat | editovat zdroj]

Z původních lesních ekosystémů charakteristických pro tuto oblast jsou zde zastoupeny květnaté bučiny, acidofilní bory a borové doubravy. K významným nelesním ekosystémům patří podmáčené louky, bývalé pískovcové lomy, údolí Vazoveckého potoka a naleziště šafránu bělokvětého na Záborčí.

Vzhledem k velmi pestrému geologickému podkladu představuje Maloskalsko a přilehlá část Železnobrodska nepřebernou škálu společenstev a druhů, v níž se vyjímají reliktní prvky a zbytky původní vegetace zachované na těžce přístupných stanovištích (květnaté bučiny, borové doubravy, skalní bory, podmáčené louky, prameniště aj.). Z významných rostlinných druhů zde roste např. šafrán bělokvětý, korálice trojklaná, kapradina hrálovitá, střevíčník pantoflíček, okrotice červená, okrotice bílá a prstnatec májový. Pískovcová skalní města poskytují vhodné prostředí řadě významných ptačích druhů. Žijí zde otakárek fenyklový, batolec duhový, mlok skvrnitý, ropucha obecná, ještěrka obecná, slepýš křehký a další.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f Maloskalsko, přírodní park [online]. www.cesky-raj.cz [cit. 2014-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-23. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]