Malgaši

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Malgaši (Malagasy)
Děti z etnika Betsileo
Děti z etnika Betsileo
Populace
24 miliónů (odhad 2016) [1]
Země s významnou populací
Madagaskar Madagaskar (24 miliónů)
Jazyk(y)
malgaština, francouzština
Náboženství
animismus, křesťanství, islám

Malgaši jsou etnická skupina obyvatel, kteří žijí na ostrově Madagaskar. Podle genetických výzkumů mají předky jak z afrických, tak i asijských populací[2] – původní obyvatelé se zřejmě mísili s přistěhovalci z Indonésie, především z Bornea, kteří začali na ostrov přijíždět již kolem třetího století před naším letopočtem. Noví obyvatelé vyspělých námořních civilizací začali v horách pěstovat rýži, kterou si s sebou přivezli na svých vahadlových člunech. Pěstování rýže a ovocných plodin je, spolu s chovem dobytka, dosud hlavním zdrojem obživy Malgašů[3] Kultura Malgašů byla do jisté míry ovlivněna kulturou arabskou a především východoafrickými Bantuy. První státní útavry zde vznikaly během 14. století, postupem času si vůdčí postavení vydobilo vnitrozemské království Imerina, které v 19. století ostrov politicky sjednotilo. Většina Malgašů dosud praktikuje tradiční náboženství, která se prolínají s křesťanstvím (45%) a islámem (10-15%).

Etnika Malgašů[editovat | editovat zdroj]

Etnické skupiny Malgašů

Malgašové se dělí do mnoha etnických podskupin (malgašsky foko), nejčastěji se udává 18-21 subetnik.[zdroj?] Nejpočetnějším subetnikem jsou Merinové, kteří spolu s příbuznými Sihanaky a Betsiley žijí na náhorních plošinách v širším okolí hlavního města Antananariva. Na východě ostrova žijí Betsimisarakové a jim blízce příbuzná pralesní etnika. Západní část ostrova obývají subetnika Sakalava, Vezo, Bara a několik dalších, francouzsky se souhrnně označují jako Côtiers (lidé z pobřeží) ačkoli Barové žijí spíše ve vnitrozemí na jihozápadě ostrova. Horské a pralesní skupiny mají zřetelné mongoloidní rysy a světlejší barvu pleti, zatímco Côtiers jsou silně promísení s později příchozími Afričany a mají proto již typicky černošské rysy. Nejpočetnější etnickou skupinou jsou Merinové, kteří také sehráli v historii zásadní úlohu při formování madagaskarského státu Imerina.[zdroj?]

Mezi horskými a pobřežními etniky se často vyskytují etnické třenice.[4][5]

Etnika vysočiny ("Haut-plateau")
  • Merina - nejpočetnější skupina Malgašů, obvatelé širšího okolí hlavního města Antananariva. Jejich králové během 19. století sjednotili ostrov.
  • Sihanakové - severní sousedné Merinů, rolníci a rybáři z oblasti bažin a jezer.
  • Betsileo - rolníci z jižní části vysočiny, proslulí hudebníci.
  • Zafimaniry - blízcí příbuzní Betsileů, žijí v horských lesích.
Etnika pobřeží ("Côtiers")
  • Antambahoaka - malá a konzervativní skupina z jihovýchodu, nejsou muslimové, ale praktikují obřízku
  • Tanosy - východní sousedé Mahafalů. proslulí řezbáři a umělci
  • Antesaka - žijí na východním pobřeží, ale jsou příbuzní se Sakalavy, prosluli kovářstvím.
  • Betsimisaraka - nejpočetnější ze subetnik žijících v oblasti pralesů na východním pobřeží, v 18. století byli spojenci Mórice Beňovského
  • Antaimoroni - malá skupina z východu, známí léčitelé a kouzelníci. Zřejmě jsou potomky nejpozdější vlny přistěhovalců z Indonésie.
  • Mahafaly - pastevci z jihozápadu, vynikají svým řezbářským uměním
  • Sakalava - pastevecké tnikum ze západu ostrova, tmaví a vysocí, spíše afrického vzhledu
  • Antankarana - nejsevernější skupina, vyznávají islám.
  • Tsimihety - zemědělci z horských údolí, tvoří přechod mezi obyvateli vysočiny a pobřeží.
  • Antandroy - nejjižnější skupina, pastevci z trnitého buše, používají neprostupné živé ploty z kaktusů.
  • Bara - pastevci z vnitrozemí, žijí jižně od Betsileů a východně od Sakalavů, mají nápadně tmavou pokožku a negroidní rysy.
  • Tanala - pralesní lidé, zejména sběrači a lovci, známí výrobou bubnů a znalostmi léčivých bylin.
  • Bezanozano - malá skupina ze severovýchodu, příbuzní Betsimisaraků, typický je pro ně účes s mnoha copánků, podobný stylu afro.
  • Vezo - obyvatelé západního pobřeží, příbuzní Sakalavů, jsou to věhlasní mořeplavci a rybáři ovlivnění arabskou kulturou.
  • Antefasy - obyvatelé bažin z jihovýchodu ostrova, konzervativní a silně patriarchální rolníci.
  • Makoa - potomci otroků z afrického Mozambiku, kteří přijali malgašský jazyk a tradice.

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Převážná část Malgašů jsou animisté a vyznávají tedy tradiční náboženství. Nejvyšší bůh je nazýván Zanahary nebo Andriananahary, vládne hromem a bleskem a je pokládán za stvořitele.[6] Velice významný je kult předků, spojený s budováním nákladných hrobek, které jsou především u kmenů Antanosy a Mahafala na jihozápadě ostrova zdobeny dřevěnými sloupovitými skulpturami aloalo. Mrtví bývají, obvykle při výročí svého úmrtí, vyjímání z hrobu, převlečeni do nového rubáše a opětovně pobřbeni. Tento rituál se nazývá famadihana a má charakter veselé slavnosti, při níž pozůstalí oslavují setkání se zemřelými.[7] Jednotlivá subetnika mají různé návyky, liší se například různými fady. což jsou místní tabu, týkající se hlavně uctívání předků, ale i některých zvířat. Systém fady omezuje životy Malgašů a jejich chování. V některých oblastech je například zakázáno lovit všudypřítomné lemury, protože jejich zabití přináší smůlu. Uctívaný je zejména největší druh lemura - indri.[3] Uctívaným zvířetem je i skot zebu, přestože tradiční náboženství nezapovídá jeho zabíjení. Býci zebu bývají často obětováni při pohřbech nebo náboženských slavnostech. Tradiční léčitelé a věštci dosud hrají významnou roli zejména na venkově.

Zbylých 45% Malgašů jsou křesťané, převážně protestanté, méně katolíci. Menšina dosahující asi 10%, zahrnující především subetnikum Antankarana ze severu ostrova, jsou muslimové. Křesťanství a do jisté míry islám však jsou ovlivněny místními zvyky, kultem předků a dodržováním tabu.

Jazyk[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Malgaština.

Jazykem Malgašů je malgaština. Navzdory etnické různorodosti mluví většina obyvatel stejným jazykem a místní nářečí se od sebe příliš neliší. Malgaština patří do malajsko-polynéské jazykové rodiny. Dříve se zapisovala písmem sorabe, což je derivát arabského písma, od 19. století se však zapisuje latinkou. Patří k baritským jazykům původem z jižního Bornea, odkud také zřejmě pocházela hlavní vlna osadníků směřující na Madagaskar.

Původ malgaštiny[editovat | editovat zdroj]

Holandský námořník a obchodník Frederick de Houtman publikoval roku 1603 slovník „Spraek ende woordboek, in de Maleysche en Madagaskarsche talen“, v němž položil vedle sebe malajské a malgašské výrazy a jasně tak ukázal jejich podobnost a příbuznost. Již od první poloviny 17. století se srovnávací studie malajštiny a malgaštiny stávaly stále přesnější a propracovanější. Roku 1708 publikoval jiný Holanďan Hadrian Reland jasná a systematická srovnání. Od té doby se příbuznost obou jazyků považuje za všeobecně prokázanou. Zhruba o 130 let později řadí W. V. Humboldt malgaštinu do indonéské větve malajskopolynézské jazykové rodiny (zvané někdy také austronéská). Zásadním krokem kupředu pak byla až práce Otto Christiana Dahla Malgache et Maanjan (1951). Dahl zjistil dosud nebývalou podobnost jazyka Maanjanců z Bornea s malgaštinou jak ve fonologii a syntaxi tak ve slovní zásobě.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Malagasy people na anglické Wikipedii.

  1. Fakta podle CIA
  2. KUSUMA, Pradiptajati; BRUCATO, Nicolas; COX, Murray P. ; PIERRON, Denis; RAZAFINDRAZAKA, Harilanto; ADELAAR, Alexander; SUDOYO, Herawati. Contrasting Linguistic and Genetic Origins of the Asian Source Populations of Malagasy. Scientific Reports [online]. 2016-05-18, roč. 6, čís. 1. Dostupné online. DOI:10.1038/srep26066.  
  3. a b Jana Martinková, Malgaši - lidé Madagaskaru; 11. 2. 2004; Kalimera.cz
  4. HOGG, Jonny. Power woes spark Madagascar tension. news.bbc.co.uk [online]. BBC News, 2007-05-17 [cit. 2017-08-11]. Dostupné online.  
  5. LEITHEAD, Alastair. Ethnic strife rocks Madagascar. news.bbc.co.uk [online]. BBC News, 2002-05-14 [cit. 2017-08-11]. Dostupné online.  
  6. HOŠEK, Pavel. Rohatý král: madagaskarské mýty a legendy. Praha : Argo, 2003. ISBN 80-7203-502-9.  
  7. Mojeafrika.cz - Dějiny a lidé - Madagaskar