Ludwig Schwitzer von Bayersheim

Ludwig baron Schwitzer von Bayersheim
Generálmajor Ludwig Schwitzer von Bayersheim (1887)
Zemský velitel v Banátu (7. armádní sbor v Temešváru)
Ve funkci: 1898 – 1908
Předchůdce	Johann Waldstätten
Nástupce	Liborius von Frank
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generál pěchoty (1908), polní zbrojmistr (1899), polní podmaršál (1894), generálmajor (1887)
Narození	2. listopadu 1839 Vídeň
Úmrtí	28. února 1919 (ve věku 79 let) Štýrský Hradec
Titul	svobodný pán (1911)
Alma mater	Tereziánská vojenská akademie
Ocenění	Řád Albrechtův
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludwig svobodný pán Schwitzer von Bayersheim (2. listopadu 1839 Vídeň – 28. února 1919 Štýrský Hradec) byl rakousko-uherský generál. V c.k. armádě sloužil jako nižší důstojník od roku 1858, byl účastníkem několika válečných tažení a postupoval v hodnostech. V závěru své kariéry byl velitelem 7. armádního sboru v Temešváru (1898–1908) a v roce 1899 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra. Po odchodu do výslužby získal v roce 1911 titul barona.

Životopis

Vystudoval Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě a jako poručík nastoupil v roce 1858 do služby k 25. pěšímu pluku. Později si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni a v hodnosti nadporučíka byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Jako štábní důstojník sloužil mimo jiné u velitelství pevnosti ve Veroně a v hodnosti kapitána (1864) byl za prusko-rakouské války přidělen k vrchnímu velení Jižní armády. Poté působil u železničního odboru generálního štábu a v roce 1876 byl v hodnosti majora přeložen ke štábu 11. pěší divize do Lvova. V roce 1878 byl povýšen na podplukovníka a zúčastnil se okupace Bosny a Hercegoviny, kde byl také náčelníkem štábu během povstání Bosny a Hercegoviny proti rakousko-uherské okupační správě (1881). Poté byl náčelníkem štábu 15. armádního sboru v Sarajevu (1883–1887), respektive zemského velitelství v Bosně a Hercegovině. mezitím byl v roce 1883 povýšen na plukovníka.

K datu 1. listopadu 1887 byl povýšen do hodnosti generálmajora a stal se velitelem 11. pěší brigády ve Štýrském Hradci, později byl přeložen jako velitel 39. pěší brigády do Tuzly. V hodnosti polního podmaršála (1891) byl poté velitelem 18. pěší divize v Mostaru (1891–1894) a 11. pěší divize ve Lvově (1894–1898). V letech 1898–1908 zastával funkci velitele 7. armádního sboru a zároveň velitele pevnosti v Temešváru. K datu 1. listopadu 1899 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra. V roce 1908 byl penzionován, ale zároveň obdržel ještě hodnost generála pěchoty. Po odchodu do výslužby žil ve Štýrském Hradci, kde také zemřel.

Tituly a ocenění

Během vojenské služby obdržel řadu ocenění. Za účast ve válkách získal Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1866) a Vojenský záslužný kříž s válečnou dekorací (1879). Později se stal nositelem Řádu železné koruny I. třídy (1900) a velkokříže Leopoldova řádu (1906), dále byl držitelem Vojenské záslužné medaile a Vojenského služebního odznaku pro důstojníky I. třídy. V zahraničí byl komandérem Řádu italské koruny a saského Řádu Albrechtova. Jako velitel armádního sboru byl v roce 1898 jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence. Od roku 1898 byl také čestným majitelem pěšího pluku č. 82 dislokovaného ve Vídni. Po předcích byl od narození uživatelem šlechtického stavu s titulem rytíř (Schwitzer Ritter von Bayersheim, respektive Bayersheimb), po odchodu do výslužby byl v roce 1911 povýšen do stavu svobodných pánů.