Ludvík Podéšť

	Tomuto článku chybí obrázky. Víte-li o nějakých svobodně šiřitelných, neváhejte je načíst a přidat do článku. Pro rychlejší přidání obrázku můžete přidat žádost i sem.
WikiProjekt Fotografování

Ludvík Podéšť, pseudonym Ludvík Binovský (* 19. prosince 1921 v Dubňanech u Hodonína - 27. února 1968 v Praze) byl český hudební skladatel, dirigent, hudební redaktor a publicista. Za války byl totálně nasazen. Po absolutoriu studia skladby na brněnské konzervatoři v roce 1948 se stal hudebním referentem v brněnském studiu Československého rozhlasu a zároveň s tím souběžně studoval na Masarykově univerzitě hudební vědu u profesora Bohumíra Štědroně a Jana Racka. V Brně též spolupracoval jako sbormistr s mládežnickým souborem Radost. V letech 1953 až 1956 převzal po Radimu Drejslovi vedení Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého v Praze, poté v letech 1958 až 1961 působil jakožto redaktor hudebního vysílání Československé televize. Po roce 1961 působil ve svobodném povolání, na konci šedesátých let pobýval se svojí ženou, jež byla lékařkou, v Maroku.

Je autorem dvou oper a pěti operet, jeho dílo zahrnuje také hudbu k nejméně deseti českým celovečerním filmům, skládal též hudbu orchestrální (celkem 16 skladeb), díla vokální i komorní (celkem 13 opusů). Složil i řadu písní spadajících do žánru trampské hudby a popmusic. Spolu s Vítem Nejedlým a Radimem Drejslem je pokládán za jednoho z českých klasiků tzv. budovatelské písně. Jeho písničky byly chytlavé především svou líbivou melodikou a jásavým životním optimismem.

Nejznámější písně

Zítra se bude tančit všude
Šoférská (píseň z filmu : Florenc 13.30 (zpívá : Josef Bek, text: Josef Kainar)
Babičko, nauč mě charleston (zpívala ji Edita Štaubertová)

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ludvík Podéšť