Lockheed SR-71 Blackbird

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
SR-71 Blackbird
SR-71B Blackbird
SR-71B Blackbird
Určení Průzkumný letoun
Výrobce Lockheed Corporation
Šéfkonstruktér Clarence L. "Kelly" Johnson / Skunks Works
První let 25. ledna 1962
Zařazeno 1966
Vyřazeno 30. října 1998
Uživatel USAF
Vyrobeno kusů 32 ks

Lockheed SR-71, neoficiálně známý jako Blackbird a mezi posádkami jako Habu[1], byl americký dvoumotorový proudový strategický průzkumný letoun, charakteristický vysokou rychlostí letu ve velkých výškách. V podstatě šlo o vývojový typ letounů Lockheed YF-12C a A-12 OXCART.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

SR-71 Blackbird na výrobní lince ve Skunk Works

První let prototypu proběhl 25. ledna 1962 se zkušebním pilotem Louisem W. Schalkem s pohonem prozatímně instalovaných dvou motorů Pratt & Whitney J75 o tahu po 109 kN. Prototyp SR-71A vznikl přestavbou stroje A-12 (60-6937) na YF-12C. První ze šesti strojů počáteční série SR-71A poprvé vzlétl 22. prosince 1964.

Konstrukce byla přizpůsobena pro lety ve výšce až 25 km a rychlostem okolo 3 000 km/h, použito bylo hlavně titanu, díky čemuž konstrukce letounu odolávala teplotám až 300 °C. Křídlo mělo delta půdorys a bylo navrženo co nejštíhlejší. Jak na trupu, tak i na křídle jsou dilatační spáry, které umožní natažení letounu až o 0,1 m. Zajímavostí je, že kvůli těmto spárám a nedostupnosti kvalitních těsnících hmot, které by odolaly vysokým teplotám během letu, z letounu před vzletem neustále unikalo palivo z neutěsněných nádrží. Nádrže začaly těsnit až v určité fázi letu. Vzhledem k únikům paliva a vysoké spotřebě při stoupání, měl letoun chvíli po vzletu téměř prázdné nádrže a bylo ho nutné natankovat za letu. Vpředu ve vyměnitelném krytu letounu a podél trupu v kontejnerech se nacházejí infračervená, optická i elektronická čidla a senzory. U letounu také byla poprvé využita technologie stealth, díky které se letoun stal těžko rozpoznatelným (odrazová plocha se rovná velikosti sportovního letadla).

Dva kusy cvičné verze dostaly označení SR-71B, které se lišily kabinou instruktora ve vyšší poloze a vypouklým překrytem kabiny, kvůli lepšímu výhledu vpřed. Po havárii jednoho letounu SR-71B, k níž došlo 1. listopadu 1968 na Beale AFB, byl poslední vyrobený SR-71A (64-17981) přestavěn na dvoumístnou variantu SR-71C.

Jako zajímavost k tomuto letounu lze uvést, že původně se měl jmenovat RS-71, ale z důvodu přeřeknutí se amerického prezidenta při jeho představení veřejnosti, se ujalo označení nynější. Neméně pikantní věcí je velmi málo známá skutečnost, že jelikož USA v té době ještě nezvládaly technologii průmyslové výroby titanu potřebného k výrobě draku tohoto letounu, byl tento nakupován CIA prostřednictvím nastrčených firem od jediného výrobce, a to SSSR. Paradoxně byl tedy Sovětský svaz jedním z hlavních "dodavatelů" materiálu pro výrobu letadla určeného k "boji" proti němu samotnému.[2]

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

SR-71 byly zařazeny k jednotce 9.SRW 14. letecké divize, která měla hlavní základnu na Beale AFB v Kalifornii. Detašované jednotky první strategické průzkumné letky 9. SRW byly dislokovány na základně Kadena AFB na Okinawě a na britské základně Royal Air Force Mildenhall v Suffolku. V období po roce 1968 létaly z Okinawy nad Vietnam.

Blackbird je také držitelem mnoha rekordů, 27. července roku 1976 dosáhla posádka Joersz/Morgan na SR-71A rychlosti 3 529,56 km/h a dodnes drží titul nejrychlejšího letounu na světě. Rychleji se v atmosféře pohybovaly pouze stroje poháněné raketovými motory. Dalším rekordem je přelet Spojených států ze západního pobřeží na východní dne 6. března 1990, kdy urazil 3 869 km za 67 minut a 54 sekund, průměrná rychlost byla 3 419 km/h. Cesta z Los Angeles do Washintonu, kde je daný letoun vystaven v muzeu na tamním letišti letounu trvala pouhých 64 minut a 20 sekund. Žádný z SR-71 také nebyl nikdy sestřelen.

Specifikace (SR-71A)[editovat | editovat zdroj]

Lockheed SR-71A 3view.png

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 2
  • Užitečný náklad: 1 600 kg fotopřístrojů
  • Délka: 32,74 m
  • Rozpětí: 16,94 m
  • Výška: 5,64 m
  • Plocha křídel: 167,30 m²
  • Hmotnost (prázdný): 30 600 kg
  • Hmotnost (naložen): 77 000 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 78 000 kg
  • Pohonná jednotka: 2 × jednohřídelový axiální proudový motor Pratt & Whitney J58-1 s přídavným spalováním, každý o tahu 144,57 kN
  • Rozchod: 5,08 m
  • Rozvor:: 11,53 m
  • Štíhlost křídla: 1,7

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: M = 3,29 (3 530 km/h) ve 24 000 m
  • Dolet: 4 800km
    • Bojový: 5 400 km
    • Přeletový: 5 925 km
  • Dostup: 25 900 m
  • Stoupavost: 60 m/s
  • Zátěž křídel: 460 kg/m²
  • Tah/Hmotnost: 0,382

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Habu je jedovatý had žijící na Okinawě. Ze základny Kadena na Okinawě operovaly jak letouny SR-71 tak A-12.
  2. americký dokument "Letadla, která změnila svět 1", Arrow International media Ltd. and Smithsonian Networks L.L.C.).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JACKSON, Robert. Moderní vojenská letadla. 1. vyd. Praha : Ottovo nakladatelství, 2006. ISBN 80-7360-190-7. S. 206 až 209.  
  • NICCOLI, Riccardo. Letadla, Nejvýznamnější současné i historické typy. Praha : Knižní klub, 2001. 224 s. ISBN 80-242-0651-x. Kapitola Lockheed SR-71. (česky) 
  • GENF, S. A.. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji : Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 244 a 245.  
  • DONALD, David. Vojenské proudové letouny. 1. vyd. Praha : Svojtka&Co., 1998. ISBN 80-7237-135-5.  
  • RICHARDSON, Doug. Neviditelné vojenské letouny. 1. vyd. Praha : Svojtka&Co., 2005. ISBN 80-7352-192-x.  
  • NĚMEČEK, Václav. Vojenská letadla 5. Praha : Naše vojsko, 1982. 431 s. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kokpit SR-71