Letištní úsek dálnice Měřín
| Letištní úsek dálnice Měřín | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Stát |  Česko |
| Souřadnice | 49°22′53″ s. š., 15°56′15″ v. d. |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Letištní úsek dálnice Měřín je dopravní stavba zbudovaná u městyse Měřín ležícím severozápadním směrem od Velkého Meziříčí v Kraji Vysočina. Vzletová a přistávací dráha letiště je tvořena dálnicí D1 v jejím kilometru 136,8 až 139,2. Tento letištní úsek dálnice (LÚD) se stal prvním z plánovaných záložních letišť, které socialistická Československá lidová armáda (ČSLA) plánovala do roku 2000 zbudovat jako součást silničních tahů, především dálnic.[1] Úsek je nadále ministerstvem obrany veden jako vojenská záložní letištní plocha.
Poloha
[editovat | editovat zdroj]Měřínské letiště se nachází na úseku dálnice dobudovaném roku 1976 a vyžádalo si finanční náklady ve výši 21 milionů československých korun. Těleso silniční komunikace se v místech letiště rozšířilo a vlastní přistávací a vzletová dráha o rozměrech 2100 na 25,5 metru měla betonový povrch. Z obou stran navíc na dráhu navazovala předpolí o délce 150 metrů. Po stranách dálnice byly podél dráhy zřízeny bezpečnostní travnaté pásy o patnáctimetrové šířce. K otáčení a údržbě letadel sloužily zbudované stojánky o rozměrech 150 na 25 metrů, které se nacházely na obou koncích dráhy. Jejich spojení s vlastní dráhou zajišťovaly betonové dráhy o patnáctimetrové šířce.[1]
Historie využití
[editovat | editovat zdroj]Pokud na dálnici měla přistávat letadla, musela se nejprve uzavřít pro veškerou dopravu a následně vyčistit a do jejího okolí doplnit potřebné zázemí pro letadla i pro řízení provozu.[1][2] Tato operace se uskutečnila pouze třikrát, kdy se zdejší plocha využila k letecko-taktickým cvičením. První z nich se konalo od 19. září do 3. října 1980. Přistávání a vzlety realizovalo dvanáct letounů MiG-21MF ze 4. stíhacího leteckého pluku Pardubice, stejný počet i typ letadel ze 6. stíhacího bombardovacího leteckého pluku Přerov a šest letounů MiG-23BN patřícím 28. stíhacímu bombardovacímu leteckému pluku z Čáslavi.[1]
Další cvičení se uskutečnilo na konci měsíce září roku 1982 a vyžádalo si výluku silničního provozu na dálnici po dobu devíti dní. Lokalitu do vzdálenosti až čtyř kilometrů hlídali příslušníci pěších i motorizovaných jednotek policistů a na kopce v okolí armáda instalovala samohybné protiletadlové dvojkanóny vz. 53/59. Dne 28. září se konala přehlídka pro přítomné členy armády či pro vojenské diplomaty. Stíhací bombardéry Su-7B z Náměště nad Oslavou simulovaly útoky na shromážděné prominenty a jejich atak odrazila i protiletadlová obrana. Podle postřehů leteckého přidělence na britské velvyslanectví v Praze plukovníka Oliver Knight, jenž se přehlídky také zúčastnil, dosedlo během ní na plochu letiště Měřín pět letounů MiG-21 z pardubické vojenské posádky.[1]
Od 28. září do 1. října 1985 došlo k dalšímu cvičení na letišti, kdy se výcviku zúčastnilo osm strojů MiG-23BN z čáslavské základny a roj letounů Su-25K patřících 30. bitevnímu leteckému pluku se sídlem v Pardubicích.[1]
Měřínský letištní úsek dálnice je tak jediným dokončeným, z něhož kdy letadla startovala. Zároveň představoval vzorový příklad pro další obdobné stavby.[1] Když pak na začátku 21. století probíhala rekonstrukce dálnice D1, rozhodli odpovědní zaměstnanci Ministerstva obrany České republiky o zachování letiště i po provedené rekonstrukci. Na silniční komunikaci tak zůstal zachován dvouprocentní příčný sklon, zpevněný střední dělicí pás a oba protijedoucí směry od sebe vzájemně oddělí svodidla z betonových prefabrikátů. Specifické úpravy si vyžádal i dálniční most, jenž musí být širší oproti obvyklému stavu.[2] Pro přistávání na dálnici jsou uzpůsobeny i stíhací letouny Saab JAS-39 Gripen,[3] které má česká armáda na počátku 21. století ve své výbavě.
Během modernizace dálnice D1 byl při realizaci úseku č. 18 v letech 2015–2017 měřínský letištní úsek dálnice opravován dle požadavků Vzdušných sil Armády České republiky a Ministerstva obrany České republiky, aby stále mohl být využíván leteckou technikou, neboť je nadále veden jako vojenská záložní letištní plocha.[4]
Podobná stavba
[editovat | editovat zdroj]Jako ranvej záložního letiště může sloužit i úsek dálnice D46 u Vyškova.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g TOMEK, Prokop. Stíhačky na silnicích. České silnice a dálnice měly sloužit letectvu. iDNES.cz [online]. 2020-12-01 [cit. 2020-12-02]. Dostupné online.
- ↑ a b c VOKÁČ, Martin. Letadla na D1 dosedala jen dvakrát. Přesto dálnice letištěm zůstane. iDNES.cz [online]. 2014-10-24 [cit. 2020-12-02]. Dostupné online.
- ↑ STRATILÍK, Ondřej. Utajovaný záměr. Stíhačky mají přistávat na dálnicích. Lidovky.cz [online]. 2011-11-23 [cit. 2020-12-02]. Dostupné online. ISSN 1213-1385.
- ↑ ŠPALEK, Radim. “Dálnice pro nadzvuk“ aneb provoz československého vojenského letectva ze silničních úseků [online]. Czechairforce.com, 2021-05-10 [cit. 2024-04-12]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PRÁŠIL, Michal. Padesát let 1967–2017. 1. vyd. Praha: Ředitelství silnic a dálnic ČR, 2017. 244 s. Dostupné online. Kapitola Letadla na dálnici, s. 189–199.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Dálnice – původně utajovaný dokumentární film o cvičení na letištním úseku dálnice na podzim 1980; režie Radek Očenášek, vyrobil Československý armádní film, zveřejnil Vojenský historický ústav