Letenská vodárenská věž

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Letenská vodárenská věž
Praha, Na výšinách, Letenská vodárna (02).jpg
Základní informace
Architekt Jindřich Fialka
Výstavba 18871888
Přestavba 20162018 (rekonstrukce)
Současný majitel Praha 7
Poloha
Adresa Bubeneč, ČeskoČesko Česko
Ulice Na výšinách
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky 41535/1-2168 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Letenská vodárna r. 1888

Letenská vodárenská věž nebo také Letenská vodárna je 38,3[1] metrů vysoká pětipodlažní vodárenská stavba postavená v novorenesančním slohu, která se nachází v Praze-Bubenči na Letné nedaleko od fotbalového stadionu Sparty Praha na adrese Korunovační 1000/3, Na výšinách 1000/1. Objekt v současnosti slouží jako knihovna, mateřská školka, prostor pro klubovny a v nejvyšším patře je také společenský sál. Stanová střecha oplývá vikýři, na špičce střechy je v nástavbě umístěn hodinový stroj. V posledním patře se nachází vnější ochoz umístěný na krakorcích.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Stavba pochází z roku 18871888 a byla vybudována podle návrhu architekta Jindřicha Fialky.

Věž s přilehlou vodárnou původně zásobovala vodou část Holešovic a Bubenče. Svému účelu přestala sloužit po 25 letech, již v roce 1913. Posléze byla přestavěna na bytový objekt s tím, že přilehlá strojovna, vodojem a další provozní budovy byly zbourány. K celkové demolici někdejších budov vodárny kromě věže samotné došlo až v 80. letech 20. století[2] poté, co byly ponechány bez patřičné péče. Na jejich místě vystavěn dům mládeže a mateřská školka.

V současné době pozůstalý objekt věže s přistavěným domem dětí slouží dětem a mládeži, nachází se zde klubovny, výtvarné ateliéry a čajovna. Jen přilehlé uličce mezi Molochovem a věží zůstalo jméno „U letenské vodárny“.

Mezi listopadem 2016 až květnem 2018 probíhala rekonstrukce věže investovaná Prahou 7 podle návrhu ateliéru Petr Hájek architekti. Proběhla citlivá obnova věže i jejího okolí, jež nebylo v dobrém stavu. V nejvyšším patře věže kde byla původně nádrž vznikl společenský sál s přístupem na ochoz, kde přibyl periskop.[3] V úrovni pod sálem, která původně sloužila pro hlavního topiče vznikla knihovna. V zbývajících dolních prostorech vznikly prostory různých kluboven. Nové prostory získala také zdejší mateřská škola.[4] Fasáda získala původní pískovcovou barvu. Rekonstrukce vyšla na 62 milionů korun, z čehož 61 % (38 milionů) pokryly dotace od hl. m. Prahy a také z Evropské unie.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Přežila demolici, v průběhu let chátrala. Podívejte se do zrekonstruované vodárenské věže na Letné. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2019-05-24]. Dostupné online. (česky) 
  2. http://www.google.cz/search?sourceid=chrome&ie=UTF-8&q=ortomapa+prahy Srovnat ortomapy 1975–1999
  3. Rekonstrukce letenské vodárenské věže je u konce, vrátí se tam děti. Náš REGION [online]. 2018-05-31 [cit. 2019-05-24]. Dostupné online. 
  4. Přežila demolici, v průběhu let chátrala. Podívejte se do zrekonstruované vodárenské věže na Letné. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2019-05-24]. Dostupné online. (česky) 
  5. Vodárenská věž na Letné po 130 letech v novém [online]. Praha 7, 2018-05-28 [cit. 2019-05-24]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JÁSEK, Jaroslav. Pražské vodní věže. Vyd. 1. Praha: VR Atelier, 2000. 104 s. ISBN 80-238-6478-5. s. 16 - 17.
  • STAŇKOVÁ, Jaroslava, ŠTURSA, Jiří a VODĚRA, Svatopluk. Pražská architektura: významné stavby jedenácti století. Vyd. 1. [Praha: s.n.], ©1991. 355 s. ISBN 80-900209-6-8.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]