NPO Lavočkina

AO „NPO Lavočkina“
Základní údaje
Právní forma	akciová společnost
Datum založení	1937
Předchůdce	OKB-301
Sídlo	Chimki, Rusko
Adresa sídla	Chimki, Rusko
Souřadnice sídla	55°53′50″ s. š., 37°25′57″ v. d.
Klíčoví lidé	Sergej Antonovič Lemeševskij, Alexandr Jevgenjevič Širmakov
Charakteristika firmy
Oblast činnosti	strojírenství
Produkty	kosmické sondy, umělé družice
Provozní zisk	498,2 mil. ₽ (2017)
Vlastní kapitál	9 mld. ₽ (2017)
Ocenění	Řád rudého praporu práce
Identifikátory
Oficiální web	http://www.laspace.ru
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

NPO Lavočkina (rusky НПО имени С. А. Лавочкина, plným názvem Vědecko-výrobní sdružení S. A. Lavočkina rusky Научно-производственное объединение им. С. А. Лавочкина) je ruský, dříve sovětský výrobce kosmické techniky pojmenovaný po svém hlavním konstruktérovi Semjonovi Alexejeviči Lavočkinovi. Základní produkcí společnosti jsou umělé družice a kosmické sondy různých typů.

Společnost sídlí v Chimkách v Moskevské oblasti. Do roku 1971 nesla název Strojírenský závod S. A. Lavočkina (rusky Машиностроительный завод им. С.А. Лавочкина), předtím do roku 1960 OKB-301 (rusky Опытно-конструкторское бюро 301).

Historie společnosti[editovat | editovat zdroj]

Továrna v Chimkách byla původně postavena s úkolem dodávat nábytek pro nový Palác sovětů. Po zrušení projektu paláce byl závod v dubnu 1937 přidělen Hlavní správě leteckého průmyslu pod číslem 301. Při továrně byla zřízena konstrukční kancelář (OKB-301, rusky Опытно-конструкторское бюро 301) v čele s Alexejem Alexejevičem Dubrovinem. Úkolem závodu bylo postavit sovětské verze francouzských letadel Caudron 690 a 713 podle zakoupené dokumentace. Koncem roku 1938 byl Dubrovin přeložen do Charkova a kancelář zůstala bez hlavního konstruktéra.^[2]

V květnu 1939 byli do čela OKB-301 postaveni V. P. Gorbunov, S. A. Lavočkin a M. I. Gudkov s projektem budoucího stíhacího letadla LaGG-1, resp. LaGG-3. V čela trojice hlavních konstruktérů stál zprvu Gorbunov, ale brzy vůdčí roli převzal Lavočkin, koncem roku 1940 po přeložení Gorbunova a Gudkova zůstal jediným hlavním konstruktérem kanceláře.^[2] V prosinci 1940 byla zahájena sériová výroba LaGG-3. Za druhé světové války byla letadla kanceláře La-5 a La-7 základem bojové síly sovětského stíhacího letectva.

Po válce konstrukční tým pokračoval v práci na vrtulových stíhačích La-9, La-180, La-11 a nově i proudových stíhacích letadlech La-150, -160, -15, -176, -190, -200, -250. Od začátku 50. let pracovala Lavočkinova kancelář na raketách země-vzduch B-300 protivzdušné obrany pro komplex PVO Berkut a raketách vzduch-vzduch G-300. Testy raket probíhaly na zkušební střelnici Kapustin Jar. Po počátečních obtížích byla roku 1953 zahájena sériová výroba.^[3] Od roku 1954 se Lavočkinův tým věnoval práci na mezikontinentální nadzvukové křídlaté raketě Burja (rusky Буря).

V červnu 1960 Lavočkin zemřel, závod byl přejmenován na Strojírenský závod S. A. Lavočkina (rusky Машиностроительный завод им. С.А. Лавочкина). V letech 1962–1964 byl závod filiálkou č. 3 Čelomějova OKB-52, tehdy pracoval na protilodních střelách Ametist.^[4]

Roku 1965 se Koroljov rozhodl zbavit práce na kosmických sondách a družicích a soustředit se na pilotovanou kosmonautiku. Vývoj a výroba kosmických sond (programy Luna, Mars a Veněra) byly předány Lavočkincům. Od té doby se závod a konstrukční kancelář soustředila na výrobu kosmických sond a družic.

Od roku 1965 podléhal ministerstvu všeobecného strojírenství, po zániku Sovětského svazu přešlo v Ruské federaci do podřízenosti Roskosmosu.

Roku 2017 byla právní forma podniku změněna z federálního státního jednotného podniku (FGUP) na akciovou společnost (AO).^[5]

Vedení společnosti[editovat | editovat zdroj]

Alexej Alexejevič Dubrovin, 1937 – konec 1938 hlavní konstruktér OKB-301
V. P. Gorbunov, S. A. Lavočkin a M. I. Gudkov, 1939–1940 hlavní konstruktéři OKB-301
Semjon Alexejevič Lavočkin, konec 1940 – červen 1960 hlavní (od 1956 generální) konstruktér OKB-301
Michail Michajlovič Pašinin, 1960–1962 hlavní konstruktér Strojírenského závodu Lavočkina
Arkadij Ionovič Ejdis, 1962–1964 hlavní konstruktér filiálky č. 3 OKB-52
Georgij Nikolajevič Babakin, 1965 – srpen 1971 hlavní konstruktér Strojírenského závodu Lavočkina
A. P. Milovanov, 1970–1987 ředitel Strojírenského závodu Lavočkina/NPO Lavočkina
Sergej Sergejevič Krjukov, 1971–1977 hlavní konstruktér NPO Lavočkina
Vjačeslav Michajlovič Kovtuněnko, 1977 – červenec 1995 hlavní (od 1987 generální) konstruktér, 1987 – červenec 1995 generální ředitel NPO Lavočkina
Stanislav Danilovič Kulikov, konec 1997 – září 2003 generální konstruktér a generální ředitel NPO Lavočkina
Konstantin Michajlovič Pičchadze, září 2003 – leden 2005 generální konstruktér a generální ředitel NPO Lavočkina
Georgij Maximovič Poliščuk, leden 2005 – leden 2010 generální konstruktér a generální ředitel NPO Lavočkina
Viktor Vladimirovič Chartov, leden 2010 – červenec 2015 generální ředitel NPO Lavočkina, leden 2010 – říjen 2015 generální konstruktér NPO Lavočkina
Sergej Antonovič Lemeševskij, od července 2015 generální ředitel NPO Lavočkina
Maxim Borisovič Martynov, říjen 2015 – únor 2017 generální konstruktér NPO Lavočkina
Alexandr Jevgenjevič Širmakov, od února 2017 generální konstruktér NPO Lavočkina

Produkce[editovat | editovat zdroj]

letadla

Rakety[editovat | editovat zdroj]

SA3-Goa (raketa země-vzduch)
G-300
Burja

Kosmická technika[editovat | editovat zdroj]

kosmické sondy – programy Luna (od Luny 9, včetně všech Lunochodů), Veněra (od Veněry 4), Mars, Vega, Fobos a další
urychlovací raketové stupně Fregat
družice (Prognoz, různé Kosmosy, Astron, Granat, Spektr-R)

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Leninův řád (2. listopadu 1944)^[6]
Řád rudého praporu práce (20. dubna 1956, 18. ledna 1971)^[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ ^a ^b Бухгалтерская отчётность. Dostupné online. [cit. 2018-11-01]
↑ ^a ^b ALEXEJEV, Semjon. ВВС России: люди и самолеты [online]. [cit. 2009-02-12]. Kapitola Рождение КБ. Dostupné online. (rusky)
↑ МЕЛУА, А. И. Энциклопедия "Космонавтика [online]. Sankt Petěrburg: ЦНИИ РТК [cit. 2009-02-12]. Kapitola Лавочкин Семён Алексеевич. (rusky)
↑ НПО им. С.А.Лавочкина [online]. Chimky: [cit. 2009-02-14]. Kapitola История НПО им. С.А.Лавочкина. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-10. (rusky)
↑ НПО Лавочкина. 05 апреля 2017 года состоялась государственная регистрация Акционерного общества «Научно-производственное объединение им. С.А. Лавочкина» (АО «НПО Лавочкина»). [online]. НПО Лавочкина, 2017-4-6 [cit. 2017-11-13]. Dostupné online. (rusky)
↑ ^a ^b НПО им. С.А.Лавочкина [online]. Chimky: [cit. 2009-02-14]. Kapitola Ордена НПО им.С.А.Лавочкина. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-10. (rusky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu NPO Lavočkina na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1beb80f38889a911522a8b39ec3e9179e64a4daa-1] Бухгалтерская отчётность. Dostupné online. [cit. 2018-11-01]

[alexejev-2] ALEXEJEV, Semjon. ВВС России: люди и самолеты [online]. [cit. 2009-02-12]. Kapitola Рождение КБ. Dostupné online. (rusky)

[3] МЕЛУА, А. И. Энциклопедия "Космонавтика [online]. Sankt Petěrburg: ЦНИИ РТК [cit. 2009-02-12]. Kapitola Лавочкин Семён Алексеевич. (rusky)

[4] НПО им. С.А.Лавочкина [online]. Chimky: [cit. 2009-02-14]. Kapitola История НПО им. С.А.Лавочкина. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-10. (rusky)

[5] НПО Лавочкина. 05 апреля 2017 года состоялась государственная регистрация Акционерного общества «Научно-производственное объединение им. С.А. Лавочкина» (АО «НПО Лавочкина»). [online]. НПО Лавочкина, 2017-4-6 [cit. 2017-11-13]. Dostupné online. (rusky)

[řády-6] НПО им. С.А.Лавочкина [online]. Chimky: [cit. 2009-02-14]. Kapitola Ордена НПО им.С.А.Лавочкина. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-10. (rusky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]