Georgij Nikolajevič Babakin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Georgij Nikolajevič Babakin
Georgij Nikolajevič Babakin na ruské známce
Georgij Nikolajevič Babakin na ruské známce
Narození 13. listopadu 1914
Moskva
Úmrtí 3. srpna 1971 (ve věku 56 let)
Moskva
Místo odpočinku Novoděvičí hřbitov
Povolání letecký inženýr a inženýr
Ocenění Leninův řád
Hrdina socialistické práce
Řád rudého praporu práce
Politická strana Komunistická strana Sovětského svazu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Georgij Nikolajevič Babakin (13. listopadu 1914, Moskva3. srpna 1971, Moskva) byl sovětský radiotechnik a letecký konstruktér.


Životopis[editovat | editovat zdroj]

U Moskevského městského rozhlasu byl technikem. Při zaměstnání vystudoval roku 1930 střední průmyslovou školu, zaměření elektrotechnika. V roce 1937 nastoupil do Akademie národního hospodářství v Moskvě jako laborant. Do armády nebyl přijat kvůli zdravotním problémům. [1] V roce 1943 nastoupil do moskevského Ústavu automatizace, kde se koncem války stal hlavním konstruktérem. Celá jeho skupina konstruktérů byla v roce 1949 přemístěna do vojenského ústavu NII-88. Později se dostal jako konstruktér do Lavočkinovy konstrukční kanceláře. Pokračoval v dálkovém studiu a roku 1957 ukončil vysokou školu Všesvazového elektrotechnického institutu. V roce 1965 byl jmenován hlavním konstruktérem NPO Lavočkina a zůstal v této funkci šest let, až do své smrti. Se svým týmem se věnoval konstrukci automatických sond určených pro výzkum Měsíce (sondy Luna 7-15), Venuše (sondy Veněra 5-7) i Marsu (sondy Mars 2 a 3).[1]

K uctění jeho památky byly po něm pojmenovány dva krátery na Měsíci a Marsu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b PACNER, Karel; VÍTEK, Antonín. Půlstoletí kosmonautiky. Praha : Paráda, 2008. ISBN 978-80-87027-74-4. Kapitola Životopisy hlavních účastníků, s. 425.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]