Georgij Nikolajevič Babakin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Georgij Nikolajevič Babakin
Georgij Nikolajevič Babakin na ruské známce
Georgij Nikolajevič Babakin na ruské známce
Narození31. říjnajul. / 13. listopadu 1914greg.
Moskva
Úmrtí3. srpna 1971 (ve věku 56 let)
Moskva
Příčina úmrtíkardiovaskulární onemocnění
Místo pohřbeníNovoděvičí hřbitov
Povoláníletecký inženýr a inženýr
ZaměstnavatelNPO Lavočkina
OceněníLeninův řád
Řád rudého praporu práce
Hrdina socialistické práce
Leninova cena
Politická stranaKomunistická strana Sovětského svazu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Georgij Nikolajevič Babakin (13. listopadu 1914, Moskva3. srpna 1971, Moskva) byl sovětský radiotechnik a letecký konstruktér.


Životopis[editovat | editovat zdroj]

U Moskevského městského rozhlasu byl technikem. Při zaměstnání vystudoval roku 1930 střední průmyslovou školu, zaměření elektrotechnika. V roce 1937 nastoupil do Akademie národního hospodářství v Moskvě jako laborant. Do armády nebyl přijat kvůli zdravotním problémům. [1] V roce 1943 nastoupil do moskevského Ústavu automatizace, kde se koncem války stal hlavním konstruktérem. Celá jeho skupina konstruktérů byla v roce 1949 přemístěna do vojenského ústavu NII-88. Později se dostal jako konstruktér do Lavočkinovy konstrukční kanceláře. Pokračoval v dálkovém studiu a roku 1957 ukončil vysokou školu Všesvazového elektrotechnického institutu. V roce 1965 byl jmenován hlavním konstruktérem NPO Lavočkina a zůstal v této funkci šest let, až do své smrti. Se svým týmem se věnoval konstrukci automatických sond určených pro výzkum Měsíce (sondy Luna 7-15), Venuše (sondy Veněra 5-7) i Marsu (sondy Mars 2 a 3).[1]

K uctění jeho památky byly po něm pojmenovány dva krátery na Měsíci a Marsu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b PACNER, Karel; VÍTEK, Antonín. Půlstoletí kosmonautiky. Praha: Paráda, 2008. ISBN 978-80-87027-71-4. Kapitola Životopisy hlavních účastníků, s. 425. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]