NPO Lavočkina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
FGUP „NPO Lavočkina“
Právní forma státní podnik
Založeno 1937
Sídlo Chimky, Rusko
Klíčoví lidé Viktor Vladimirovič Chartov, Konstantin Michajlovič Pičchadze
Oblast výroby strojírenství
Vyráběné produkty kosmické sondy, umělé družice
Oficiální web http://www.laspace.ru/rus/index.php

NPO Lavočkina (rusky Федеральное государственное унитарное предприятие „Научно-производственное объединение им. С. А. Лавочкина“) je ruský, dříve sovětský výrobce kosmické techniky pojmenovaný po svém hlavním konstruktérovi Semjonovi Alexejeviči Lavočkinovi. Základní produkcí společnosti jsou umělé družice a kosmické sondy různých typů.

Společnost sídlí v Chimkách v Moskevské oblasti. Do roku 1971 nesla název Strojírenský závod S. A. Lavočkina (rusky Машиностроительный завод им. С.А. Лавочкина), do roku 1960 OKB-301 (rusky Опытно-конструкторское бюро 301).

Historie společnosti[editovat | editovat zdroj]

Továrna v Chimkách byla původně postavena s úkolem dodávat nábytek pro nový Palác sovětů. Po zrušení projektu paláce byl závod v dubnu 1937 přidělen Hlavní správě leteckého průmyslu pod číslem 301. Při továrně byla zřízena konstrukční kancelář (OKB-301, rusky Опытно-конструкторское бюро 301) v čele s Alexejem Alexejevičem Dubrovinem. Úkolem závodu bylo postavit sovětské verze francouzských letadel Caudron 690 a 713 podle zakoupené dokumentace. Koncem roku 1938 byl Dubrovin přeložen do Charkova a kancelář zůstala bez hlavního konstruktéra.[1]

V květnu 1939 byli do čela OKB-301 postaveni V. P. Gorbunov, S. A. Lavočkin a M. I. Gudkov s projektem budoucího stíhacího letadla LaGG-1, resp. LaGG-3. V čela trojice hlavních konstruktérů stál zprvu Gorbunov, ale brzy vůdčí roli převzal Lavočkin, koncem roku 1940 po přeložení Gorbunova a Gudkova zůstal jediným hlavním konstruktérem kanceláře.[1] V prosinci 1940 byla zahájena sériová výroba LaGG-3. Za druhé světové války byla letadla kanceláře La-5 a La-7 základem bojové síly sovětského stíhacího letectva.

Po válce konstrukční tým pokračoval v práci na vrtulových stíhačích La-9, La-180, La-11 a nově i proudových stíhacích letadlech La-150, -160, -15, -176, -190, -200, -250. Od začátku 50. let pracovala Lavočkinova kancelář na raketách země-vzduch B-300 protivzdušné obrany pro komplex PVO Berkut a raketách vzduch-vzduch G-300. Testy raket probíhaly na zkušební střelnici Kapustin Jar. Po počátečních obtížích byla roku 1953 zahájena sériová výroba.[2] Od roku 1954 se Lavočkinův tým věnoval práci na mezikontinentální nadzvukové křídlaté raketě Burja (rusky Буря).

V červnu 1960 Lavočkin zemřel, závod byl přejmenován na Strojírenský závod S. A. Lavočkina (rusky Машиностроительный завод им. С.А. Лавочкина). V letech 1962–1964 byl závod filiálkou č. 3 Čelomějova OKB-52, tehdy pracoval na protilodních střelách Ametist.[3]

Roku 1965 se Koroljov rozhodl zbavit práce na kosmických sondách a družicích a soustředit se na pilotovanou kosmonautiku. Vývoj a výroba kosmických sond (programy Luna, Mars a Veněra) byly předány Lavočkincům. Od té doby se závod a konstrukční kancelář soustředila na výrobu kosmických sond a družic.

Vedení společnosti[editovat | editovat zdroj]

Produkce[editovat | editovat zdroj]

Rakety[editovat | editovat zdroj]

Kosmická technika[editovat | editovat zdroj]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

  • Leninův řád (2. listopadu 1944)[4]
  • Řád rudého praporu práce (20. dubna 1956, 18. ledna 1971)[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b ALEXEJEV, Semjon. ВВС России: люди и самолеты [online]. [cit. 2009-02-12]. Kapitola Рождение КБ. Dostupné online. (rusky) 
  2. МЕЛУА, А. И.. Энциклопедия "Космонавтика [online]. Sankt Petěrburg: ЦНИИ РТК, [cit. 2009-02-12]. Kapitola Лавочкин Семён Алексеевич. (rusky) 
  3. НПО им. С.А.Лавочкина [online]. Chimky: [cit. 2009-02-14]. Kapitola История НПО им. С.А.Лавочкина. Dostupné online. (rusky) 
  4. a b НПО им. С.А.Лавочкина [online]. Chimky: [cit. 2009-02-14]. Kapitola Ордена НПО им.С.А.Лавочкина. Dostupné online. (rusky)