Lalokoploutví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxLalokoploutví
Stratigrafický výskyt: spodní Devon - současnost
alternativní popis obrázku chybí
Konzervovaná latimérie podivná (Latimeria chalumnae) chycená roku 1974 u Komorských ostrovů.
alternativní popis obrázku chybí
Vycpaná latimérie celebeská (Latimeria menadoensis).
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídanozdratí (Sarcopterygii)
Podtřídastřapcoploutví (Actinistia syn. Coelacanthimorpha)
Řádlalokoploutví (Coelacanthiformes) L. S. Berg, 1937
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Mapa výskytu žijících lalokoploutvých ryb.
recentní podřád a čeleď
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lalokoploutví (Coelacanthiformes, příp. Coelacanthimorpha) je vzácný řád nozdratých ryb, který zahrnuje dva žijící druhy rodu latimérie (Latimeria): latimérie podivná[1] (Latimeria chalumnae) a latimérie celebeská[2] (Latimeria menadoensis).

Lalokoploutví patří do podtřídy či nadřádu střapcoploutví (Actinistia), považovaného za nejstarší vývojovou větev třídy nozdratých (v monofyletickém smyslu zahrnujícím nozdraté ryby a čtyřnožce). Dle odhadů žily před 410 až 66 miliony let, tedy od starších prvohor až po úplný konec druhohor.[3] Byly považovány za řád živočichů, který vyhynul před přibližně 66 miliony let na konci křídového období. Jak ale dokázal první úlovek z roku 1938[4], kdy byla na břehu jižní Afriky odchycena první latimérie podivná, jedná se o stále existující řád.

Latimérie podivná byla dlouho označována jako "žijící fosílie", protože vykazuje určité prastaré morfologické znaky. Několik nových studií poukazují na to, že tvary těl lalokoploutvých ryb by mohly být mnohem rozmanitější, než se původně myslelo.[5][6][7]

Objevení[editovat | editovat zdroj]

O lalokoploutvých rybách, které jsou příbuzné dvojdyšných (Dipnoi) a čtyřnohých (Tetrapoda), se myslelo, že vymřely na konci křídového období.[8] Jelikož jsou více příbuzní se čtyřnožci než s paprskoploutvými rybami (Actinopterygii), jsou považovány za přechodné živočichy mezi čtyřnožci a rybami.[9] 23. prosince v roce 1938 byl na východním pobřeží Jižní Afriky chycen první zástupce druhu Latimeria.[4] Kurátorka muzea Marjorie Courtenay-Latimerová objevila latimérii mezi úlovky místního rybáře, Hendricka Goosena.[4] Kurátorka kontaktovala ichtyologa Rhodéské univerzity, Jamese Smitha, který z náčrtů potvrdil významnost úlovku.[4] Od roku 1938 byla latimérie pozorována také ve vodách okolo Komorských ostrovů (v prosinci 1952)[10], Keni, Tanzanie, Mosambiku, Madagaskaru a poblíž jižního pobřeží provincie KwaZulu-Natal v Jihoafrické republice.[11][12]

Mezi roky 1938 a 1975 bylo chyceno 84 jedinců rodu Latimeria.[13]

Druhý žijící zástupce rodu Latimeria, latimérie celebeská (Latimeria menadoensis) byl chycen v roce 1998[14] a popsán roku 1999 u města Manado, Severní Sulawesi v Indonésii[15] a je vystaven v Indonéském institutu vědy.[16]

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Latimérie podivná (Latimeria chalumnae) a latimérie celebeská (Latimeria menadoensis) jsou jediné dva žijící druhy, které jsou nám zatím známy.[17][18] Zástupci lalokoploutvých jsou velké ryby, které mohou být až 2 metry dlouhé a vážit okolo 90 kilogramů. Předpokládalo se, že mohou žít maximálně kolem 60 let (nebo jen zhruba do 20 let).[19] Podle novějších zjištění z roku 2021 se však latimérie se mohou dožívat až kolem 100 let (nejstarší přímo zjištěný věk je 84 let). Jedná se tedy o dlouhověkou skupinu ryb.[20] Současní zástupci lalokoploutvých se dlouho jevili jako mnohem větší než jejich vymřelí příbuzní,[21] v r. 2021 však byly popsány fosilizované zbytky druhu žijícího v období křídy (svrchní maastricht), které naznačují celkovou délku těla mezi 3,5 m a 5,5 m.[3][22]

Replika latimérie podivné (Latimeria chalumnae)
Konzervovaná latimérie celebeská (Latimeria menadoensis) v Tokyo Sea Life Park, Japonsko

Jedná se o dravé noční piscivory. [23]Tělo lalokoploutvých ryb je pokryto voskovitými šupinami.[24] Na těle mají 8 ploutví – 2 hřbetní ploutve, 2 prsní ploutve, 2 břišní ploutve, 1 řitní ploutev a 1 ocasní ploutev. Ocas je téměř osově souměrný a je rozdělen koncovým chomáčkem paprsků, které tvoří lalok. Oči mají poměrné velké, ale ústní otvor je velmi malý. Jejich oči jsou přizpůsobeny k vidění ve velkých hlubinách a absorbují převážně krátkovlnné záření. [25]Dvě nosní dírky spolu se čtyřmi dalšími vnějšími otvory se nachází poblíž laterálních rostrálních kostí. Sluchový příjem u lalokoploutvých zprostředkovává vnitřní ucho, které je velmi podobné vnitřnímu uchu čtyřnožců. [26]

Ačkoliv řád lalokoploutví patří do třídy nozdratí (Sarcopterygii), spoustu vnějších znaků na nozdraté ryby nesedí. Například ocasní ploutev má 3 laloky a difycerkní (symetrický) tvar.[27] Voskovité šupiny slouží jako pevná vnější ochrana. Také spousta vnitřních znaků je rozdílná od typických znaků nozdratých. U lalokoploutvých ryb je neurokranium rozděleno na dvě části (etmo-sfenoidální a otiko-okcipitální), vzájemně spojené nitrolebním (intrakraniálním) kloubem. Je nutno podotknout, že nitrolební kloub nebyl funkční, a to z důvodu krycích kostí střechy lebeční a jejich švů, které pohyb kloubu neumožňovaly.[27] Až 98,5% mozkovny je vyplněno tukem; pouze 1,5% je vyplněno mozkovou tkání. Mimo jiné mají také zachovalý notochord, dutou trubici, která je u většiny ostatních obratlovců nahrazena páteří na počátku embryonálního vývoje.[28] Další odlišností od současných druhů ryb je odlišná stavba srdce, které má komory uspořádány v přímé trubici. Mají také spirakulum, ale je uzavřené a během vývoje se neotevírá.[29] Lalokoploutví jsou také vybaveni rostrálním orgánem poblíž čichové kosti, které má funkci podobnou elektroreceptorům.[30][18] Významná je také přítomnost orgánu naplněného tukem, který má funkci plynového měchýře.[31] Velikost tohoto orgánu má podle vědců pravděpodobně vliv na netypické umístění ledviny. Původně dvě ledviny, které se vývojem spojily v jedinou,[32] se nachází v břišní dutině za kloakou. [33]

DNA[editovat | editovat zdroj]

V roce 2013 skupina vědců publikovala sekvenci genomu latimérie podivné (Latimeria chalumnae) do časopisu Nature. DNA genom byl sekvenován pomocí technologie Illumina sequencing.[34]Díky určitým znakům lalokoploutvých ryb existovala hypotéza, že se jedná o nejbližšího společného předka vodních a suchozemských obratlovců.[34] Po určení sekvence genomu se ale zjistilo, že tímto společným předkem není rod latimérie (Latimeria), ale zástupci podtřídy dvojdyšní (Dipnoi).[35]

Dalším významným zjištěním bylo také to, že se lalokoploutví stále vyvíjejí (ačkoliv velice pomalu). Jedním z důvodu pomalé evoluce je nedostatek selekčních tlaků, které by na lalokoploutvé působily. V hlubokých vodách se nevyskytují žádní přirození nepřátelé a podmínky jsou zde neměnné. Kvůli absenci těchto jevů se vyvíjejí pomaleji v porovnání s jinými organismy.[35]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Coelacanth na anglické Wikipedii.

  1. ONDREJ.ZICHA(AT)GMAIL.COM, Ondrej Zicha;. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2021-01-31]. Dostupné online. 
  2. ONDREJ.ZICHA(AT)GMAIL.COM, Ondrej Zicha;. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2021-01-31]. Dostupné online. 
  3. a b BRITO, Paulo M.; MARTILL, David M.; EAVES, Ian; SMITH, Roy E.; COOPER, Samuel L. A. A marine Late Cretaceous (Maastrichtian) coelacanth from North Africa. Cretaceous Research [online]. Elsevier Ltd., 2021-01-23 [cit. 2021-02-25]. Svazek 122: 104768. Dostupné online. ISSN 0195-6671. DOI 10.1016/j.cretres.2021.104768. (anglicky) 
  4. a b c d www.dinofish.com [online]. [cit. 2021-01-31]. Dostupné online. 
  5. WENDRUFF, Andrew J.; WILSON, M. H. A Fork-Tailed Coelacanth, Rebellatrix divaricerca, gen. et sp. nov. (Actinistia, Rebellatricidae, fam. nov.), from the Lower Triassic of Western Canada. In: [s.l.]: [s.n.], 2012. Dostupné online. DOI 10.1080/02724634.2012.657317.
  6. FRIEDMAN, Matt; COATES, Michael I. A newly recognized fossil coelacanth highlights the early morphological diversification of the clade. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 2006-01-22, roč. 273, čís. 1583, s. 245–250. Dostupné online [cit. 2021-01-31]. ISSN 0962-8452. DOI 10.1098/rspb.2005.3316. (anglicky) 
  7. FRIEDMAN, M.; COATES, M.; ANDERSON, P. First discovery of a primitive coelacanth fin fills a major gap in the evolution of lobed fins and limbs. Evolution & development. 2007. Dostupné online [cit. 2021-01-31]. DOI 10.1111/j.1525-142X.2007.00169.x. 
  8. Coelacanth - Deep Sea Creatures on Sea and Sky. www.seasky.org [online]. [cit. 2021-01-31]. Dostupné online. 
  9. MEYER, A. Molecular evidence on the origin of tetrapods and the relationships of the coelacanth. Trends in Ecology & Evolution. 1995-03, roč. 10, čís. 3, s. 111–116. PMID: 21236972. Dostupné online [cit. 2021-01-31]. ISSN 0169-5347. DOI 10.1016/s0169-5347(00)89004-7. PMID 21236972. 
  10. Prehistoric fish offers rare glimpse of hidden sea life - Coelacanth (1953). Abilene Reporter-News. 1953-02-23, s. 25. Dostupné online [cit. 2021-01-31]. 
  11. FRASER, Michael D.; HENDERSON, Bruce A.S.; CARSTENS, Pieter B. Live coelacanth discovered off the KwaZulu-Natal South Coast, South Africa. South African Journal of Science. 2020-03-26, roč. 116, čís. 3/4. Dostupné online [cit. 2021-01-31]. ISSN 1996-7489. DOI 10.17159/sajs.2020/7806. 
  12. UYENO, Teruya. Observations on locomotion and feeding of released coelacanths, Latimeria chalumnae. Dordrecht: Springer Netherlands Dostupné online. ISBN 978-0-7923-1289-5, ISBN 978-94-011-3194-0. S. 267–274. 
  13. 70-million-year-old fish dissected - Coaelacanth (1975). Redlands Daily Facts. 1975-05-28, s. 6. Dostupné online [cit. 2021-01-31]. 
  14. ERDMANN, M.; CALDWELL, R.; MOOSA, M. K. Indonesian ‘king of the sea’ discovered. Nature. 1998. Dostupné online [cit. 2021-01-31]. DOI 10.1038/26376. 
  15. POUYAUD, L.; WIRJOATMODJO, S.; RACHMATIKA, I. [A new species of coelacanth. Genetic and morphologic proof]. Comptes rendus de l'Academie des sciences. Serie III, Sciences de la vie. 1999-04, roč. 322, čís. 4, s. 261–267. PMID: 10216801. Dostupné online [cit. 2021-01-31]. ISSN 0764-4469. DOI 10.1016/s0764-4469(99)80061-4. PMID 10216801. 
  16. HOLDENMAR. 30, Constance; 1999; PM, 7:00. Dispute Over a Legendary Fish. Science | AAAS [online]. 1999-03-31 [cit. 2021-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. NELSON, JOSEPH S. Fishes of the world. 4th ed. vyd. Hoboken, N.J.: John Wiley & Sons 1 online resource (xix, 601 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-0-471-75644-6, ISBN 0-471-75644-X. OCLC 176078484 
  18. a b FOREY, PETER L. History of the coelacanth fishes. 1st ed. vyd. London: Chapman & Hall xiii, 419 pages s. Dostupné online. ISBN 978-0-412-78480-4, ISBN 0-412-78480-7. OCLC 38244325 
  19. Coelacanths | National Geographic. Animals [online]. 2011-05-10 [cit. 2021-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. https://phys.org/news/2021-06-coelacanths-century-longer.html
  21. Coelacanth - body, used, Earth, form, animals, part, Anextinctdiscovery. www.scienceclarified.com [online]. [cit. 2021-02-01]. Dostupné online. 
  22. University of Portsmouth. Enormous ancient fish fossil discovered in search of pterodactyl remains. Phys.Org [online]. 2021-02-15. Dostupné online. (anglicky) 
  23. FRICKE, Hans; REINICKE, Olaf; HOFER, Heribert. Locomotion of the coelacanth Latimeria chalumnae in its natural environment. Nature. 1987-09, roč. 329, čís. 6137, s. 331–333. Dostupné online [cit. 2021-02-01]. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/329331a0. 
  24. SHERMAN, Vincent R.; QUAN, Haocheng; YANG, Wen. A comparative study of piscine defense: The scales of Arapaima gigas, Latimeria chalumnae and Atractosteus spatula. Journal of the Mechanical Behavior of Biomedical Materials. 2017-09, roč. 73, s. 1–16. Dostupné online [cit. 2021-02-01]. DOI 10.1016/j.jmbbm.2016.10.001. (anglicky) 
  25. YOKOYAMA, S.; ZHANG, H.; RADLWIMMER, F. B. Adaptive evolution of color vision of the Comoran coelacanth (Latimeria chalumnae). Proceedings of the National Academy of Sciences. 1999-05-25, roč. 96, čís. 11, s. 6279–6284. Dostupné online [cit. 2021-02-01]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.96.11.6279. 
  26. FRITZSCH, B. Inner ear of the coelacanth fish Latimeria has tetrapod affinities. Nature. 1987-05, roč. 327, čís. 6118, s. 153–154. Dostupné online [cit. 2021-02-01]. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/327153a0. 
  27. a b PŘIKRYL, Tomáš. Lalokoploutvé ryby. ziva.avcr.cz [online]. Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., 2013-12-09 [cit. 2021-02-04]. Dostupné online. 
  28. What do we know about the coelacanths - behaviour, habitat. web.archive.org [online]. 2013-09-21 [cit. 2021-02-01]. Dostupné online. 
  29. CLACK, Jennifer A. Gaining Ground, Second Edition: The Origin and Evolution of Tetrapods. [s.l.]: Indiana University Press 560 s. Dostupné online. ISBN 978-0-253-00537-3. (anglicky) Google-Books-ID: 4j9AKGsQ1msC. 
  30. The Coelacanth - a Morphological Mixed Bag. www.elasmo-research.org [online]. [cit. 2021-02-01]. Dostupné online. 
  31. BRITO, PAULO M.; MEUNIER, FRANÇOIS J.; CLÉMENT, GAEL. The histological structure of the calcified lung of the fossil coelacanth Axelrodichthys araripensis (Actinistia: Mawsoniidae). Palaeontology. 2010-11, roč. 53, čís. 6, s. 1281–1290. Dostupné online [cit. 2021-02-01]. ISSN 0031-0239. DOI 10.1111/j.1475-4983.2010.01015.x. 
  32. SMITH, H. W. From fish to philosopher. [s.l.]: Рипол Классик 330 s. Dostupné online. ISBN 978-5-87392-693-0. (anglicky) Google-Books-ID: hPEJAwAAQBAJ. 
  33. FOREY, Peter. History of the Coelacanth Fishes. [s.l.]: Springer Science & Business Media 478 s. Dostupné online. ISBN 978-0-412-78480-4. (anglicky) Google-Books-ID: wHZ6WwqbrmkC. 
  34. a b AMEMIYA, Chris T.; ALFÖLDI, Jessica; LEE, Alison P. The African coelacanth genome provides insights into tetrapod evolution. Nature. 2013-04, roč. 496, čís. 7445, s. 311–316. Dostupné online [cit. 2021-02-01]. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/nature12027. 
  35. a b STROMBERG, Joseph. DNA Sequencing Reveals that Coelacanths Weren’t the Missing Link Between Sea and Land. Smithsonian Magazine [online]. [cit. 2021-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 


Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]