Ladislav Vycpálek

Ladislav Vycpálek
Ladislav Vycpálek
	Ladislav Vycpálek před rokem 1931
Základní informace
Narození	23. února 1882 nebo 23. ledna 1882; Praha; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	9. ledna 1969 (ve věku 86 let); Praha; Československo
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
Povolání	hudební skladatel a violista
Nástroje	viola
Ocenění	národní umělec (1967); zasloužilý umělec; Státní cena Klementa Gottwalda
Příbuzní	bratranec Vratislav Vycpálek
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ladislav Vycpálek (23. února 1882 Praha^[1] – 9. ledna 1969 tamtéž) byl český hudební skladatel.

Život

Pocházel z rodiny, která se po generace zabývala hudbou. Jeho strýc, Josef Vycpálek, byl významným sběratelem lidových písní a bratranec, Vratislav Vycpálek, se stal rovněž hudebním skladatelem. Od čtyř let hrál na housle a na klavír. Maturoval na gymnáziu na Vinohradech a poté studoval na Filozofické fakultě Karlovy Univerzity češtinu a němčinu. To mu poskytlo i znalost literatury pro volbu vynikajících textů, které zhudebňoval, ale i pro vlastní literární tvorbu. Jeho texty byly zhudebněny nejen jím samým, ale i takovými skladateli, jako byli Vítězslav Novák nebo Josef Suk starší. Studia na Filozofické fakultě ukončil dizertační prací "Apokryfy o mladosti Mariině a Ježíšově v literatuře české, zvláště staročeské".

Stal se odborným pracovníkem Univerzitní knihovny a vedle svého zaměstnání studoval soukromě skladbu u Vítězslava Nováka. V době svého působení v knihovně vybudoval její Hudební oddělení a až do roku 1942 jej vedl. Vedle toho dál provozoval hudbu prakticky. Jako violista účinkoval v několika komorních souborech a samozřejmě pilně komponoval. Jeho prvními veřejně provedenými skladbami byly Dvě písně v roce 1909. Věnoval se i organizační činnosti. Od roku 1924 byl členem České akademie věd a umění. Od roku 1930 byl členem poradního sboru Národního divadla. Byl také vedoucím hudebního odboru Umělecké besedy. Když byla činnost Besedy v padesátých letech komunistickým režimem utlumována, snažil se všemožně o její přežití. Likvidaci Umělecké besedy v roce 1960 se mu však zabránit nepodařilo.

Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově^[2].

Ocenění

Dílo (výběr)

Orchestrální skladby

Dívka z Lochroyanu Melodram podle staré skotské balady pro vypravěče a orchestr op. 2 (1907)
Vzhůru srdce (Sursum corda). Variace na husitský chorál op. 30 (1950)

Komorní skladby

Smyčcový kvartet C-dur op. 3 (1909)
Chvála houslí (Sonáta D-dur ve formě variací pro housle, klavír a mezosoprán op. 19 (1928)
Duo pro housle a violu op. 20 (1929)
Suita pro sólovou violu op. 21 (1929)
Suita pro sólové housle op. 22 (1930)
Sonatina pro housle a klavír op. 26 (1947)
Con moto pro housle a klavír (1965)

Klavírní skladby

Cestou op. 9 (1911–1914)
Doma: Nenáročná suita o nenáročné rodině op. 38 (1959)

Písně

Tichá usmíření op. 1 (1908–1909)
Světla v temnotách op. 4 (na slova Antonína Sovy, 1910)
Tuchy a vidiny op. 5 (slova Alfred Mombert, 1910–1911)
Slavnosti života op. 8 (slova Richard Dehmel, 1912–1913)
Z Moravy op. 11a (1910–1914)
Moravské balady op. 12 (1915)
Vojna op. 13 (1915)
V boží dlani op. 14 (slova Valerij Brjusov v překladu Petra Křičky, 1916)
Probuzení op. 17 (slova Karel Toman, 1926)
Na rozloučenou op. 25 (1945)

Kantáty

Kantáta o posledních věcech člověka op. 16 (1920–1922)
Blahoslavený ten člověk op. 23 (na slova Knihy žalmů, věnováno Tomáši Garrigue Masarykovi, 1933)
České requiem: Smrt a spasení op. 24 (1940)

Sbory

Tři smíšené sbory op. 6 (slova Otokar Březina, Richard Dehmel a Johann Wolfgang von Goethe,1911–1912)
Sirotek op. 11 (pro smíšený sbor a soubor viol a violoncell, 1914)
Čtyři mužské sbory op. 7 (slova Otokar Březina, Otakar Theer a Richard Dehmel)
Tuláci pro mužský sbor a dechový soubor op. 10 (slova Karel Toman, 1914)
Tři sbory op. 11b (1915)
Dva sbory op. 15 (slova Pablo Neruda, 1918);
In Memoriam (5. III. 1924) ,p. 18 (slova Jaroslav Vrchlický, Michelangelo Buonarroti a Otakar Theer, 1925);
Z českého domova op. 29 (1949)
Z hlubokosti op. 31 (1950)
Červenec op. 32 (slova Karel Toman, 1951)
Září op. 33 (slova Karel Toman, 1951)
Marná Láska op. 34 (1954)
Dva dvojzpěvy op. 35 (1956)
Svatý Lukáš, Maléř Boží op. 36 (1956)
Bezručův hlas op. 37 (1958)

Odkazy

Literatura

Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha
Ludmila Peřinová: Ladislav Vycpálek a moravská lidová píseň v kontextu kompoziční školy Vítězslava Nováka Konference OSU.
Jaroslav Smolka: Ladislav Vycpálek. Praha: SNKLHU, 1960.
Ludmila Troubilová: Friedrich Adler als Übersetzer von Jaroslav Vrchlickýs Lyrik und Ladislav Vycpáleks. Bakalářská práce, Masarykova univerzita, Ústav germanistiky, nordistiky a nederlandistiky Brno 2011. (Dostupné ZDE)

Reference

↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Mikuláše ve Vršovicích
↑ hrob Ladislava Vycpálka na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-07.

Externí odkazy

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ladislav Vycpálek
Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), Vycpálek, Ladislav *1882
Život a dílo (národní knihovna)
Knihovnická revue Archivováno 17. 12. 2010 na Wayback Machine.
Český rozhlas
Česká hudba

[matrika-1] Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Mikuláše ve Vršovicích

[2] rob Ladislava Vycpálka na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-07.

[1]

[2]