László Trócsányi
| Prof. Dr. László Trócsányi | |
|---|---|
 László Trócsányi v roce 2019 | |
| Poslanec Evropského parlamentu | |
| Úřadující | |
| Ve funkci od: 2. červenec 2019 | |
| Volební obvod | Maďarsko |
| Ministr spravedlnosti Maďarska | |
| Ve funkci: 6. červen 2014 – 30. červen 2019 | |
| Prezident | János Áder |
| Předseda vlády | Viktor Orbán |
| Předchůdce | Tibor Navracsics |
| Nástupce | Judit Vargová |
| Maďarský velvyslanec ve Francii | |
| Ve funkci: 2010 – 2014 | |
| Předchůdce | László Nikicser |
| Nástupce | György Károlyi |
| Maďarský velvyslanec v Belgii a v Lucembursku | |
| Ve funkci: 2000 – 2004 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | nestraník |
| Narození | 6. března 1956 (68 let) Budapešť,  Maďarsko |
| Národnost | maďarská |
| Občanství | Maďarsko |
| Choť | Krisztina Doór |
| Děti | Dorottya, Gábor, Hanna |
| Alma mater | Univerzita Loránda Eötvöse |
| Zaměstnání | politik, právník |
| Profese | pedagog, právník |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
László Trócsányi (* 6. března 1956 Budapešť) je maďarský diplomat, právník, univerzitní profesor, bývalý soudce ústavního soudu a velvyslanec Maďarska v Bruselu a Paříži. V letech 2014 až 2019 zastával post ministra spravedlnosti ve třetí a čtvrté vládě Viktora Orbána.[1] V červenci 2019 se stal poslancem Evropského parlamentu zvoleným jako nezávislý za stranu Fidesz – Maďarská občanská unie a zasedajícím nejprve v řadách frakce Evropské lidové strany (EPP), od roku 2021 v parlamentní politické skupině Nezařazených (NI).
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v revolučním roce 1956 v Budapešti v tehdejší Maďarské lidové republice. Roku 1975 započal studium práv na Právnické fakultě na József Attila Tudományegyetem (dnes Szegedi Tudományegyetem) v Szegedu, ale v roce 1977 přestoupil na Fakultu státních a právních věd na Univerzitě Loránda Eötvöse (ELTE) v Budapešti, kde získal v roce 1980 právnický diplom.[1] Poté začal pracovat v Knihovně maďarského parlamentu (Országgyűlési Könyvtár), v roce 1981 se stal pracovníkem Maďarské akademie věd (MTA) a působil v Institutu státní a právní vědy. Roku 1987 byl jmenován adjunktem na katedře ústavního práva na Univerzitě v Szegedu. V roce 1991 založil svou vlastní právnickou kancelář. Roku 1992 byl jmenován univerzitním docentem a v roce 2000 univerzitním profesorem.[2]
Od roku 2000 do 2004 zastával post velvyslance Maďarska v belgickém Bruselu, v letech 2000 až 2003 i s rozšířenou působností pro Lucembursko. V letech 2005 až 2013 byl členem Benátské komise. V únoru 2007 byl Zemským sněmem zvolen členem maďarského Ústavního soudu (Alkotmánybíróság), a tento post vykonával až do jmenování velvyslancem Maďarska v Paříži v říjnu 2010.[1]
Dne 6. června 2014 byl jmenován do úřadu ministra spravedlnosti ve třetí vládě Viktora Orbána (2014–2018). V souvislosti s úspěchem v parlamentních volbách 2018 byl jako ministr dne 18. května 2018 znovu pověřen a setrvává ve funkci i ve čtvrté vládě Viktora Orbána (2018–2022).[1]
Ve volbách do Evropského parlamentu 2019 kandidoval na 1. místě společné kandidátní listiny vládní koalice Fidesz–KNDP a byl zvolen poslancem EP.
V srpnu 2021 byl navržen jako jeden z uvažovaných kandidátů vládní koalice Fidesz–KNDP na post prezidenta ve volbách 2022,[3] ve kterých byla nakonec zvolena Katalin Nováková.
Soukromý život
[editovat | editovat zdroj]Hovoří anglicky, francouzsky a maďarsky.
Je ženatý, s manželkou Krisztinou Doór mají tři děti: dcera Dorottya (* 1984), syn Gábor (* 1994) a dcera Hanna (* 1997).
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Je autorem více než 130 odborných článků a publikací, které vydává v maďarštině, angličtině, francouzštině a němčině.[4]
- Alkotmányozás és rendszerváltozás Közép- és Kelet-Európában (1995)
- La justice constitutionnelle en Hongrie (1997)
- Les opinions dissidentes (2000)
- A parlamenti jog forrásai (2000)
- Az összehasonlító alkotmányjog alapkérdései és korunk jogrendszerei. Összehasonlító alkotmányjog (2006)
- Nemzeti szuverenitás és európai integráció (2008)
- Az alkotmányozás dilemmái. Alkotmányos identitás és európai integráció; HVG-ORAC, Bp., 2014
- The dilemmas of drafting the Hungarian fundamental law. Constitutional identity and European integration; Schenk, Passau, 2016
- Párizsi Napló - avagy, ami a nagyköveti jelentésekből kimaradt... 2010. július - 2014. június; Századvég Kiadó, Budapest, 2018
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]
Řád akademických palem (1996)
Ordre de Léopold II. (2002)
Pro Universitate (SZTE, 2005)- Eötvös Károly díj (Budapesti Ügyvédi Kamara, 2005)[1]
- Čestné občanství župy Csongrád (2018)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Trócsányi László na maďarské Wikipedii.
- ↑ a b c d e Trócsányi László életrajza [online]. Kormany.hu [cit. 2018-09-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 17-05-2015. (maďarsky)
- ↑ Az MTA köztestületének tagjai
- ↑ NÉPSZAVA. Trócsányi László válthatja Áder Jánost [online]. [cit. 2024-02-13]. Dostupné online. (maďarsky)
- ↑ Trócsányi László publikációs listája [online]. Magyar Tudományos Művek Tára, 2018-05-09 [cit. 2018-06-03]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]- Benátská komise
- Třetí vláda Viktora Orbána
- Čtvrtá vláda Viktora Orbána
- Parlamentní volby v Maďarsku 2018
- Volby do Evropského parlamentu v Maďarsku 2019
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu László Trócsányi na Wikimedia Commons - Kormany.hu – Trócsányi László életrajza Archivováno 17. 5. 2015 na Wayback Machine. (maďarsky)
