Rehabilitační lékařství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Léčebná rehabilitace)
Skočit na: Navigace, Hledání

Rehabilitační medicína je základní medicínský obor s úzkým propojením na řadu dalších odborností, který se zabývá oblastmi, které představují v moderní společnosti největší socioekonomický problém. Rehabilitace lidí poškozených nemocí nebo úrazem je celospolečenským procesem (ve smyslu tzv. ucelené, komprehenzívní rehabilitace) a představuje koordinovanou činnost všech složek společnosti (státu, institucí, organizací a jednotlivců) s cílem znovu zařadit člověka postiženého na zdraví následkem nemoci, úrazu či vrozené vady do aktivního společenského života. Tento systém se řeší na úrovni zdravotnické, sociální, kulturní, pedagogické, pracovní, technické, legislativní, ekonomické, organizační a politické.

Podle OSN je kvalita úrovně rehabilitace kritériem kulturní úrovně společnosti. Jde o celospolečenský proces, který se dotýká téměř všech aspektů společenského života.

Podle statistik má 95 % lidí problémy, které lze léčit rehabilitačními postupy. Rehabilitační medicína ¨představuje komplex medicínských preventivních, diagnostických a terapeutických opatření směřujících k obnovení maximální funkční zdatnosti jedince postiženého na zdraví cestou odstranění či substituce, případně snížením či zpomalením progrese. Použité metody mají za cíl zlepšit stav pohybovového aparátu, ovlivnit bolest, snížit svalovou únavnost a také zvýšit paměťové schopnosti.

  • 1969 – definice WHO: Rehabilitace je kombinované a koordinované využití lékařských, sociálních, výchovných a pracovních prostředků pro výcvik nebo znovuzískání co možno nejvyššího stupně funkční schopnosti.
  • 1980 – definice: Rehabilitace směřuje nejen k výcviku zdravotně postižených a hendokepovaných osob, aby se přizpůsobily svému okolí, ale současně se uplatňuje v jejich bezprostředním okolí a společnosti jako celku, aby se jejich sociální integrace usnadnila.
  • 1981 – definice: Rehabilitace zahrnuje všechny prostředky, směřující ke zmírnění tíže omezujících a znevýhodňujících okolností a umožňuje zdravotně postiženým a hendikepovaným osobám dosáhnout sociální integravce.

Z definic vyplývá, že rehabilitační medicína je interdisciplinárním oborem, možno ji definovat jako metodologii toho, jak se má docílit, aby se člověk postižený vrozenou vadou, chronickou chorobou nebo úrazem mohl integrovat do společnosti. Tato snaha tedy měla z člověka trpícího (homo patiens) učinit opět jedince činného (homo agens).

V Československu se obor konstituoval přibližně v padesátých letech 20. století. Největší zásluhu na jejím zařazení mezi obory léčebně preventivní péče měl profesor Vladimír Janda, který byl rovněž do roku 2000 přednostou rehabilitační kliniky 3. LF UK a FNKV v Praze. Přibližně od konce první světové války byla prováděna tzv. péče návratná. Maximální rozvoj této discipliny byl ale v období druhé světové války, kdy bylo potřebné velké počty zraněných mladých lidí opět učinit schopnými pro potřeby tehdy válečné. Z těchto požadavků byly po válce Světovou zdravotnickou organizací (WHO) konstituovány základy rehabilitace. Skupina expertů této organizace pak vypracovala několik definic, určujících rozsah tohoto oboru.

V České republice nese lékařský obor název rehabilitační a fyzikální medicína. Jeho absolventi působí v rehabilitačních léčebných ústavech a lázních.[1]

Dělení oboru[editovat | editovat zdroj]

Obor se člení na řadu specializací:

Samostatným úzce propojeným oborem je balneologie.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. REHABILITAČNÍ A FYZIKÁLNÍ MEDICÍNA [online]. Ministerstvo zdravotnictví ČR, [cit. 2016-03-06]. Dostupné online.